Konsistoř

.
Consistorium bylo za dob římských císařů shromáždištěm státní rady; za Diokleciana a Konstantina zřízeno bylo na místě státní rady t. zv. consistorium principis, jež radilo se o nejdůležitějších záležitostech (zákonodárných, správních a soudních). Křesťanská církev přijala ve svém vývoji tento institut a rozeznáváme nyní různé konsistoře v ústavě církevní.
1. Konsistorium značí především kollegium kardinálů, jež radí se za předsednictví papeže a rozhoduje o důležitých záležitostech církevních.
2. Konsistoře biskupské tvoří kanovníci při katedrále a duchovní rádci, mezi nimiž někdy nalézá se i světský znalec práva. Biskupská konsistoř má vedle biskupa resp. generálního vikáře vliv na biskupskou jurisdikci. Generální vikář jako předseda konsistoře zastupuje v konsistoři nepřítomného biskupa. Biskup povinen je v různých záležitostech vyslechnouti mínění konsistoře, ale usnesením její vázán není. Protestantská církev zavedla brzy po provedené reformaci též konsistoře, jednak aby tyto vykonávaly jurisdikci, jednak aby měly dohled nad církevními záležitostmi a úředníky. V Rakousku církev protestantská konsistoří nemá.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Konsistoř. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 130-130.