Odvodňování (stavby odvodňovací).

I. Pojem.
Stavbami odvodňovacími rozumíme zařízení, jimiž voda z nějakého místa za účelem vysušení pozemků se odvádí. Slouží především účelům hospodářským (odvádění rybníků, vysušování bařin, odvodňování rolí atd.). Jelikož účelem staveb odvodňovacích podobně jako zavodňovacích jest odvádění vody a zhusta se při nich vyskytá potřeba služebností, platí pro ně obdobně tytéž zákonné předpisy jako pro stavby zavodňovací (§ 17 vod. z.) a sice:
1. Pokud jde o stavby odvodňovací prováděné na vlastní půdě a aniž jimi bylo by se dotýkáno vod veřejných anebo práv osob třetích, nejsou vůbec vytknuta žádná omezení (§§ 16, 17, 18 vod. z. z., dle nichž v případě, že by stavby ty měly vliv na vodu veřejnou, jest zapotřebí též povolení politického úřadu).
2. Podnikatelé mohou žádati, aby jim za účelem zřízení staveb odvodňovacích proti přiměřené náhradě služebnosť na cizím pozemku byla udělena nebo dle vůle vlastníkovy potřebný pozemek byl postoupen (§ 15 vod. z.). Toto donucovací právo nevztahuje se však na budovy se dvory, zahradami a ohraženými sady k nim náležejícími. Nemohl-li by vlastník pozemku následem těchto staveb účelně užívati, může žádati, aby celý pozemek byl odkoupen (§ 32 vod. z. z.). II. Zařízení odvodňovací.
Základní zásady právní jich se týkající jakož i jich přípustnosti obsahuje § 491 o. o. z., dle něhož, bylo-li by třeba k odvádění vod příkopů a stok (kanálů), musí je zříditi vlastník pozemku panujícího; rovněž je musí řádně pokryti a čistiti a tak k ulehčení břemene služebního pozemku přispívati. Zemské vodní zákony ustanovení § 491 rozšířily ještě v tom směru, že podnikatel jest též povinen potřebné mosty a stezky, průtoky, jakož i vůbec, čeho třeba jest k ochraně bezpečnosti osoby a majetku, sám zříditi a udržovati (§ 32 česk. vod. z. z.). Jedním z nejdůležitějších zařízení odvodňovacích jest t. zv. drenáž (drainage, »trubkování«), to jsou podzemní stoky, jimiž se voda odvádí a tím velice rychle pozemek se vysušuje. Drenáž má význam pro rolnictví velmi dalekosáhlý; objevila se nejprve v Anglii v r. 1833, načež rozšířila se velice záhy po celé Evropě.
III. Odvodňování v zájmu veřejném.
Konají-li se stavby odvodňovací v zájmu veřejném, musí potřebné pozemky a jiné nemovitosti k tomu účelu býti postoupeny nebo potřebná pozemková služebnosť zřízena, v obou případech za přiměřenou náhradu. Potřebný materiál, pokud nachází se na pozemku, k jehož ochraně stavba ta sloužiti má, musí vlastník k tomuto účelu za přiměřenou náhradu přenechati (§ 49 vod. z. z.). Zřízení odvodňovacích staveb může i bez návrhu podnikatelova úředně býti nařízeno, pokud jest jich třeba k neškodnému svádění horských bystřin (§ 2 zák. ze dne 30. června 1884 č. 116 ř. z.).
IV. Společná zařízení odvodňovací.
K zřízení společných odvodňovacích staveb ve větších rozměrech utvoří se zpravidla vodní společenstva; náklad na tyto stavby pak nesou členové družstva vodního dle poměru stanovami určeného nebo jinak smluveného. Nelze-li docíliti o tom smírného dohodnutí, rozhodne o míře příspěvku politický úřad slyšev prve znalce (viz čl. Společenstva vodní).

Citace:

Odvodňování (stavby odvodňovací). Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 734-735.