Obchod podomní.

I. Čásť všeobecná.
Obchod podomní na rozdíl od obchodu provozovaného v místnostech trvale k tomu určených jest obchod, jenž se provozuje potulně (ambulando).
Ačkoli tento obchod má mnoho stránek stinných, přece pro jistou dobu vývoje hospodářského zejména v krajinách řídce obydlených nelze výhod jeho podceňovati. Ovšem ozývají se zejména též v nejnovější době vážné hlasy volající po obmezení ano i zrušení obchodu podomního, a snahy tyto došly též do jisté míry i ohlasu v osnově nového zákona o obchodu podomním.
Obchod podomní upraven jest zejména těmito zákony:
1. Cís. patent ze dne 1. září 1852 č. 252 ř. z. 2. Vykonávací nařízení k cit. patentu (výn. min. obch. ze dne 2. listopadu 1852 č. 2460 .
3. Nařízení min. obchodu ze dne 23. prosince 1881 č. 2 ř. z. ex 1882.
4. Výn. min. obch. ze dne 23. prosince 1881 č. 2049.
5. Zákon ze dne 21. března 1883 č. 37 ř. z. o příslušnosti úřadů ve příčině přestupků zákona o podomním obchodu.
6. Výn. min. vnitra ze dne 13. března 1884 č. 318.
K tomu přistupuje řada výnosů, jichž příležitostně níže se bude dotknuto.
II. Pojem obchodu podomního.
Obchodem podomním vyrozumívá se provozování obchodu se zbožím potulně od místa k místu a od domu k domu bez určité místnosti obchodní. (§ 1. zák. o pod. obch.) Zákonná definice vytýká tedy tři hlavní známky:
1. obchod zbožím,
2. bez určité místnosti obchodní,
3. potulmo od místa k místu a od domu k domu.
Ad 1. »Obchod zbožím« ve smyslu zákona o podomním obchodě znamená prodej zboží. Nenáleží sem tudíž potulmo provozované koupě zboží, starých šatů (viz níže IX., 4), rovněž ne sbírání průmyslových odpadků a přírodnin, hadrů, kostí, ať již pomocí koupě (za peníze) či směny (za jehly, nitě, stužky a pod.). Dále nespadá sem dávání jednotlivých věcí do výhry, jež ostatně dle důchodkových zákonů jest vůbec zapověděno; rovněž potulmo provozované obstarávání živnostenských prací, jako zaměstnání cestujících brusičů, dráteníků, deštníkářů, košíkářů atd.
Dále nepodléhají zákonu o obchodě podomním, ačkoli dle pojmu by sem náležely:
a) Dle § 60 živ. ř. prodej předmětů denní potřeby (mléka, chleba, ovoce, zeleniny, dříví a pod.) od domu k domu nebo na ulici.
b) Dle téhož ustanovení může živnostenský úřad malým živnostníkům v okresu jeho bydlícím ku zlepšení jich postavení po voliti prodej vlastních výrobků v obci od domu k domu.
c) V Tyrolsku obvyklé provozování živnosti zakládající se na t. zv. »obchodních pasech«.
Ad 2. »bez určité místnosti obchodní«. Nespadá sem po živnostenskú provozovaný obchod trhovců (fierantů), dále bazary a sklady zboží atd. Ze zákonného pojmu podomního obchodu plyne, že oprávnění podomní nesmí v téže osobě býti spojeno se stálou živností obchodní, ani že nesmí býti uděleno trhovcům. Rovněž jest nyní dle min. výn. ze dne 23. prosince 1881 č. 2049 podomním obchodníkům zapovězeno prodávati zboží na veřejném stanovišti nebo ve stálé místnosti obchodní po dobu trvání trhu.
Ad 3. »Potulmo od místa k místu a od domu k domu« t. j. ambulando, při čemž stačí i když se obmezí podomní obchodník na obchod od domu k domu v místě jediném.
Nespadají tudíž pod tento zákon cestující obchodní jednatelé, jelikož tito nemají práva zboží ku prodeji s sebou voziti a je od místa k místu a od domu k domu prodávati. III. Podmínky nabytí oprávnění k podomnímu obchodu.
Obchod podomní smí býti provozován toliko na základě zvláštního úředního povolení (§ 2). Toto povolení smí býti dle § 3 uděleno pouze těm, kdo
a) jsou rakouskými poddanými,
b) dosáhli věku 30 let,
c) nejsou stiženi zřejmou, ošklivosť vzbuzující nemocí nebo podobnou vadou,
d) nebyli pro podloudnictví trestáni nebo byvše ve vyšetřování pro tento trestný skutek pro nedostatek důkazů byli propuštěni, dále když vůbec pro nějaký těžký přestupek důchodkový potrestáni nebyli, nebo jimž udělené povolení snad již nebylo odňato;
e) kdo jsou mravů zachovalých a bezúhonní v ohledu politickém a
f) v úplném požívání práv občanských.
Z doslovného znění »smí toliko uděleno býti« plyne, že osoby, jimž chybí některá z uvedených náležitostí, z nabytí povolení podomního jsou vyloučeny, nikoli však že by osoby, jež vyhovují všem (pod a—f) význačeným zákonným požadavkům, měly nárok na udělení tohoto povolení; naopak rozhodnutí o žádosti jest závislo od volného uvážení správního úřadu, a nelze tudíž z tohoto rozhodnutí ku správnímu dvoru soudnímu si stěžovati (§ 3 lit. c zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876). Podrobněji sluší uvésti následující:
Ad a) Zákaz, cizince k podomnímu obchodu nepřipouštěti, zůstal v platnosti v plném objemu; zejména nedotkla se ho žádná pozdější obchodní a celní smlouva s cizími státy uzavřená. Cizinci však ve smyslu tohoto zákona nejsou:
α) příslušníci zemí koruny uherské (čl. XV. zák. ze dne 27. června 1878 č. 62 ř. z.), aniž
ß) příslušníci okupovaného území Bosny a Hercegoviny (zák. ze dne 20. prosince 1879 č. 136 ř. z.).
Zdržují-li se příslušníci koruny uherské neb obsazeného území v Rakousku, jest sice k udělení oprávnění podomního oprávněn úřad rakouský, musí však uchazeči předložiti dle § 3 lit. a, d, e, f potřebné výkazy ze své domoviny (výn. min vn. ze dne 18. června 1871 č. 7420 a ze dne 17. srpna 1874 č. 12447).
Ad b) Od požadavku stáří 30 let smí býti upuštěno:
1. v krajinách v tom směru zvlášť privilegovaných, v nichž stačí dosažený rok 24.;
2. dle nejv. rozh. dne ze dne 21. ledna 1869 (srv. min. výn. ze dne 23. prosince 1881, č. 2049 ad § 3 al. b) může min. vnitra ze zvláště závažných příčin uděliti prominutí věku (venia aetatio).
Ad c—f) Při otázce, zdali uchazeč jest v plném požívání občanských práv (f), jest bráti zřetel k § 6 zák. ze dne 15. listopadu 1867 č. 31 ř. z., naproti tomu však na požadavek »zachovalých mravů a bezúhonného chování politického« (e), nemá zmíněný předpis zákonný zejména též uplynutí doby tamtéž vytčené žádného vlivu.
IV. Příslušné úřady a řízení.
Oprávnění podomní udělují a prodlužují nyní dle zák. ze dne 19. května 1868 č. 44 ř. z. okresní hejtmanství a v obcích s vlastním statutem magistrát, v jehož obvodu uchazeč má svoje stálé bydliště (§ 5); tím sluší rozuměti trvalý pobyt ve smyslu § 16 jur. n. (§ 66 nov. jur. n.), nikoli místo, v němž uchazeč má svoje právo domovské (roz. spr. dv. s. ze dne 6. prosince 1877 č. 1803, sb. »Budwinski«, srv. I. č. 171). Případný rekurs jde k místodržitelství; proti dvěma srovnalým nálezům další rekurs místa nemá. (Nejvyšším úřadem v záležitostech obchodu podomního jest dle min. nař. ze dne 20. dubna 1861 č 46 ř. z. vůbec ministerstvo vnitra). Žádosť budiž podána písemně nebo protokolárně; stačí však i prostá žádosť ústní bez sepsání protokolu. O žádosti konají se potřebná šetření, zejména tam, kde jest policejní ředitelství, vždy má býti slyšen nejprve úřad policejní (§ 1 vyk. nař.). Povolení udílí se vyhotovením zvláštního podomního pasu nebo knížky (formulář jich viz v § 4. vyk. nař. k patentu o podom. obchodě). Knížka tato jest zároveň cestovní průvodní listinou obchodníka a nesmí tudíž dle výn. min. vn. ze dne 7. července 1853, č. 4419 jemu průvodní list býti vydán. Druh zboží, k němuž se oprávnění podomní vztahuje, budiž taxativně a přesně vyznačen. Povolení k obchodu po domích uděluje se jen na rok (§ 7) a vztahuje se toliko na onu korunní zemi, ve které bylo uděleno (§ 9); avšak jak prodloužení tak i rozšíření téhož na jinou korunní zemi jest přípustno. Za prodloužení sluší žádati u politického úřadu bydliště a to 3 měsíce před uplynutím lhůty původně povolené (ovšem bez připojení pasu podomního, jejž obchodník naopak vždy při sobě chovati má). Za účelem rozšíření oprávnění podomního na jinou korunní zemi má se pak obchodník do 10 dnů ode dne příchodu do dotyčné korunní země obrátiti k některému politickému úřadu téže se žádostí, aby mu listinu na obchod po domích vidováním potvrdil (»bestätigende Vidirung«). Tím uděluje se obchodníkovi povolení k podomnímu obchodu v celé korunní zemi. Prodloužení nebo vidování může býti odepřeno toliko z příčin závažných (§§ 7. a 9.) a lze si proti takovému odepření stěžovati netoliko v pořadu instancí k stolici vyšší, nýbrž i k správnímu dvoru soudnímu.
V. Práva a povinnosti obchodníka podomního.
Práva podomního obchodníka záležejí v provozování obchodu zbožím
v podomní listině vyznačeným potulmo od místa k místu a od domu k domu
bez určité místnosti obchodní v časových a místních mezích povolení podomního jemu uděleného.
V jiné korunní zemi smí podomní obchodník obchod provozovat! toliko v prvních 10 dnech po předchozím vidování a to jen v oněch místech, pro která jeho podomní dokument politickým nebo policejním úřadem dotyčné země byl vidován. Po uplynutí 10 dní ode dne, kdy ob- chodník v obvod korunní země vkročil, smí obchod provozovati jen tehdy, jestliže mu prve uděleno bylo »stvrzovací vidování« (viz odst. IV.) jeho listiny na obchod po domích.
Naproti tomu mají podomní obchodníci následující povinnosti:
1. V každém místě, do něhož přijde (lhostejno zdali v úmyslu tam obchod provozovati či nic (§§ 8, 13) a v němž nachází se úřad politický nebo policejní, jest podomní obchodník povinen svůj dokument u téhož (jsou-li v místě oba, tedy u úřadu policejního) dáti si vidovati; v městech a městysech, kde není úřadu politického nebo policejního, obstarávají toto vidování magistrát nebo obecní představenstvo. Této povinnosti podomní obchodník jest prost: a) jestliže přijde do vesnice, v níž nenachází se politický nebo policejní úřad zeměpanský;
b) i v sídle okresního úřadu, jenž mu pas byl vyhotovil. Naproti tomu i v jiných městech i městysech tohoto okresu vidování státi se má (min. výn. ze dne 23. prosince 1881 č. 2049).
Vidování nelze odepříti, leč že by tu byly odůvodněné .pochybnosti proti pravosti dokumentu nebo proti osobě, o niž jde (§ 13).
2. Zboží, kterým někdo chce obchod po domích provozovati, musí pocházeti z tuzemska a musí býti opatřeno kolkem, pokud jemu podléhá (srv. na př. § 6 zák. o ochr. zn. a min. nař. ze dne 16. dubna 1890 č. 67 ř. z.) a průkazem provenience, odkud pochází (§ 12).
Jisté zboží, byť i bylo původu tuzemského, jest z obchodu po domích vůbec vyloučeno (§ 12 lit a—p pat. o obch. pod.). K těmto ještě se druží:
q) ocet (min. výn. ze dne 29. října 1858, č. 16855);
r) hrací karty (zák. ze dne 15. dubna 1881, č. 43 ř. z. § 10);
s) losy na splátky (zák. ze dne 30. června 1878, č. 90 ř. z. § 4.).
3. V pohraničních okresích povolí se podomní obchod toliko obyvatelům toho okresu v korunní zemi, v níž okres tento leží, a osobám dle § 17 zvláštních výhod požívajícím; těmto pak v pohraničních okresích všech korunních zemí (§ 11 a výn. min. fin. ze dne 31. května 1857, č. 8936).
4. V t. zv. vyňatých místech jest podomní obchod zapovězen všem podomním obchodníkům, vyjímajíc osoby v § 17 vyznačené. Zákazy takové vydány byly pro celou řadu lázeňských míst pro dobu lázeňské sezóny. Vydati zákaz obchodu podomního přísluší ministru obchodu, jenž takový zákaz v souhlase s ministerstvy súčastněnými k návrhu nižšího úřadu v zájmu veřejného blaha vydati může; nelze však takový zákaz odůvodniti toliko ohledy na stálé živnostníky některého města nebo místa.
5. Podomní obchodník musí zboží k obchodu určené sám nositi; toliko výjimkou může mu příslušný úřad povoliti, aby si přibral pomocníka, jestliže již po více let obchod provozuje a choval-li se vždy bezúhonně a pro vady tělesné, jež vysvědčením prokáže, není již s to, aby si zboží k obchodu ustanovené sám nosil. Pomocník tento však musí míti všechny náležitosti, jež pro podomního obchodníka vůbec jsou předepsány, a musí býti v listu podomním zvláště pojmenován (§§ 14 a 15). Rovněž není obchodníkům podomním dovoleno provozovati obchod po domích s takovým množstvím zboží, že by k dalšímu jeho dopraveni potřebí bylo vozu nebo soumaru (§ 16). Toliko výjimečně může místodržitelství povolení k užívání vozů nebo soumarů hledíc k poměrům země podomnímu obchodníku uděliti. Podomní obchodník může sice vůbec cizím dopravním prostředkem zboží na určité místo dáti si dovézti a tam je od domu k domu nositi, nesmí však dopravní příležitosť sám provázeti (min. nař. ze dne 23. prosince 1881 č. 2 ř. z. z r. 1882).
VI. Zvláštní výhody.
Z ohledů k poměrům výživy obyvatelů některých krajin povolují se jim ve příčině obchodu po domích s jistým zbožím zvláštní výhody. Výhody tyto záležejí v tom, že
1. nevyžaduje se jinak předepsaný 24. rok věku;
2. že podomní oprávnění jim udělené má platnosť v celé říši i v místech jinak vyjmutých; 3. že mohou podomní obchod provozovati v pohraničních okresích všech korunních zemí a
4. konečně i s některými věcmi, jež jinak z podomního obchodu jsou vyloučeny. Krajiny a osoby zvláštními těmito výhodami nadané uvedeny jsou v § 17. haus. pat. (Manzova sb. zákonů I. sv., Vídeň, 1892, str. 85 a 86.)
VII. Povinnosť berní.
Podomní obchodník má zaplatiti celý obnos výdělkové daně předem najednou § 16 pat. o dani výd. z 31. prosince 1812). Tato vyměřuje se bez ohledu na bydliště podomního obchodníka dle nejnižší sazby výdělkové daně třetí třídy, jaká vyměřena jest pro živnosť stálou v hlavním městě země. (V Tyrolsku 1 zl. 57 1/2 kr., v Dol. Rakousích 5 zl. 25 kr., v ostatních korunních zemích 3 zl. 15 kr.) k tomu přistupuje ještě mimořádná státní přirážka 70%. Při přechodu z jedné země do druhé dlužno případný vyšší obnos daně výdělkové doplatiti. Uherským podomním obchodníkům se daň, již ve svém domově zaplatili, nevčítá (výn. min. fin. ze dne 16. února 1881 č. 33717); podomním obchodníkům z Bosny a Hercegoviny však se včítá. Zapravení výdělkové daně budiž v knížce na obchod po domích stvrzeno, avšak list na daň výdělkovou se nevyhotovuje. Výn. min. vn. ze dne 8. března 1856 č. 3660 byli podomní obchodníci od t. zv. fondovních přirážek osvobozeni, avšak později byl tento výnos pro Čechy, Štýrsko a Solnohrady platnosti zbaven. Výše přirážek v těchto korunních zemích řídí se dle bydliště podomního obchodníka.
Od 1. ledna 1898 platí následující ustanovení:
Obchod podomní, jakož i všechny živnosti od místa k místu provozované zdaní se v poměru prostřední jich výnosnosti ku prostřední výnosnosti podobných živností stálých. K obnosu takto vyšetřenému připočte se za podnikatele samého částka od 1 zl. 50 kr. do 15 zl., a za každého pomocného dělníka rovněž 1 zl. 50 kr. do 15 zl., za upotřebená zvířata tažná a soumary (psy vyjímaje) 3 zl. až 32 zl. Provozuje-li se živnosť v několika zemích, mohou částky tyto zvýšeny býti o polovici. Kdyby po zapravení daně za jednu zemi, provozování živnosti rozšířeno bylo na zemi jinou nebo několik zemí jiných, musí ona větší částka doplacena býti dříve, než-li provozování se rozšíří. Úhrnný obnos daně vyměřiti jest jen sazbami určitými v zákoně zvláště vytknutými. Sazby tyto jsou: zl. 1,50, 2, 2,50, 3, 4, 5, 6, 8, 10, 12, 15, 18, 21, 24, 28, 32, 36, 40, 45, 50, 55, 60, 70, 80, 90, 100, 120, 140 atd. do 1 300 zl., načež stoupají sazby berní o 200 zl. Daň z výdělku budiž zapravena předem za celý rok najednou. Daň vyměřuje berní úřad první instance, z jehož rozhodnutí lze se odvolati ku zemskému finančnímu úřadu. Nově vyměřená daň v jednotlivých případech nemá obnášeti méně než obnáší posavadní s mimořádnou přirážkou. Nemá býti tudíž novým zákonem berním podomním obchodníkům snad uleveno, nýbrž naopak jest k tomu hleděti, aby obtížení živností kočovních uvedeno bylo ve správný poměr k obtížení živností stálých. Osvobození od daně z výdělku jest při obchodu podomním vůbec vyloučeno.
Politický úřad, který vyhotovuje knihu podomní, pas obchodní, licenci atd., nebo její platnosť prodlužuje, nemá listiny tyto dříve vydati, dokud daň zapravena nebyla (§ 78 zák. ze dne 25. října 1896 č. 220 ř. z., čl. 60 výn. min. fin. ze dne 28. ledna 1897 č. 35 ř. z.). VIII. Přestupky a tresty.
Přestoupení zákona o obchodě podomním jest buď
1. pouhým přestupkem patentu o podomním obchodě: sem náležejí přestupky uvedené v § 19 lit. a (cizozemci, kteří podomní obchod provozují a tuzemci nemající platné listiny podomní), lit. d (kdo svůj list na obchod někomu jinému postoupil), lit. e (opomenul-li obchodník opatřiti si vidování nebo stvrzovací vidování anebo provozoval-li podomní obchod v okrese pohraničním), lit. f (kdo by užíval při obchodu podomním pomocníka), lit. g (vozu nebo soumara', lit. h (jiná zvlášť nevyjmenovaná přestoupení předpisů patentu o obchodu po domích). Trestem jest pokuta mezi 30 kr. a 100 zl., ad lit. a, lit. d a při třetím přestoupení ad lit. e ztráta podomního oprávnění; nebo jest
2. pouhým přestupkem zákona důchodkového § 19 lit. b (obchod se zbožím cizozemským nebo sice tuzemským avšak nekolkovaným pokud ovšem kolku podléhá). Trest záleží ve ztrátě podomního oprávnění.
3. Zvláštní postavení zaujímá přestupek § 19 lit c (obchod se zbožím nedovoleným), jelikož může býti buď
a) pouhým přestupkem patentu o obchodu podomním, na př. při podomním obchodě s kořením (trest od 5 do 25 zl. a propadnutí nedovoleného zboží, v případě opakování ztráta podomního oprávnění) nebo
b) zároveň přestupkem zákona trestního, tak při podomním obchodě s jedem (§ 364 tr. ř.), (trest dle tr. zák. ztráta oprávnění podomního, propadnutí nedovoleného zboží, vězení od 1 do 6 měsíců, kromě toho dle patentu o obchodu podomním peněžitá pokuta 5 — 25 zl.). při prodeji léků (§ 354 tr. z.). Trest dlt tr. zák. vězení, po případě tuhé vězení od 1 do 6 měsíců, propadnutí nedovoleného zboží, u cizinců kromě toho vyhoštění ze země, trest dle patentu o pod. obchodě týž jako pod č. 3 a), nebo
c) pouze přestupkem zákona trestního zejména při podomním obchodě s tiskopisy dle § 23 tisk. z. (Trest 5 — 200 zl., propadnutí tiskopisů — tak aspoň rozhodlo tuto otázku min. vn. výn. ze dne 13. března 1884 č. 318); nebo může býti konečně
d) zároveň přestupkem předpisů důchodkových, provozuje-li se podomní obchod zbožím zlatým a stříbrným, jež nevyhovuje předpisům o ryzím obsahu takových výrobků, při obchodu loterními losy a podobnými listy podílnými, jde-li o podomní obchod předměty státního monopolu, hracími kartami nebo se zbožím kontrole podléhajícím dle § 358 stát. min. ř. z podomního obchodu vyloučeným v okrese pohraničním. V případech posléze jmenovaných nastupuje vedle důchodkového trestu ještě trest dle patentu o podomním obchodě. Zboží, jež obchodník při spáchání přestupku s sebou měl, ručí za peněžitou pokutu pro přestupek zákona o podomním obchodě uloženou. Avšak změniti peněžitou pokutu v případě nedobytnosti v trest vězení nelze, jelikož zákon o takové přeměně vůbec se nezmiňuje. Trestní řízení o přestupcích zákona o obchodě podomním vykonávají nyní dle zák. ze dne 21. března 1883 č. 37 ř. z. úřadové političtí a platí pro ně předpisy o trestním řízení dle živnostenského řádu. Spočívá-li v přestupku patentu o podomním obchodě zároveň skutek trestný dle všeobecných zákonů trestních nebo dle zákonů důchodkových, má býti zavedeno vedle řízení dle těchto zákonů nastupujícího také ještě trestní řízení pro přestupek patentu o podomním obchodě před úřadem politickým, vyjímajíc případ shora pod č. 3 c dotčený totiž podomní obchod s tiskopisy (srv. výn. min. vn. ze dne 13. března 1884 č. 318). Překroči-li podomní obchodník u provozování své živnosti předpisy živnostenského řádu, ku př. prodává-li zboží ve stálé místnosti obchodní, podléhá trestu dle řádu živnostenského. Zvláštní trestní ustanovení, zejména pro podomní obchodníky platící, obsahují §§ 471 a 472 tr. z., dle něhož jest podomním obchodníkům zapovězeno od nedospělých dětí něco kupovati nebo vyměňovati.
IX. Zaměstnání s obchodem podomním spřízněná.
Sem náležejí:
1. Trhovci neboli fieranti.
2. Kočovné sklady, bazary a t. zv. létací výprodeje.
3. Cestující obchodní jednatelé.
4. Koupě zboží potulmo provozovaná.
5. Obchodní živnosť zakládající se na t. zv. obchodních pasech v Tyrolsku.
6. Sbírání hadrů, kostí a jinakých odpadků, jakož i pryskyřice, léčivých bylin atd.
7. Živnostenské práce potulmo provozované.
Zaměstnání pod č. 1—5 uvedená spadají vůbec pod ustanovení živn. řádu a mohou býti provozována na pouhé ohlášení u živnostenského úřadu, jak výslovně stanovil § 63 živ. ř. ohledně trhovců a § 59 živ. ř. ohledně jistých jednatelů obchodních. V jednotlivostech sluší ještě uvésti:
Ad 1. Ohledně trhovců viz § 63 živ. ř. a min. nař. ze dne 3. listopadu 1852 č. 220 ř. z. Že živnosť trhovců s podomním obchodem sloučiti nelze, bylo již svrchu vzpomenuto. Provozování podomního obchodu trhovcem tresce se dle zák. o obchodě podomním, a naopak, jestliže podomní obchodník po živnostensku provozuje prodej zboží na trzích, podléhá trestu dle živ. řádu.
Ad 2. Zřízení bazaru jeví se býti ve smyslu platného živnostenského zákona živností svobodnou, byť i dočasně provozovanou ve stálé provozovárně. Živnosť musí býti ohlášena u živnostenského úřadu a musí býti protokolována, ač jsou-li tu podmínky zákona obchodního.
Na t. zv. létací výprodeje bylo v poslední době velice si stěžováno a to z té příčiny, že takové podniky namnoze své sklady i na dále doplňují a obnovují a obecenstvo nepravým označením »výprodej« k zdánlivě laciné koupi vábí a klamou. Tomuto zlu hledí odpomoci zákon ze dne 16. ledna 1895 č. 26 ř. z. výprodeje upravující. Dle tohoto zákona smí veřejný výprodej za účelem rychlého zcizení zboží býti prováděn toliko se svolením živnostenského úřadu, jež smí býti uděleno jen tehdy, jsou-li tu závažné důvody (úmrtí, vzdání se obchodu, přesídlení a pod.), dále trvá-li obchod již nejméně 2 roky (vyjímajíc případ úmrtí majitele závodu) a označí-li se zřejmě udáním množství a povahy zboží, jež vyprodáno býti má. Každé povolení výprodeje budiž oznámeno úřadu pro vyměřování daně. Prve než povolení se udělí, budiž slyšena obchodní a živnostenská komora, jež opět sama slyšeti má příslušné společenstvo. Na prodeje soudně neb úředně nařízené nebo správou konkursní podstaty prováděné se zákon tento nevztahuje.
Ad. 3. Srv. § 59 živ. ř. a nař. min. obch. ze dne 3. listopadu 1852 č. 220 ř. z. a nař. min. vn. ze dne 16. září 1884 č. 159 ř. z. Dle nynějšího stavu zákonodárství dlužno rozeznávati mezi 1. obchodními cestujícími pro cizozemské obchodní a průmyslové podniky a
2. obchodními cestujícími pro obchodní a průmyslové podniky tuzemské a při těchto opět
a) zdali jsou v bezprostřední službě tuzemského výrobce neb obchodníka, či
b) chtějí-li býti toliko sprostředkovateli mezi výrobcem a obchodníkem s jedné a spotřebitelem se strany druhé, aniž by však byli v bezprostřední službě tuzemského vyrabitele neb obchodníka. Cizozemští obchodní jednatelé a cestující mají zapotřebí zvláštního povolení, jež uděluje pro obvod určité korunní země zemská vláda, pro více korunních zemí ministerstvo obchodu. Z provozování své živnosti platí pak zvláštní poplatek (správně daň), jenž se vyměřuje dle měsíců a dle místního objemu, v němž agentura provozována býti má, a obnáší pro Vídeň na dobu 1 měsíce nebo kratší 4 zl. 20 kr., pro Dolní Rakousy 4 zl. 20 kr., pro Čechy 6 zl. 30 kr. atd. Pro více korunních zemí se příslušné poplatky sčítají, s tím však omezením, že poplatek na jeden měsíc nebo kratší dobu nesmí přesahovati obnos 20 zl. K tomu přistupují státní, zemské a jiné přirážky.
Cestující pod č. 2 a jmenovaní jsou zřízenci obchodními, mohou také konsumenty bezprostředně vyhledávati, nesmí však s sebou zboží — vyjímajíc na trzích — nositi (výn. min. obch. ze dne 1. srpna 1886 č. 24843); dále mají se o existenci bezprostředního služebního poměru k firmě příkaz dávající v čas vyhledávání objednávek vykázati průkazy, jež musí býti řádně datovány a každoročně obnovovány.
Konečně cestující pod 2 b uvedení mají živnosť dle § 59 a 11 živ. ř. ohlásiti; oni jsou samostatnými, výdělkové dani podrobenými živnostníky (srv. roz. spr. s. dv. ze dne 10 května 1883 č. 1089 Budw. č. 1762). Tito, jako obchodní jednatelé cizozemští, jsou toliko oprávněni s kupci, továrníky a živnostníky o předmětech jich závodů obchody sprostředkovati, jim za tím účelem vzorky k nahlédnutí předkládati a ceny zboží mandantova oznamovati, od nich objednávky na takové zboží přijímati a učiněné objednávky na své kommitenty přepisovati, jakož i na jich účet koupě uzavírati; objednané zboží však kupcům zasýlati není záležitostí agentovou. On nesmí se dáti jiným zastupovati, nýbrž musí živnosť osobně provozovati a rovněž nesmí kromě vzorků jiné zboží s sebou nositi, skladiště zboží udržovati a vůbec jakékoli zboží prodávati; rovněž nesmí v obchody jako agent vstupovati s osobami, jež k stavu obchodníků nebo továrníků nenáležejí.
Nové berní zákony stanoví následující :
a) Tuzemští cestující obchodní, kteří jsou v poměru služebném, nepodléhají dani z výdělku. Počet jich bude však rozhodný pro posouzení rozsahu, v jakém se živnosť provozuje;
b) Tuzemští cestující obchodní, kteří nejsou v poměru služebním neb námezdném, podléhají téže dani jako obchodní jednatelé a sice v tom místě, kde mají svůj živnostenský závod, resp. své bydliště.
c) Cizozemští cestující podrobeni jsou dani výdělkové nejméně 40 zl. ročně obnášející, kterou vyměřuje berní úřad první instance v sídle toho politického úřadu, který udílí povolení ku provozování živnosti v tuzemsku. Tímto ustanovením pozbyly příslušné předpisy nař. min. obch. ze dne 3. listopadu 1852 č. 220 ř. z. platnosti. Vzhledem ku obchodním smlouvám nyní platícím nemá však toto nové ustanovení valného významu. (§§ 80, 81 zák. ze dne 25. října 1896 č. 220 ř. z. a čl. 62 výn. min. fin. ze dne 28. ledna 1897 č. 35 ř. z.).
Ad 5. Obchodní pasy poskytují právo kupovati a prodávati přírodní plodiny a výrobky, jež uvádějí, potulmo od místa k místu; k prodeji zboží od domu k domu obchodní pas neopravňuje. Zemské vládě hraničících zemí jest zůstaveno platnosť obchodního pasu v Tyrolích vystaveného rozšířiti též na dotyčnou zemi (srv. výn. min. obch. ze dne 23. prosince 1881 č. 2049 ad c)
Ad 6. Toto zaměstnání dle čl. 5 lit c a q vyhl. pat. nespadá sice pod živnostenský řád, avšak přes to jest k němu zapotřebí udělení licence politickým úřadem. Podmínkou k nabytí této jest jedině průkaz o zachovalosti (srv. výn. min. vn. ze dne 17. listopadu 1855 č. 14 166).
Ad 7. Kdo tyto živnostenské práce chce provozovati, potřebuje, není-li k nim již dle §§ 39 — 41 živ. ř. oprávněn, povolovacího listu (Licenzschein). Tento uděluje se z pravidla na 3 — 6 měsíců, výjimečně na rok, může však býti prodloužen, a vyhotovuje se ve formě knížky dle obdoby knížky na obchod po domích (srv. výn. min. ze dne 23. prosince 1881 č. 2049, zejména tamtéž obsažené speciální předpisy o slováckých drátenících, o kotlářích, nunvářích, hubitelích krys a myší).
X. Statistika.
Dle statistických výkazů, jež připojeny jsou k vládní předloze nového návrhu zákona o obchodu podomním, klesl počet nově udělených oprávnění podomních v královstvích a zemích v říšské radě zastoupených s 4670 v roce 1882 na 1685 v r. 1891. I počet prodloužení v letech 1882 a 1891 klesl s 17 146 na 16 221. Počet vidování však stoupl ze 64 312 v r. 1883 na 82 612 v r. 1891, čehož příčinu sluší hledati hlavně v přísnější kontrole. I v jednotlivých korunních zemích počet udělených podomních oprávnění stále klesá. Kdežto na př. v Čechách bylo v r. 1881 ještě 1666 nových podomních oprávnění uděleno a 7695 stávajících prodlouženo, obmezil se počet nových oprávnění v Čechách v r. 1891 na 476, prodloužených na 6314. Největší počet podomních obchodníků vykazují Čechy: 6790 oprávnění a prodloužení v roce 1891, pak Dolní Rakousy: 2495, Tyroly 1819 v témž roce. Nejméně podomních obchodníků má Halič, jež pro r. 1891 vykazuje 7 oprávnění nových a 24 prodloužených. Mezi 18233 v celém Předlitavsku udělenými a prodlouženými oprávněními mělo za předmět obchod se zbožím lněným, vlněným a bavlněným, přízí a jiným střižným zbožím 7874 tedy asi 43%, obchod se zbožím krátkým a ozdobným 3079, tedy kolem 17%, kdežto zbývajících 40% rozpadá se na nejrůznější druhy zboží.
XI. Osnova nového zákona.
Osnova tato jeví, ačkoli vláda důležitosť této obchodní formy v plné míře uznává, přece tendenci podomní obchod značně stížiti. Tato tendence došla zřejmého výrazu v tom, že podmínky k nabytí podomního oprávnění byly přiostřeny (§ 3 osn.), tak na př. potřebný věk zvýšen s 30 na 33 let, vytčen požadavek spolehlivosti, již politický úřad volně posuzovati má, žadatel musí bydleti aspoň 1 rok v obvodu příslušného úřadu, jenž povolení uděluje; tutéž snahu jeví i obmezení podomního povolení především na okres vlastní neb i na více okresů a toliko výjimečně na celou korunní zemi (§ 5 osn.); opětné zkoumání podmínek podomního oprávnění při žádosti za prodloužení (§ 6 osn.), oprávnění vidujícího úřadu vidování uděliti toliko na určitý čas, aby zamezilo se přílišné množení se podomních obchodníků v jistém obvodu (§ 8 osn.); osvobození podomních obchodníků od přirážek zemských, okresních a obecních, jež jim posud ve většině korunních zemí přísluší, má býti zrušeno (§ 2 lit. b osn.); předpisy o nedělním klidu mají býti vztaženy též na podomní obchodníky (§ 9 osn.); právo ministra obchodu zapověděti v hlavních městech země, v místech lázeňských jakož i v místních obcích s více než 10 000 obyvateli k žádosti obce a po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory podomní obchod s jistým zbožím naprosto nebo na určitý čas (§ 12 osn.); výslovná zápověď prodeje na splátky při podomním obchodě (§ 13 osn); zvýšení trestu stanoveného na přestoupení patentu o podomním obchodě ze 100 zl. na 300 zl., zvláště pak připuštění přeměny nedobytné peněžité pokuty v trest vězení a j. v.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 623-633.