Obchodnice.

I. Pojem
Obchodnicí rozumíme ženu, jež po živnostensku obchody provozuje (čl. 6 obch. z.); při tom jest lhostejno, zdali jest svobodna, vdaná, či vdovou, zdali nastupuje živnosť novou či přejímá již živnosť stávající, zdali provozuje ji sama či ve společenství s jinými, osobně či prokuristou nebo obchodním zmocněncem. Naproti tomu obchodnicí není manželka obchodníkova, jež svému muži v obchodě toliko vypomáhá. Aby žena za obchodnici se pokládala, k tomu není zapotřebí zvláštního jejího prohlášení, ačkoli se to často, zejména při dalším vedení obchodu již stávajícího, pomocí cirkulářů děje.
II. Manželka jako obchodnice.
Ačkoli rakouské právo nezná pohlavní kurately, nýbrž naopak volnosť manželky vzhledem k jmění i právům jejím tvoří základ manželského práva majetkového (viz čl. »Manželka«), přece nemůže se manželka beze svolení svého manžela státi obchodnicí. Tento požadavek manželova konsensu nemá žádné souvislosti s majetkoprávními poměry manželů, ano dle všeobecného znění zákona sluší vyhledávati tohoto svolení i tenkráte, když manželé byli rozvedeni. Svolení může býti uděleno buď výslovně nebo mlčky. Výslovné svolení není žádnou formou vázáno a rovněž nemusí v obchodním rejstříku býti zapsáno. Mlčky udělené svolení dlužno spatřovati v tom, jestliže manželka s vědomím mužovým obchod provozuje aniž tento tomu odporuje (čl. 7 obch. z.). Aby takový případný odpor byl proti třetím osobám účinným, jest zapotřebí, aby byl učiněn způsobem obecně zřejmým. Nedostávající se svolení mužovo může býti nahrazeno k žádosti manželky výrokem soudu, jenž však je udělí jen tehdy, když úředním šetřením sezná, že práva manželova nebudou vedením obchodu manželkou ohrožena (§ 6 úv. z. k obch. z.). Tyto předpisy však týkají se toliko poměru mezi oběma manžely a neplatí nikterak pro poměr manželky k osobám třetím. Prohřešila-li by se tudíž svéprávná manželka proti oprávnění dle čl. 7 obch. z. jejímu manželi náležejícímu, nelze z toho nikterak vyvozovati oprávnění vyhnouti se splnění závazků převzatých a odporovati platnosti vlastních jednání. Tím méně lze na straně druhé žádati, aby v každém případě pátrala, zdali obchodnice jedná v souhlase s čl. 7, pokud ovšem snad tu nejde o majetková práva manželova (roz. ze dne 3. ledna 1890 C. VIII. 105). Manžel může udělený konsens opět odvolati, avšak aby odvolání takové účinkovalo proti osobám třetím, musí býti uveřejněno; proti bezdůvodnému odvolání může si manželka dle anal. § 6 úv. z. u soudu stěžovati.
III. Práva a povinnosti.
Obchodnice má při provozování obchodu táž práva a tytéž povinnosti jako obchodník; jest mu úplně na roveň postavena a nemůže se tudíž vzhledem k svým obchodním jednáním dovolávati právních dobrodiní, jež v některých státech ženám přísluší. Je-li provdána, může obchody platně závazky přejímati, aniž by v každém jednotlivém případě měla zapotřebí zvláštního svolení svého muže. Za svoje obchodní dluhy ručí celým svým jměním a to — předpokládajíc, že byl udělen nebo nahražen konsens ad II. zmíněný — bez ohledu na práva administrační a požívací nebo na jinaká práva manželova na manželském svazku se zakládající. Rovněž ručí i jmění společné, pokud trvá společenství statků (čl 8 obch. z.); co za společné jmění má býti pokládáno, sluší přirozeně posuzovati dle obsahu dotyčné smlouvy. Svým osobním jměním, i když společenství statků trvá, ručí manžel jen tenkráte, jestliže ručení to výslovně převzal. Před soudem může obchodnice v obchodních věcech bez ohledu, je-li provdána čili nic jednati samostatně (viz čl. »Manželka«).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 620-621.