Násilí veřejné.

V tomto nadpisu pojímá všeob. trestní zákonník v 9. oddílu (rovněž 4. oddíl 4. části voj. tr. z. a 4. oddíl 2. části tr. z. pro Bosnu a Herceg. v jedno třinácte různých zločinů, které zahrnuty jsou společným názvem» »zločiny veřejného násilí«. Tohoto zločinu lze se dopustiti:
1. Násilným jednáním proti shromáždění vládou povolanému ku projednání veřejných záležitostí (na př. proti oběma sněmovnám říšské rady, zemským sněmům atd.), proti soudu neb jinému veřejnému úřadu, pokud toto jednání nejeví se jiným trestnějším zločinem na př. povstáním (§§ 76, 77, 80 tr. z.). Jednání, jež předsevzíti může osoba jedna nebo ve spojení s jinými, záleží buďto v násilném rušení, nebo překážení v sestoupení se v trvání nebo v činnosti naznačených sborů nebo v pokusu působiti na jejich usnášení se nebezpečným vyhrožováním. Trest jest těžký žalář od 1—5 let, za zvláště přitěžujících okolností 5—10 let.
Osnova nového trest. zákona (§§ 105, 106) vytýká srovnale s německým říš. zák. trest. vedle útoků na shromáždění zastupitelstva národního též útok na jednotlivé členy jeho násilným překážením, aby se některý člen shromáždění nezúčastnil aneb právo hlasovací úplně nevykonal, a ukládá na to káznici neb státní vězení od 1 — 5 let.
2. Násilným jednáním proti sborům zákonem uznaným (na př. doktorským kollegiím, kapitulám atd.) anebo proti shromážděním, jež se konají za spolučinnosti neb za dohledu veřejného úřadu. Trest jest těžký žalář od 6 měsíců do 1 roku, za okolností zvláště přitěžujících od 1 — 5 let (§§ 78 a 79 tr. z.).
Bylo-li k některému z uvedených jednání pod č. 1. a 2. veřejně nebo před více lidmi přednesenými řečmi anebo díly tiskovými neb rozšiřovanými vyobrazeními nebo spisy vyzýváno, podněcováno nebo pokoušeno se o svedení a zůstalo-li toto působení bez souvislosti s jiným zločinným podnikem a bez výsledku, budiž nalezeno v případě prvém na žalář 1—5letý, ve druhém od 6 měsíců do 1 roku (§ 80 tr. z.).
3. Násilným vztažením ruky nebo nebezpečným vyhrožováním vrchnostenským osobám v úředních věcech.
4. Násilným vpádem v cizí nemovitý statek (viz Rušení míru domovního a zemského).
6. Zlomyslným jednáním neb opomenutím za poměrů zvláště nebezpečných. Tento zločin páše, kdo jednáním předsevzatým ze zlomyslnosti (t. j. ze zlého úmyslu, rozh. kas. dv. ze dne 1. února 1878 č. sb. 168., ze dne 11. března 1882 č. sb. 436, ze dne 12. května 1882 č. sb. 450 a j.), které nezáleží však v poškození cizí věci a nevztahuje se nezbytně na dopravu železniční (rozh. kas. dv. ze dne 21. května 1886 č. sb. 920, a ze dne 6. března 1888 č. sb. 1128), nebo kdo naschvál nedbaje povinnosti uložené mu při dopravě železniční nebo dílech a závodech naznačených v § 85 tr. z. přivodí tím nebezpečí životu, zdraví, tělesné bezpečnosti lidí (též i jen jednoho člověka, rozh. kas. dv. ze dne 28. února 1890, č. sb. 1337), byť i to nesměřovalo právě k ublížení na těle určitému člověku a třetí osoby neohrožovalo (rozh. kas. dv. ze dne 6. března 1888, č. sb. 1128) aneb bylo-li ve větším rozměru nebezpečí cizímu majetku přivoděno (§ 87 tr. z.). Co se týče úmyslu potřebného k tomuto zločinu, nemusí směřovati právě ku způsobení nebezpečí, stačiť spíše, byl-li si pachatel vědom možnosti vzniku nebezpečí a přece podnikl zúmyslně čin s nebezpečím spojený (rozh. kas. dv. ze dne 21. kv. 1886, č. sb. 920). Trest jest těžký žalář od 1—5 let, podle velikosti nebezpečí též 5 — 10 let. Byl-li však jednáním neb opomenutím skutečně způsoben úraz na shora naznačených právních statcích, jest trest těžký žalář 10 až 201etý, za okolností zvláště přitěžujících doživotní těžký žalář. Nastala-li však smrt člověka a dalo-li se to od pachatele předvídati, jest trestem smrt (§ 88 tr. z.).
Osnova nového trestního zákona uvádí ve 26. oddílu řadu obecně nebezpečných zločinů a přečinů a připojuje po té všeobecné ustanovení (§ 354), že kdo způsobí kterýmkoli jiným jednáním obecné nebezpečenství vlastnictví, zdraví nebo životu jiných, má se potrestati káznicí od 1 — 10 let, nebo vězením od 3 měsíců do 5 let.
7. Zlomyslným poškozením neb rušením státních telegrafů (viz čl. Telegrafy).
8. Uloupením člověka (viz čl. Loupež lidí).
9. Neoprávněným obmezováním osobní svobody.
10. Nakládáním s člověkem jako otrokem (viz čl. Otroctví).
11. Únosem.
12. Vydíráním.
13. Nebezpečným vyhrožováním (viz příslušné zvláštní články). Pouhý přehled těchto nejrozmanitějších případů, které se dotýkají dílem veřejných dílem soukromých zájmů, zahrnutých v názvu zločin »veřejného násilí« jasně ukazuje, že označení jich jakožto veřejné násilí jest právě jen pouhým názvem, ale nikoli společným pojmem je kryjícím. Neníť všeobecné podstaty skutkové veřejného násilí, která by byla všem uvedeným 13 druhům zločinů společným znakem. Při zařadění jich pod společné pojmenování rozhodovaly pouze důvody vhodnosti.

Citace:

Násilí veřejné. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 516-517.