Obchod.

I. Všeobecný pojem a význam.
Obchod jest po živnostensku provozovaná koupě a směna zboží za účelem dalšího zcizení jeho. Podstata obchodu záleží tedy v tom, že opatřuje se zboží nikoli za účelem, aby přímo bylo užito, nýbrž, aby se ziskem opět bylo odbyto. Hospodářský význam obchodu jest velmi dalekosáhlý. Jím teprve umožňuje se dokonalejší dosažení ideálu národohospodářského, základu a podmínky vydatné výroby, totiž dělby práce. Obchod sprostředkuje výměnu statků, přivádí je způsobem co nejekonomičtějším od vyrabitele ke konsumentu, vyrovnává rozdíly mezi jednotlivými kraji, jež zakládají se v přirozených vlastnostech a podmínkách jejich. Rozkvět obchodu však sám opět závisí jednak na dokonalosti prostředků komunikačních, zejména na množství železných drah, jednak však působí na rozvoj obchodu i právní řády, jimiž netoliko uvnitř státu, nýbrž a to v první řadě na venek jest upraven.
Co týče se obchodu zahraničního, vyskytly se dvě zásadná hlediska, dva extrémy. Jednak systém ochranářský, jenž snaží se různými obmezeními jmenovitě ochrannými cly, protežovati výrobu domácí oproti výrobě zahraničné a jenž krajního výrazu došel v učení školy merkantilistické (Colbert ve Francii v 2. pol. 17. stol). Na straně druhé stojí soustava svobodného obchodu, za jejíž platnosti ponechána jest volná soutěž výrobě domácí s výrobou zahraniční, tak že v ohledu hospodářském tvoří státy se svobodným obchodem jaksi území jediné (vyjímajíc ovšem cla finanční — z cizího vína, cukru, piva a j. —, jež však mají ráz zcela jiný než cla ochranná, jelikož se tu vlastně ve formě cla vybírá spotřební daň z těchto předmětů, z nichž tato daň platí se i tehdy, když pocházejí z výroby domácí). Hlavním zastancem této soustavy byl veliký národní hospodář skotský Adam Smith (1723 — 1790), zakladatel školy fysiokratické, jenž ve svém epochálním díle »O povaze a příčinách národního bohatství« vytkl zásadu, »aby každý mohl prodávati tam, kde nejdráže prodati může, a kupovati tam, kde může koupiti nejlevněji.« Soustava svobodného obchodu pak naproti soustavě merkantilistické nabývala čím dále tím většího rozšíření. Jelikož pak hospodářský rozvoj podmíněný hlavně živým a spořádaným obchodem jest v těsné spojitosti i s postavením státu v ohledu politickém — bohatá obchodní města středověká (Benátky, Janov, Pisa, Lübeck, Kolín a j.) požívala i samostatnosti politické — jest zajisté velice závažno, jakým směrem se obchodní politika v tom kterém státě béře, a dlužno tudíž tu s největší obezřelostí avšak i včasnou rozhodností si počínati. Co týče se obou vytknutých soustav, tu lze konstatovati, že přes občasné kolísání celkový vývoj směřuje k soustavě obchodu volného, která také v Anglii již od let 70tých ve skutečnosti existuje.
II. V Rakouských zemích, jako vůbec v starších dobách, převládala ochranná politika celní resp. systém ochranný. Zejména za Leopolda I. platily v Rakousku zásady merkantilistické, ještě ve větší míře však ve stol. 18., kdy každá korunní země měla svou celní linii, tak že staré skupiny rakouských zemí tvořily celek toliko v ohledu hospodářském a celní hranice stýkaly se s hranicemi jednotlivých zemí. Za císařovny Marie Teresie a císaře Josefa II. těšil se značné oblibě naprostý systém prohibiční, takže četné druhy cizozemského zboží úplně »z obchodu byly vyloučeny.« Vzrůstající rozvoj prostředků komunikačních, jevící se zejména v zakládání železných drah a užívání lodí parou hnaných, nezbytně musel přísný systém prohibiční ve prospěch uvolnění obchodu zmírniti; to zračí se v celé řadě příslušných nařízení, zejména v min. nař. ze dne 18. září 1857 č. 155 ř. z., a ze dne 19. ledna 1858 č. 21 a 22 ř. z. ohledně zboží clu podrobeného, dále min. nař. ze dne 28. dubna 1857 č. 88 ř. z. a ze dne 11. prosince 1861 č. 120 ř. z. vydaná na základe nejv. roz. ze dne 14. října 1856, jimiž omezena kontrola zboží ve smyslu smlouvy se státy celní jednoty. Rovněž zrušen byl na základě nejv. roz. ze dne 10. září 1858 komerční kolek ze zboží a zákonem ze dne 17. srpna 1862 č. 56 ř. z. clo průvozní a nařízeno na základě nejv. roz. ze dne 10. června 1866 za účelem usnadnění obchodu se zbožím a povznesení kupeckého úvěru zřízení veřejných skladišť. Avšak všeobecným celním tarifem rakousko-uherským ze dne 27. června 1878 obnovena opět politika ochranářská, jež k citelné újmě obchodu potrvala až do r. 1891 a jevila se ve značném zvyšování tarifů autonomních, v kterémžto směru jeden stát druhý snažil se předstihnouti, až konečně akta Mac Kinleyova způsobila reakci. Zvítězilo konečně poznání, že s nynější povahou styku světového a obchodu mezinárodního, kdy veškera téměř země spjata jest železničními kolejemi a kdy parou obtíže i sebe větších vzdáleností nejen na zemi, nýbrž i na vodě přímo hravě jsou překonávány, naprosto nelze srovnati systém prohibiční, nýbrž že tu jedině udržeti se může soustava svobodného obchodu. V nejnovější době vyskytly se snahy obmeziti volnosť obchodu jiným způsobem, totiž požadavkem průkazu způsobilosti. Právem však ozývají se i proti těmto snahám v odborných kruzích hlasy velice závažné poukazujíce k tomu, že obmezení toto, jež při všech jiných živnostech mysliti si lze, obchod by naprosto ochromilo.
III. Druhy obchodu:
1. Dle povahy statků, jež jsou předmětem obchodu, činí se rozdíl mezi obchodem ve vlastním a nejužším smyslu slova t. j. obchodem s věcmi movitými (zbožím a cennými papíry) a mezi obchodem immobilárním, jímž vyrozumívá se živnostenský a jen sporadicky se vyskytující obchod s nemovitostmi.
2. Rozeznává se velkoobchod (en gros), jestliže se prodává zboží obchodníkům nebo průmyslníkům ve větším množství a obchod drobný (detailní), jenž obmezuje se toliko na skutečné konsumenty. Celkem jest drobný obchod též obchodem v malém t. j. jednotlivé obchody dosahují toliko nepatrné výše; sem náleží kramářství, jež zabývá se drobným prodejem obyčejných životních potřeb na venkově; obchod detailní má tudíž z pravidla význam místní t. j. obmezuje se na obchod pro obyvatelstvo v místě samém nebo v blízkém okolí.
3. Obchod může dále býti provozován jako pevný (usazený), provozuje-li se ve stálých provozovárnách nebo jako obchod potulný (podomní obchod), jestliže obchodník zboží s sebou nose, prodává je potulmo od domu k domu, od místa k místu.
4. Dle předmětů rozeznává se obchod zbožím kolonialním (osadnickým), materialním atd.
5. Činí se rozdíl mezi obchodem se zbožím novým t. j. takovým, jež poprvé v obchod přichází, a mezi obchodem s předměty starými, jichž bylo již užíváno (živnosť vetešnická).
6. Obchod na vlastní účet a obchod komisionářský t. j. obchod ve vlastním jméně avšak na účet mandantův.
7. Dále mluví se o obchodu kupeckém, při němž zboží opatřuje se za peníze nebo cenu peněžní, protivou k obchodu směnnému.
8. Vzhledem k osobě obchodníkově rozeznává se mezi obchodem jednotlivce a obchodem společenským. 9. Dle odbytu mluví se o obchodu tuzemském na rozdíl od obchodu cizozemského, o obchodu přívozním a vývozním a konečně
10. dle způsobu dopravy o obchodu pozemním, říčním, námořském a přímořském.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 607-610.