Magistráty.

I. Pojem.
Název »magistrát« má původ svůj v římském veřejném právu, kdež značil jak úřad tak i úředníka samého. Když s recepcí římského práva byly převzaty také názvy latinské, počalo se slova »magistrát« užívati ku označení orgánu městské správy. V Rakousku jest užívání významu tohoto rovněž původu dávného. Až po rok 1848 rozuměly se magistráty orgány svobodných měst a městys (v dolních Rakousích, ve třech nejstarších krajích hornorakouských, ve Štýrsku, v Čechách, na Moravě a v Haliči), které byly nadány zvláštní právomocí. Tak stanoví dv. d. ze dne 1. listopadu 1783 č. 206 sb. z. s. ve příčině vídeňského magistrátu městského, že magistrát má trojí úkol: obstarávati politické a ekonomické záležitosti, civilní soudnictví, konečně i trestní soudnictví jistého druhu. Podobně byly také zorganisovány magistráty jiných svobodných měst. Od úřadů zeměpanských lišily se magistráty tím, že sbory magistrátu, jakož i purkmistr, v jich čele stojící byly občanstvem voleny. Změna ústavy, již rok 1848 přivodil, učinila konec pravomoci magistrátů, aniž by tím ovšem pojem tento úplně vymizel.
II. Příslušnost magistrátů dle platného práva. Majetek církevní.
Magistráty rozumějí se nyní úřady správní, jichž orgánové jsou úředníky obecními a jež ve městech se zvláštním statutem úřadují, majíce purkmistra v čele. Různé statuty městské obsahují ve příčině kompetence a složení magistrátů odchylná ustanovení. Co se především kompetence dotýče, lze zde dvě skupiny rozeznávati. Jednu skupinu tvoří magistráty, které obstarávají všechny ty záležitosti, které nejsou opatřovány oním sborem, jenž řídí záležitosti obce (sbor obecních starších, rozšířený výbor, městský výbor, obecní výbor, městská rada atd.); magistraty tyto jsou vedle toho též výkonným úřadem a obstarávají práce přenesené působnosti, k níž zpravidla náleží též agenda politických úřadů I. stolice, pokud ovšem jednotlivé agendy nejsou přikázány úřadům zvláštním, na př. úřadu policejnímu. Do této kategorie patří na př. magistráty: v Innomostí, Boženu, Tridentu, Celovci, Lublani a Štýr. Hradci. Skupinu druhou tvoří magistráty, které jsou toliko výkonnými úřady, obstarávajíce práce přenesené působnosti; jako v Praze, ve Vídni a v Terstu.
III. Organisace.
Magistráty skládají se buď ze členů sboru, jenž obstarává obecní záležitosti, a z úředníků, jak tomu jest ve Štýr. Hradci a Celovci, nebo záleží pouze z úředníků, jako v Praze a ve Vídni. Úředníci musí vyhovovati požadavkům pro službu státní, ustanovují se trvale a jsou podrobeni ve svém jednání úplně předpisům vydaným pro státní zřízence, které jsou obsaženy ve zvláštní služební pragmatice. Trvale dosazený personál magistrátní má též nárok na výslužné. Členové magistrátu náležející sboru výše uvedenému jsou tímto voleni na čas jednoho volebního období, jsou pod přísahou a obyčejně nebývají placeni. V Brně požívají zvláštní funkční odměny, která jim též v Olomouci a Liberci dle řádu obecního může býti přiřknuta. Status magistrátních úředníků dělí se na magistrátní rady, magistrátní sekretáře, koncipisty, jakož i na příslušný manipulační personál. Jmenování děje se samosprávnými úřady, po případě purkmistrem. V čele magistrátu jest purkmistr a vedle toho jeden stálý úředník, práva znalý, jako na př. ve Vídni magistrátní ředitel. Vyřizování záležitostí děje se z pravidla ve sboru, v méně důležitých případech rozhoduje bezprostředně referující magistrátní úředník. Bližší ustanovení o tom obsahuje řád jednací autonomními úřady potvrzený.
IV. Instanční pořad. V záležitostech týkajících se vlastní působnosti obce jest druhou stolicí sbor, jemuž přísluší obecní správa, v působnosti přenesené, zvláště co se týče agendy politického úřadu, zemský politický úřad.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Magistráty. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 294-295.