Ohledání soudní (v řízení soudním civilním).

I. Soudní ohledání (inspectio ocularis) záleží v tom, že soudce za účelem důkazu sám z vlastního názoru povahu věci seznává a výsledky svého pozorování protokolárně konstatuje. K soudcovskému ohledání, jež bez důvodné příčiny se nepřipouští, musí býti vždy přibráni znalci (§ 202, s. ř.).
1. Ustanovení všeobecná: Soudcovské ohledání dlužno předsevzíti:
a) k návrhu jedné neb obou sporných stran;
b) předmět ohledání musí býti od strany, jež vede důkaz, podrobně označen;
c) strana má určitě udati okolnosti nebo stav, jež mají býti dokázány;
d) o připuštění soudního ohledání rozhoduje se přísudkem nebo soudním nařízením (výměrem) (§ 187 s. ř.);
e) proti připuštění ohledání nemá místa žádný zvláštní prostředek právní (§ 17 proc. nov.);
f) ku převzetí ohledání nařídí se stání, k němuž dlužno pozvati obě strany;
g) ohledání má býti předsevzato buď u soudu, lze-li věc do soudní budovy přenésti, jinak však tam, kde se věc nachází;
h) leží-li dotyčná věc v jiném soudním obvodu, může ohledání býti vykonáno též soudcem dožádaným. Ohledání soudní.
Povolení soudního ohledání může býti učiněno závislým na podmínce, že ohledáním věci nebude vsaženo v práva osob třetích.
2. Zvláštní předpisy při jednotlivých způsobech řízení:
a) V bagatelním řízení: Soudní ohledání sluší naříditi za účelem objasnění věci buď k návrhu jedné neb obou stran anebo z úřední povinnosti s přibráním jednoho nebo více znalců (§ 52 říz. ve v. nep.). Z tohoto zákonného předpisu vysvítá, že v řízení bagatelním může soudce předsevzíti ohledání, aniž by k němu přibral znalce, ač ovšem nejeví-li se toto býti nutným. Nachází-li se předmět nebo věc, jež má býti ohledána, v držení strany druhé, má soudce předložení její naříditi, leč že by proti tomu byly uvedeny dostatečné důvody (§ 38 odst. 1 říz. ve v. nep.). Jak dlužno souditi o případu, jestliže se odpůrce zdráhá dotyčnou věc předložiti nebo jestliže odpírá přísežnou výpověď o okolnosti, zdali věc nebyla zúmyslně, aby druhá strana důkazu zbavena byla, odstraněna nebo nezpůsobilou k užívání učiněna, nebo jestliže z výpovědi vysvítá, že se tak skutečně stalo, jest vyhrazeno volnému uvážení soudcovu. Nalézá-li se dotyčná věc ve schování veřejného úřadu, má soudce učiniti potřebné kroky, aby byla soudu dodána (§ 39 cit. říz.).
b) K ohledání za účelem stanovení hranic ve sporech horních má býti vždy přibrán vyslanec horního úřadu (§ 69, odst. 2 hor. z.).
c) V řízení o rušené držbě: Vysvítá-li již ze žaloby potřeba soudního ohledání, má soud hned první stání na dotyčné místo ustanoviti a znalce k němu přizvati (§ 7 cís. nař. ze dne 27. října 1849 č. 12 ř. z.).
II. Nový soudní řád.
1. Ohledání soudní naříditi může soud buď k návrhu stran nebo z moci úřední.
2. Ohledání předsebéře z pravidla soud procesný a sice buď sám nebo za přibrání jednoho nebo několika znalců. Výjimečně přidělí se úkon ten buď soudci z příkazu činnému nebo soudci dožádanému, nemůže-li předmět, jenž ohledán býti má, k soudu býti donesen, neb jestliže předsevzetí ohledání před soudem spojeno by bylo se značnými obtížemi. O tom, zda-li výkon ohledání na jiného soudce vznésti jest, soud procesní učiní usnesení, proti němuž není prostředku opravného. Soudce dožádaný neb z příkazu činný předsebeře ohledání buď sám nebo s přivzetím znalců, dle toho, jak sám za dobré uzná.
Tímto přivzetím znalců nepozbude snad ohledání soudní své povahy jakožto samostatný prostředek průvodní, ježto při něm vždy rozhodné jest to, co soudce vlastním svým názorem zpozoroval, takže úsudek znalců ustupuje tu do pozadí. Tím liší se důkaz tento od důkazu znaleckého, při kterémž vlastní pozorování předmětu stává se zbytečným, neboť soudce tu jen nález neb dobrozdání znalců volně uváží.
3. Předsevzíti lze ohledání buď při ústním přelíčení, nalezá-li se předmět u soudu procesního, nebo při zvláštním roku, ku kterémuž strany a po případě znalce předvolati jest.
4. Je-li ohledání spojeno s nákladem, může předseda nebo soudce, jemuž výkon ohledání byl svěřen, dokazovateli naříditi, aby složil přiměřenou zálohu (§§ 368 a 332 odst. 2 nov. s. ř.). Nebyla-li záloha do lhůty soudcem stanovené složena, sejde s ohledání, což v podstatě rozsudeční vytknouti dlužno (§ 417 odst. 3 nov. s. ř.). Ohledání soudní.
5. Má-li se ohledati věc, která dle udání dokazovatelových jest v držení odpůrcově neb v uschování veřejného úřadu nebo notáře, jest předsejíti jako při důkazu listinami dle §§ 301, 303—307 nov. s. ř. (viz čl. Listiny, VIII, 4.). Odchylka jest pouze ta, že posouzení, jaký vliv má okolnosť, když předložení nebo vydání věci odpůrcem bylo odepřeno nebo věc úmyslně neb z podnětu odpůrcova odstraněna nebo pokažena, nebo když výpověď o tom byla odepřena, ponecháno jest volnému uvážení soudcovu (§ 369 nov. s. ř.). Tato povinnosť ediční vztahuje se však jen na věci hmotné a nikoli snad na osoby neb jich stav.
6. Výsledek ohledání zapíše se do protokolu jednacího, koná-li se ohledání při ústním přelíčení, jinak sepíše se o něm zvláštní protokol, v němž udati jest, zda-li a které strany ohledání přítomny byly a zda-li a které námitky při výkonu činěny byly, neb zda-li snad proti sepsanému protokolu odpor podán byl (§ 370 nov. s. ř.).
7. Proti usnesením a opatřením při provádění ohledání učiněným není samostatného prostředku opravného, a lze je vzíti v odpor jedině t. zv. stížností zachovanou, kterou spojiti jest s odvoláním z rozsudku konečného.

Citace:

Ohledání soudní (v řízení soudním civilním). Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 762-764.