Obce farní (řecko-východní).

Duchovenstvo řecko-východní sestává z duchovních světských a mnichů (duchovních klášterních); z řad kleru na druhém místě jmenovaného doplňuje se vyšší duchovenstvo (patriarchové, arcibiskupové a biskupové). Pro kandidáty stavu duchovního jsou v Rakousku kněžské semináře, které jsou podobně zařízeny jako semináře katolické; kandidáti mají se před udělením svěcení podjáhenského rozhodnouti, chtějí-li náležeti k stavu duchovních klášterních či světských, neboť podjáhen nesmí vstoupiti ve svazek manželský; proto jsou z pravidla i biskupové bráni z kleru klášterního. Duchovní regulační plán, vydaný pro Bukovinu (dv. reskript ze dne 29. dubna 1786 č. 11) obsahuje podstatné, většinou ještě dnes platné zásady o postavení kněží v církvi řecko-východní.
Dalšími akty církevními a k nim se vztahujícími politickými předpisy byly v Haliči a Bukovině farní obce a protopresbyteriaty podobně jako obdobná zřízení v církvi katolické z části nově zavedeny, z části nově organisovány.
I. Faráři (popové).
Již jmenovaný dvorský reskript nařizuje, že faráři mohou býti jmenováni jen rakouští státní příslušníci, jichž předešlý život byl bezúhonný a kteří získali si potřebných vědomostí a podrobili se předepsané zkoušce konsistorialní, obdrželi svěcení, překročili 25. rok svého věku a náležejí ke kleru světskému; těmto je dovoleno se ženiti. Jich stavu přiměřená výživa jest jim předem zaručena a vedle toho dostává farář ještě za zvláštní církevní úkony poplatky jemu dle štolového řádu náležející. Každý farář má vésti ve svém obvodu matriky (sňatků, narození a úmrtí).
Všechna vedlejší zaměstnání, jež by byla na ujmu duchovní hodnosti, jsou farářům zakázána. Přijímání odměn za svátosti, podané nemocnému neb za vyučování ve víře, jakož i sbírky almužen jsou zakázány. II. Protopresbyter (arcikněz, protopop i zastává po většině také úřad farní a má jako farář vykonávati příslušné funkce, je však nadřízen farářům svého okresu. V této vlastnosti jest povinen prováděti periodické (čtvrtletní) visitace kostelů, jakož i spolu dohlížeti a spravovati kostelní jmění. Při čtvrtletních visitacích má prohlédnout! kostelní účty a je zkoušeti, naříditi odstranění vad a pak vždy o své visitaci konsistoři podati zprávu. Dle církevního zřízení z roku 1868 pro příslušníky řecké církve orientální národnosti rumunské (románská metropole) volí se arcikněží na synodě protopresbyterialní a faráři na synodě farní; synody tyto volí i kaplany, jáhny, professory a učitele; dle srbského církevního zřízení volí se faráři, jich pomocníci a jáhni obcí resp. místním církevním výborem; arcikněží volí se však obcí jen tehdy, mají-li zároveň fungovati jako faráři.
III. Zákonem ze dne 13. května 1890 č. 66 ř. z. byl nejmenší příjem řecko-orientálských pomocných kněží v Dalmacii a to u těch systematisovaných pomocných kněží, kterým byly svěřeny funkce duchovní správy při kostelu mimo farní obec se nalézajícím a kteří při něm mají své úřední sídlo, zvýšen o 100 zl. Příjem duchovenstva v Dalmacii tvoří i naturální dávky věřících. Další stanovení příjmů kněží řecko-východních stalo se zákonem ze dne 7. ledna 1894. Vdovám a sirotkům po farářích a arcikněžích (protopopech) poskytují se z náboženského fondu řecko-východního podpory jakož i příspěvky k zapravení nákladů spojených s poslední nemocí a pohřbem (nař. min. kultu a vyuč. ze dne 15. září 1857 č. 174 ř. z.).
IV. Disciplinární kázeň a duchovní dohled nad faráři a arcikněžími přísluší konsistoři; tato může zakázati vykonávání duchovních funkcí na určitý čas, jakož i naříditi sesazení z úřadu pro přečin proti duchovním povinnostem a předepsané kázni, při čemž však každá libovůle přísně je zakázána; dříve než takovýto disciplinární nález jest vyřčen, mají býti konsistoři eventuelně za tou příčinou zvlášť dosazenou komisí předsevzata nutná vyhledávání, jež mají býti sice jen stručně, přece však s přísným zachováním všeho, co je nutno k důkazu, sepsána v protokol, jenž se má obviněnému předložiti; po skončení vyšetřování má tato komise podati své dobrozdání konsistoři; ta má pak ihned většinou hlasů rozhodnouti o dotyčném disciplinárním případu, proti kterémužto rozhodnutí jest volno se odvolati. Veškerému kleru, jakož i konsistoři a biskupu jest zakázáno nalézti na jakýkolivěk spůsob exkomunikace, pokud účinky její týkají se i občanských práv státních příslušníků.
V. Správa církevního jmění.
Politickými nařízeními jsou k dohledu nad správou jmění biskupství povoláni pro každou kostelní obec vždy dva církevní otcové (epitropové) ze stavu laiků, které navrhuje biskup a potvrzuje vláda.
Již cit. dv. reskript z 29. dubna 1786 nařídil, že mají církevní otcové starati se o řádné vykonávání bohoslužeb a o vnější dobrý stav kostela, tedy o udržování a zařízení jeho. Cit. dv. reskript nařizuje dále, že ve městech, kde fary jsou vlastním nadáním opatřeny, mají býti jeden nebo dva počestní měšťané voleni za představené kostela. Tito mají se starati o pořádek při bohoslužbě, o církevní kázeň a dostatečné kostelní nářadí; oni musí také, pokud totiž kostely mají své vlastní nadání, z kterého jsou vydržovány, neb při nichž jest základní jmění obětní, skládati účty o stavu kostelního jmění a o příjmech jeho i vydáních. O kostelním zařízení mají představení kostela dvojí inventář spolu s farářem sepsati a jeden z nich zaslati konsistoři; oni mají dále sepsati každoročně podrobný účetní výkaz o příjmech a vydáních a tento účet má býti okresnímu arciknězi (protopopu) u příležitosti jeho čtvrtletní visitace předložen, aby jej spolu s farářem prozkoumal. Účet jest spolu se všemi listinnými doklady zaslati konsistoři a odtud dále zemské správě.
VI. Co se tkne konkurenční povinnosti obcí, mají tyto poskytovati služby ruční a přípřežní; ostatní břemena stavební nese z části patron, z části farní obec, takže tato vedle prací povozných a ručních musí přispěti veškerými surovinami, polovinou hmotných výloh a třetinou ceny stavebního místa.
Náklad k církevním účelům rozvrhuje se na veškery údy farní obce dle poměru přímých daní (viz nál. buk. zemské vlády ze dne 15. června 1857 č. 30 z. z.). (Viz čl. »Přirážky farní a »Církev řecko východní«.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 585-587.