Odvolání (v právu trestním)

jest řádný opravný prostředek proti rozsudkům trestních soudů.
I. Odvolání z rozsudků soudů sborových a porotních.
1. Přípustnosť a legitimace.
Odvolání vedle zmateční stížnosti může býti podáno z rozsudků sborových soudů I. instance a soudů porotních, ať jde o zločin, přečin anebo přestupek a může čeliti buď proti výroku o míře trestu nebo proti výroku o soukromoprávních nárocích. Odvolání směřující proti výroku o trestu mohou podati všichni, kdo jsou oprávněni vznésti stížnosť zmateční, avšak ke škodě obžalovaného jen tehda, když užito bylo mimořádného zmírnění nebo změny trestu, jestliže tedy soud nešetřiv mezí zákonných vyměřil trest buď jiného způsobu nebo pod minimální sazbou na čin ten stanovenou; ve prospěch obžalovaného pak jen tehda, jestliže soud ani jednoho ani druhého tohoto práva neužil stanoviv trest v mezích zákonné sazby (§§ 283 a 346 tr. ř. a výn. min. sprav. ze dne 3. ledna 1875 č. 18476 a plen. nál. kas. dv. kn. jud. č. 26). Bylo-li nebo nebylo-li v rozsudku vysloveno, že odsouzený může býti dán pod policejní dohled, má i tu odvolání dle § 5 zák. ze dne 10. května 1873 č. 108 ř. z. místo, rovněž pak lze podati odvolání ve prospěch resp. v neprospěch odsouzeného, jestliže bylo resp. nebylo v rozsudek pojato rozhodnutí, že týž může býti odevzdán do donucovací pracovny (zák. ze dne 24. května 1885 č. 89 ř. z., § 7). — Z výroku o nárocích soukromoprávních může se odvolati toliko obžalovaný a jeho zákonný zástupce a dědicové, nikoli však soukromý účastník, jenž může nastoupiti jenom pořadem práva soukromého (§§ 283 odst. 2, 366, 372 tr. ř.).
2. Ohlášení a provedení.
Odvolání dlužno ohlásiti ve 3 dnech po prohlášení rozsudku u sborového soudu I. instance. Odkladací účinek má jen tenkráte, směřuje-li proti způsobu trestu nebo jestliže obžalovaný, jenž si stěžuje proti výměře trestu, Odvolání.
neprohlásí, že jest ochoten trest prozatím nastoupiti. Má-li odvolání na zřeteli toliko výrok o nárocích soukromoprávních, nemá tedy ohledně výroku o trestu vůbec účinků odkladacích. Bylo-li odvolání opozděno nebo podáno osobou neoprávněnou, nesmí přes to býti zamítnuto, nýbrž musí býti předloženo vyšší instanci. Odvolání může pak též do 8 dnů po ohlášení býti provedeno (§ 294 tr. ř.) a v něm, ač-li se tak nestalo již v ohlášení, budiž uveden důvod stížnosti. Zejména nesmí býti žádná pochybnosť v tom ohledu, zdali odvolání směřuje proti způsobu nebo trvání trestu, nebo zdali čelí proti výroku o nárocích soukromoprávních a obsahuje-li tento více bodů proti kterým z nich (plen. roz. kas. dv. 1875, kn. jud. č. 25).
3. Řízení odvolací.
O odvolání z rozsudků sborových soudů rozhoduje z pravidla sborový soud II. instance (vrchní zemský soud) slyšev prve vrchního státního zástupce v sezení neveřejném. Při tom má tento soud, ač nezamítne-li odvolání z příčiny, že zmeškána byla lhůta nebo pro nedostatek legitimace stěžovatelovy nebo že důvod stížnosti nebyl udán, svému rozhodnutí položiti za základ výrok sborového soudu I. instance o vině obžalovaného, jakož i předpis trestního zákona, jehož v případě tom jest užíti. V těchto mezích však sborový soud II. instance o existenci a závažnosti důvodů přitěžujících a polehčujících rozhoduje dle volného svého uvážení nejsa názorem prvního soudce nikterak vázán. Má se však obmeziti toliko na body v odvolání uvedené a bylo-li odvolání podáno ve prospěch obžalovaného, nesmí změniti první rozsudek v jeho neprospěch. Sníží-li sborový soud II. stolice trest ve prospěch spoluobžalovaného následkem odvolání jím podaného a svědčí-li tytéž okolnosti i jiným spoluobžalovaným, má z úřední povinnosti tak předsejíti, jako kdyby i tito odvolání byli podali, předpokládajíc ovšem, že by vůbec právo odvolati se jim přiznáno bylo (§ 295 tr. ř.).
Výjimka z pravidla, že o odvoláních z rozsudků sborových soudů rozhoduje sborový soud II. instance, nastupuje tehda, když vedle odvolání byla podána též zmateční stížnosť proti rozsudku jednou nebo druhou stranou, stěžovatelem nebo spoluobžalovaným (kn. jud. č. 32). V tomto případě totiž kassační dvůr zároveň při nebo po vyřízení zmateční stížnosti rozhodne též o odvolání v sezení tajném slyšev prve generálního prokuratora (§ 296 tr. ř.).
II. Odvolání z rozsudků soudů okresních.
I. Přípustnosť a legitimace.
Odvolání jest také jediným řádným opravným prostředkem proti rozsudkům soudů okresních, a to ať obžalovaný hlavnímu přelíčení byl přítomen čili nic. V odvolání tu jest obsažena též zmateční stížnosť a může býti podáno především z následujících důvodů zmatečnosti:
a) Nebyl-li okresní soud místně příslušným anebo nebyl-li řádně obsazen nebo vynesl-li rozsudek soudce dle zákona vyloučený.
b) Byl-li porušen nebo přestoupen předpis, jehož šetřiti zákon pod zmatečností přikazuje (§§ 120, 151, 152, 170, 271, 456 a 458 tr. ř.).
c) Jestliže během hlavního přelíčení o návrhu stěžovatelově nebylo rozhodnuto nebo proti jeho návrhu neb odporu mezitímním nálezem zákon nebo základní zásady řízení byly porušeny nebo nesprávně jich bylo užito
Dr. Veselý: Slovník právní. 47 Odvolání.
a podstata řízení trestního jakožto obžaloby a obrany toho žádá, aby jich přísně bylo šetřeno.
d) Je-li výrok okresního soudu o rozhodných skutečnostech nejasný, neúplný nebo sám si odporuje; nejsou-li udány důvody rozsudku, nebo jsou-li v odporu s průběhem řízení.
e) Prohlásil-li okresní soud neprávem, že jest věcně nepříslušným.
f) Jestliže obžaloba rozsudkem nebyla vyřízena nebo byla-li protizákonně překročena.
g) Byl-li zákon porušen nebo nesprávně použit výrokem o tom
α) zdali čin obžalovanému za vinu kladený jest přestupkem před soud náležejícím,
β) zdali tu jsou okolnosti, jež trestnosť skutku zrušují nebo trestní stihání vylučují, a konečně
γ) zdali schází obžaloba dle zákona potřebná.
h) Jestliže na čin, jehož rozsudek se týká, následkem nesprávného výkladu zákona neprávem trestní zákon byl vztažen.
i) Překročil-li okresní soud při výměře trestu svoje trestní oprávnění nebo meze zákonné sazby trestní vytčené vzhledem k přitěžujícím nebo polehčujícím okolnostem v zákoně výslovně uvedeným nebo překročil-li meze příslušejícího mu práva ve příčině změny nebo zmírnění trestu.
K provedení těchto důvodů zmatečnosti jest zapotřebí týchž podmínek jako při stížnosti zmateční, avšak s tou úchylkou, že ani žalobce práva, je k platnosti přivésti, neztrácí i když ve příčině formální vady za rozhodnutí okresního soudu nežádá a stížnosť ihned si nevyhradil, jakmile rozhodnutí bylo odepřeno nebo prohlášeno (§ 486 tr. ř.).
Odvolání může dále býti podáno pro výrok o vině, ať jde o rozsudek odsuzující neb osvobozující (plen. roz. ze dne 21. listopadu 1874 sb. i. 33). Tím, že výrok o vině jest předmětem odporu i v ohledu skutkovém (v otázce skutkové a průvodní), liší se odvolání z rozsudku okresního soudu podstatně od odvolání z rozsudků soudu sborových.
Odvolání lze podati dále i pro výrok o trestu, avšak jen za podmínek platných pro odvolání z rozsudků soudů sborových a konečně lze odvolati se i z výroku o nárocích soukromoprávních (§ 464 tr. ř.).
Odvolání může býti podáno jak ve prospěch tak i ke škodě obžalovaného. Ve prospěch obžalovaného mohou odvolání podati kromě něho samého manžel jeho, příbuzní v linii přímé a jeho poručník, a to je-li nezletilý, mohou jeho rodiče a poručník odvolání podati i proti jeho vůli. Zemře-li obžalovaný, prve než rozsudek nabude právní moci, mohou zmíněné osoby přes to odvolání vznésti; dědicové jeho, nejsou-li k němu v poměru právě uvedeném, mohou podati a provésti toliko odvolání proti výroku o nárocích soukromoprávních. V neprospěch obžalovaného může odvolání podati žalobce a soukromý účastník, tento však jen v příčině svých nároků soukromoprávních, tudíž toliko proti rozsudku odsuzujícímu a to i tehda, když vystoupil jako podpůrný žalobce (§ 465 tr. ř.).
2. Ohlášení a provedení.
Odvolání dlužno ohlásiti u okresního soudu do 3 dnů po prohlášení rozsudku. Nebyl-li obžalovaný prohlášení rozsudku přítomen, běží tato 3denní lhůta ode dne, kdy o rozsudku byl vyrozuměn. Pro osoby, jež mohou podati odvolání ve prospěch obžalovaného, běží tato lhůta od téhož dne, jako pro obžalovaného samého. Ohlášení odvolání má z pravidla účinek Odvolání.
odkládací. Propuštění obžalovaného z vazby, jenž rozsudkem byl osvobozen, odkladá se následkem odvolání státním zástupcem podaného jen tehdy, když tento odvolání ohlásil ihned při prohlášení rozsudku.
Ostatně může obžalovaný, byl-li odsouzen k trestu na svobodě a nestěžuje-li si ani proti výroku o vině ani proti způsobu trestu, nýbrž toliko proti výměře trestu, trest prozatím nastoupiti. Totéž platí i tenkráte, když odsouzený odvolání nepodal a odvolání žalobcovo čelí jedině proti výměře trestu (§ 466 tr. ř.). Stěžovatel má právo v 8 dnech od ohlášení nebo žádal-li před nebo při něm za opis rozsudku od doručení téhož, u okresního soudu podati provedení důvodů svého odvolání, v němž může též nové skutečnosti a nové průvodní prostředky uvésti, avšak musí zároveň vylíčiti zevrubně všechny okolnosti, jež o jich důležitosti svědčí (§ 467 al. 1 tr. ř.). Rovněž musí při ohlášení nebo v provedení výslovně prohlásiti, proti kterým bodům rozsudku si stěžuje a kterých důvodů zmatečnosti se dovolává, jinak nevezme odvolací soudce k odvolání vztažmo k zmateční stížnosti zřetele, při čemž však dlužno poznamenati, že ve prospěch obžalovaného podané odvolání proti výroku o vině zahrnuje v sobě i odvolání proti výměře trestu. Ostatně může stěžovatel body stížnosti v ohlášení nepojaté v provedení připojiti, jelikož ohlášení a odvolání dle zákona za akt souvislý se pokládá (plen. roz. kas. s. ze dne 12. května 1875 sb. č. 66). Důvody zmatečnosti musí býti jasně a určitě vyznačeny, zejména okolnosť skutková, jež má tvořiti důvod zmatečnosti, musí býti výslovně a zevrubně uvedena. Odvolání může býti ohlášeno ústně nebo písemně. V prvém případě má soudce stěžovatele zvlášť vyzvati k zevrubnému udání jednotlivých bodů stížnosti a má jej o následcích opomenutí toho poučiti. Opozděné ohlášení nebo provedení budiž okresním soudem odmítnuto, proti čemuž lze si stěžovati k sborovému soudu I. stolice (§§ 467, 481 tr. ř.).
3. Řízení odvolací.
O odvoláních z rozsudků soudů okresních rozhoduje sborový soud I. instance. Týž má každé došlé odvolání slyšev státního zástupce a to i když jde o žalobu soukromou (výn. min. sprav. ze dne 6. ledna 1874 č. 16812) především učiniti předmětem porady v tajném sezení. Odvolání může ihned zamítnouti
a) bylo-li podáno osobou neoprávněnou;
b) zřekl-li se stěžovatel práva odvolacího;
c) bylo-li odvolání pozdě ohlášeno nebo
d) nejsou-li body, proti nimž odvolání čelí, zejména důvody zmatečnosti jednotlivě a určitě vyznačeny.
Směřuje-li odvolání toliko proti výroku o trestu neb o soukromoprávních nárocích, má sborový soud ihned ve věci samé rozhodnouti. Objeví-li se při této tajné poradě nutnosť, aby hlavní přelíčení v I. instanci bylo opakováno, má sborový soud ihned rozsudek okresního soudu zrušiti a věc odkázati k opětnému projednání buď témuž aneb jinému okresnímu soudu ve svém obvodu (§ 470 al. 3 tr. ř.).
Není-li tu žádný ze zmíněných případů, ustanoví odvolací soud den k veřejnému přelíčení o odvolání, a to i když toto směřuje proti výroku o trestu a nárocích soukromoprávních; zároveň pak určí, kteří svědci a znalci k přelíčení tomu mají býti předvoláni, při čemž platí zásady následující: Odvolání.
a) Svědkové a znalci, kteří byli již v I. instanci vyslýcháni, nemají býti z pravidla opět předvoláváni, nýbrž vezmou se za základ jejich výpovědi při řízení v I. instanci učiněné. Výjimečně však mohou ze závažných důvodů i v odvolacím řízení býti předvoláni, vzešla-li podstatná pochybnosť o správnosti skutkového základu v rozsudku I. instance konstatovaného.
b) Byly-li v provedení odvolání uvedeny nové skutečnosti a průvodní prostředky, má odvolací soud zkoumati, zdali jsou rozhodny a může za tímto účelem i nové průvody a skutkové okolnosti vyšetřiti nechati. Nové svědky a znalce k přelíčení má však soud pozvati toliko tenkráte, když lze očekávati, že jich výslechem bude prokázáno, že skutečnosti, jež první soudce za dokázané pokládal, jsou nesprávny (§ 470 tr. ř.).
K veřejnému přelíčení buďtež v čas pozváni žalobce, obžalovaný jakož i ten, kdo v jeho prospěch odvolání podal a konečně oni svědkové a znalci, jež dle usnesení soudu mají býti předvoláni. Obžalovanému musí zůstati k přípravě obrany své volny nejméně 3 dny, při čemž sluší přihlížeti ku vzdálenosti od sídla odvolacího soudu. Nachází-li se obžalovaný ve vazbě, může při přelíčení býti zastupován svým obhájcem, leč že by soud uznal přítomnosť jeho za nutnou. Při pozvání buďtež jak obžalovaný tak i soukromý žalobce zároveň upozorněni, že i když by ku přelíčení se nedostavili, o odvolání vzhledem k obsahu odvolacího spisu dle zákona bude rozhodnuto. I soukromý účastník anebo jím jmenovaný zástupce budiž v každém případě, ať podal on odvolání či někdo jiný, o ustanoveném přelíčení zpraven s poznámkou, že jest mu volno téhož se súčastniti (§ 471 tr. ř.).
Veřejné přelíčení zahájí se tím, že člen odvolacího senátu přednese písemnou zprávu, jež nesmí však ani dobrého zdání ani návrhu obsahovati, nýbrž má se obmeziti jedině na vylíčení skutkového podkladu případu, posavadní průběh věci, pokud jest toho třeba k posouzení podané stížnosti, podstatný obsah odvolacího spisu a z toho plynoucí sporné body. Zároveň budiž předložena příslušná čásť rozsudku v odpor vzatého i s důvody v každém případě a, uzná-li to předseda za vhodné, i protokol o hlavním přelíčení sepsaný (§ 472 tr. ř.). Na to vyslechnou se obžalovaný a pak svědkové a znalci, při čemž sluší šetřiti předpisů platících pro hlavní přelíčení před sborovým soudem I. instance, ve příčině vzetí svědků pod přísahu pak předpisu § 453 tr. ř. platného pro okresní soudy (§ 473, al. 1 tr. ř.).
Po výslechu znalců a svědků přečtou se spisy jako průvodní prostředek sloužící, načež vyzve soud stěžovatele, aby odvolání své odůvodnil, a po té odpůrce, by k tomu odpověď svou podal.
Obžalovanému nebo jeho zástupci přísluší v každém případě právo poslední řeči (§ 473, odst. 2 a 3 tr. ř.). Rovněž budiž vždy, i když jde o obžalobu soukromou, slyšen státní zástupce.
Konečně dlužno poznamenati, že odstoupení soukromého žalobce od obžaloby při hlavním přelíčení nemůže již prostě míti v zápětí rozsudek osvobozující, poněvadž tu nejde již o obžalobu nýbrž o rozsudek.
Odpustí-li tudíž soukromý žalobce obžalovanému při veřejném přelíčení, má to jedině význam jako okolnosť polehčující (§ 530) a i to jen tehdy, směřuje-li odvolání proti trestu, z čehož výjimka platí jedině v případě Odvolání.
§ 503 při cizoložství (plen. roz. kas. s. ze dne 26. srpna 1875 č. sb. 77).
Po skončeném přelíčení odebéře se soud k poradě a vynesení nálezu (§ 473, al. 4 tr. ř.). Shledá-li, že odvolání jest nepřípustné, poněvadž ku př. bylo podáno osobou neoprávněnou nebo shledá-li, že k vyřízení téhož jest místně nepříslušným, odmítne je v prvém případě vůbec, v druhém případě pak prohlásí se nepříslušným a odstoupí spisy soudu příslušnému (§ 474 tr. ř.). Rozhodne-li odvolací soud ve věci samé, může odvolání buď jako neodůvodněné zamítnouti nebo jemu místa dáti a v tomto případě rozsudek okresního soudu zrušiti nebo změniti.
Odvolací soud zruší rozsudek okresního soudu:
a) je-li tu některý z důvodů zmatečnosti shora v odst. 1 a—d uvedených. V tomto případě odkáže sborový soud věc jinému okresnímu soudu ve svém obvodu k opětnému projednání;
b) jestliže okresní soud neprávem prohlásil, že jest nepříslušným nebo jestliže obžalobu nevyřídil. V tomto případě nařídí sborový soud okresnímu soudu, aby věc vyšetřil a obžalobu po případě pominuté body její vyřídil.
V obou případech (a i b) může však odvolací soud potřebná šetření sám provésti a ve věci rozhodnouti (§ 476 tr. ř.).
c) Vynesl-li okresní soud rozsudek o činu, jenž jeví se býti zločinem nebo přečinem (§ 475 al. 2 tr. ř.). Při tom jest lhostejno, zdali odvolání vznesl státní zástupce či obžalovaný; stačí, že odvolání vůbec bylo podáno (§ 475 al. 2 tr. ř.); rovněž na tom nezáleží, dojde-li odvolací soud k tomuto úsudku již na základě řízení v I. instanci provedeného, či teprve následkem skutečností v odvolacím řízení na jevo vyšlých;
d) je-li rozsudek pro porušení trestního zákona zmatečným. V tomto případě rozhodne odvolací soud ve věci samé dle předpisů platných pro řízení před sborovými soudy I. instance.
Ve všech jiných případech, kde odvolání se sice dá místa, avšak rozsudek okresního soudu se zruší, má sborový soud rozsudek dle zákona změniti; toliko nesmí, bylo-li odvolání podáno pouze ve prospěch obžalovaného, uložiti mu trest přísnější než k jakému soudem I. instance byl odsouzen (§ 477 odst. 2 tr. ř.). Tento předpis platí i pro okresní soud, když věc následkem zrušení prvotného nálezu k němu k opětnému projednání byla odkázána.
Sborový soud zkoušeje odvolání má se obmeziti jedině na body ve stížnosti uvedené a smí tudíž jedině onu čásť rozsudku změniti, proti níž odvolání čelí. V některých případech však stát stavě se na stanovisko obžalovanému příznivé přihlíží k věci, jakoby odvolání bylo podáno nebo určité body ve stížnosť pojaty, ačkoli se tak nestalo. Jakmile totiž sborový soud z odvolání kýmkoli podaného nabude přesvědčení, že trestního zákona v neprospěch obžalovaného nesprávně bylo užito, má rozhodnutí své v tom smyslu vynésti, jako by obžalovaný dovolával se porušení nebo nesprávného užití trestního zákona jako důvodu zmatečnosti. Přesvědčí-li se dále soud, že tytéž důvody, jež ve prospěch jednoho obžalovaného svědčí, vyskytují se i při některém ze spoluobžalovaných, jenž odvolání vůbec anebo aspoň v tomto směru nepodal, má rovněž tak rozhodnouti, jako kdyby obžalovaný vůbec neb i ve směru dotyčném byl odvolání podal (§ 477 tr. ř.).

Citace:

Odvolání (v právu trestním). Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 750-755.