Opatření prozatímní a zajištění (v novém říz. exekučním). I. Zákon má netoliko umožňovati nucené uskutečnění uznaného nároku, nýbrž také k tomu prostředků poskytnouti, aby příprava tohoto uskutečnění, vlastní utvrzení práva, nerušeně mohla se díti. Rovněž musí se předejíti ohrožení tohoto uskutečnění již před početím vykonatelnosti soudcovského rozhodnutí, které nárok uznává. Ne snad teprve ve stadiu exekuce, nýbrž již z předu čeliti jest všechněm pokusům zavázaného, aby se jakýmkoli jednáním neb opatřením příští exekuce neztížila nebo nezmařila. II. Přípustnost. Jak před započetím sporu tak i během jeho, i během řízení exekučního může soud ku zajištění práva strany k návrhu učiniti opatření prozatímní. Přípustnost jeho není vyloučena tím, že nároku strany návrh činící (strany ohrožené) doložen jest čas nebo výminka (§ 378 ex. ř.). III. Zajištění pohledávek peněžních. Ku zajištění pohledávek peněžních nehodí se prozatímní opatření, pokud strana k témuž konci může dosíci výkon exekuce na jmění odpůrcovo (§ 379 násl. ex. ř.). Jinak mohou se prozatímní opatření předsevzíti ku zajištění pohledávek peněžních, pravdě-li se podobá, že by bez nich odpůrce straně ohrožené poškozením, zničením, zatajením nebo ukrytím částí jmění, zcizením nebo jiným opatřením, zvláště úmluvami se třetími osobami uzavřenými mohl zmařiti dobytí peněžité pohledávky nebo je značně znesnadniti. Ku zajištění pohledávek peněžních může býti nařízeno: 1. uschování a správa movitých hmotných věcí odpůrcových (§ 259 a násl. ex. ř.) čítaje v to i uložení peněz; 2. soudní zákaz zcizení nebo zastavení movitých hmotných věcí s tím účinkem, že zcizení nebo zastavení proti zákazu provedené jest neplatno, pokud nabyvatel není chráněn ve smyslu §§ 367 a 456 o. o. z., nebo předpisy čl. 306 a 307 obch. z. Zákaz zcizení, obtížení nebo zastavení usedlostí, částí jich nebo práv knihovních, jakož i správa usedlostí nesmí býti nařízena ku zajištění pohledávek peněžních; 3. soudní obstávka, jestliže odpůrce ohrožené strany má nějaké třetí osobě pohledávku peněžitou nebo nárok na plnění nebo vydání jiných věcí uspokojiti. IV. Zajištění jiných nároků. 1. Prozatímní opatření mohou být učiněna: a) lze-li se obávati, že by jinak soudní stíhání nebo uskutečnění sporného nároku, zvláště změnou stávajícího stavu, zmařeno nebo značně stíženo bylo; za takové stížení jest pokládati ten případ, když má býti rozsudek v cizozemsku vykonán; b) jeví-li se nutnými taková opatření ku zamezení hrozícího násilí nebo k odvrácení hrozící nenahraditelné škody (§ 381 ex. ř.). 2. Jako prostředky zjišťovací slouží: a) soudní uschování movitých věcí jsoucích v detenci odpůrce strany ohrožené, na jichž vydání nebo plnění zní nárok tvrzený nebo právě uznaný, nebo nehodí-li se věci k soudnímu uschování, nařízení uschování ve smyslu § 259 ex. ř.; b) správa ad a) označených movitých věcí nebo práv, na něž vztahuje se nárok ohroženou stranou tvrzený nebo jí právě přisouzený; Opatření prozatímní a zajištění. c) zmocnění strany ohrožené, aby si směla podržeti až do právoplatného rozhodnutí tohoto nároku v detenci její se nalézající věci odpůrcovy, na které se vztahuje nárok stranou tvrzený nebo právě přisouzený; d) příkaz daný odpůrci strany ohrožené, aby jednotlivá jednání předsevzal, která nutnými se jeví býti ku zachování věcí ad a) a b) vyznačených nebo ku zachování přítomného stavu; e) zákaz daný odpůrci ohrožené strany, jímž zapovídají se jednotlivá škodlivá jednání nebo výkon určitých nebo všech změn na věcech ad a) a b) označených; f) soudní zápověď zcizení, obtížení nebo zastavení usedlostí nebo práv, které ve veřejných knihách zaneseny jsou a k nimž vztahuje se nárok ohroženou stranou tvrzený nebo jí právě přiřčený; g) soudní obstávka, jestliže odpůrce ohrožené strany nějaké třetí osobě nárok na splnění nebo vydání věcí má splniti, k nimž se táhne nárok ohroženou stranou tvrzený nebo jí právě přisouzený; h) ustanovení prozatímného výživného (výživy), které má poskytovati manžel manželce své a svým dítkám, povolení odděleného bydliště nebo nařízení předběžného přijetí v domácnost. V. K účelu zjištění osoby odpůrce strany ohrožené má místo jen vazba a zatčení (viz čl. Vazba v nov. exek. řízení). VI. Příslušnost. 1. Pro povolení prozatímních opatření, pro nařízení k provedení jich potřebná, jakož i pro jinaké návrhy a jednání z těchto opatření vzcházející příslušným jest — ač není-li v exekučním řádu nic jiného stanoveno — onen soud, před kterým spor u věci hlavní nebo řízení exekuční, vzhledem k nimž má býti opatření učiněno, byly zahájeny. 2. Činí-li se návrh na taková opatření před zahájením sporu nebo po jeho právoplatném skončení, avšak před početím exekuce, jest příslušným pro zmíněná nařízení, povolení, návrhy a jednání okresní soud, který jest pro odpůrce strany ohrožené v čas prvního návrhu obecně příslušným. 3. Není-li soudu takového, jest příslušným tuzemský okresní soud, v jehož obvodu se věc nalézá, vzhledem k níž opatření se má státi, nebo (třetí) dlužník své bydliště, sídlo nebo pobyt má, nebo v jehož obvodu jinak předsevzíti jest jednání ku provedení prozatímního opatření (§ 387 ex. ř.). 4. Je-li dle § 387, 1. odst. ex. ř. pro povolení prozatímního opatření a pro pojící se k tomu řízení příslušným soud sborový, může ve případech zvlášť naléhavých předseda senátu, jemuž věc přikázána jest, rozhodnouti o návrzích na prozatímní opatření se vztahujících (§ 388 ex. ř.). VII. Návrh na nařízení prozatímních opatření. Činí-li ohrožená strana návrh na nařízení prozatímního opatření, musí zevrubně označiti žádané opatření, čas, pro který se opatření žádá, jakož i nárok tvrzený nebo právě jí přisouzený a musí pravdivě dolíčiti do jednotlivostí skutečnosti návrh její podporující. Nejsou-li připojena k tomuto návrhu potřebná osvědčení v listinné formě, jest tyto okolnosti a, pokud není tu již rozsudku nárok přisuzujícího, také nárok stranou ohroženou tvrzený k žádosti soudu věrohodně osvědčiti. Při pohledávkách udati sluší zvláště dlužnou sumu peněžnou nebo hodnotu jinak povinovaného předmětu, a prohlásí-li strana návrh činící, že spokojiti se chce místo navrženého Opatření prozatímní a zajištění. prozatímního opatření zajištěním skrze soudní uschování určité sumy peněžné, sluší i tuto sumu udati (§ 389 ex. ř.). VIII. Řízení. 1. Poskytnutí jistoty stranou ohroženou. Soud může — není-li dostatečně osvědčen nárok stranou návrh činící — naříditi prozatímní opatření, může-li býti újma z toho odpůrci hrozící peněžnou náhradou napravena a poskytne-li se k tomu konci od navrhovatele jistota, kterou určí soud dle volného uvážení. Soud může povolení prozat. opatření dle povahy okolností učiniti závislým na poskytnutí takové jistoty, ač-li strana návrh činící osvědčení v dostatečné míře podala. V těchto případech nesmí býti s výkonem opatření započato před tím, než se prokáže, že jistota k soudu složena byla (§ 390 ex. ř.). 2. Usnesení, kterým se povoluje prozatímní opatření, má stanoviti čas, pro který toto opatření se činí, a v případu, že nařízeno bylo soudní uschování věcí nebo předsevzetí jednání, má stanoviti lhůtu, ve které má odpůrce strany ohrožené tomuto rozkazu vyhověti. Dále má býti v tomto usnesení, pokud to dle povahy případu ku zjištění navrhovatelovu stačí, vytčen peněžní obnos, který lze k soudu složiti, a tím výkon povoleného opatření zastaviti, resp. za zrušení opatření již vykonaných žádati. Je-li povoleno nějaké prozatímní opatření před dospělostí práva vzneseného stranou návrh činící nebo vůbec před započetím sporu nebo exekuce, dlužno v rozhodnutí určiti přiměřenou lhůtu pro podání žaloby nebo návrhu na povolení exekuce. Projde-li bezvýsledně lhůta, jest provedené opatření zrušiti k návrhu strany nebo z povinnosti úřední (§ 391 ex. ř.). 3. Ve prospěch téhož nároku může býti k návrhu strany současně několik opatření povoleno, vidí-li se to soudu nutným dle povahy případu k úplnému dosažení účelu zajišťovacího. Mezi několika opatřeními v jednotlivém případu stejně průchod majících jest ono povoliti, které nejlépe se hodí k odvrácení hrozící škody, při stejné vhodnosti však užíti je toho opatření, kteréž odpůrce ohrožené strany nejméně tísní (§ 392 ex. ř.). 4. Prozatímní opatření činí se vždy na útraty strany je navrhující, nevylučujíc tím nárok na náhradu těchto útrat. To platí zvláště též o útratách uschování, složení neb správy zabavených věcí (§ 385 ex. ř.). Při povolení prozatímního opatření může — vyjma případ nařízení vazby — býti uloženo straně návrh činící, aby složila napřed v soudní kanceláři obnos peněžný ku provedení vydaného opatření potřebný. Pokud složení to se neprokáže, nesmí se s provedením opatření počíti (§ 393 ex. ř.). IX. Právní účinky. 1. Odmítne-li se právoplatně straně ohrožené nárok jí vznesený, pro kterýž povoleno bylo prozatímní opatření, ukáže-li se žádost její jinak neoprávněnou, nebo promešká-li lhůtu ustanovenou ku vznesení žaloby nebo zahájení exekuce, musí strana, k jejímuž návrhu prozatímní opatření bylo povoleno, dáti náhradu svému protivníku za veškerou majetkovou újmu jemu prozatímním opatřením způsobenou. Výši náhrady má soud k návrhu stanoviti dle volného přesvědčení usnesením (§ 273 nov. s. ř.). Jakmile usnesení toto nabude právní moci, má místo exekuce na jmění strany, která prozatímní opatření navrhla. 2. Bylo-li prozatímní opatření vydobyto patrně ze svévole, jest nad to straně k návrhu jejího odpůrce uložiti se strany soudu pokutu, kterou vyměřiti dlužno se zřetelem ku zvláštním okolnostem jednotlivého případu (§ 394 ex. ř.). 3. Výkon povoleného opatření místo nemá — pokud nebylo zrušeno na základě podaného rekursu — uplynulo-li více jak měsíc od toho dne, kterého straně návrh činící doručením usnesení bylo povolení ohlášeno neb oznámeno (§ 396 ex. ř.). X. Odpor. Proti povolení prozatímního opatření může odpůrce strany ohrožené vznésti odpor, ač nebyl-li již před vynesením usnesení vyslechnut. Odpor musí být vznesen do 14 dní po doručení usnesení u toho soudu, u kterého návrh na povolení prozatímního opatření podán byl. Vznesením odporu nestaví se výkon opatření (§ 397 ex. ř.). Ku vznesenému odporu sluší o vhodnosti a přiměřenosti povoleného opatření ústně jednati a usnesením rozhodnouti. Soud může potvrzení, změnu nebo zrušení učiněného opatření učiniti závislým na složení jistoty, kterou dle volného uvážení určí (§ 398 ex. ř.). XI. Zrušení nebo omezení učiněného opatření. Kromě případů zrušení opatření v §§ 386 a 391 ex. ř. uvedených může býti žádáno za zrušení neb omezení a sice i po odmítnutí odporu dle § 397. vzneseného: 1. bylo-li nařízené opatření provedeno ve větším objemu, než-li ku zajištění ohrožené strany nutno; 2. změnily-li se mezi tím poměry, vzhledem k nimž prozatímní opatření povoleno bylo, do té míry, že není více potřebí, aby dále trvalo toto opatření ku zajištění strany, k jejímuž návrhu bylo učiněno. 3. poskytne-li odpůrce ohrožené straně vyhraženou nebo jinakou jistotu soudu za dostatečnou se jevící a podá-li výkaz o tom; 4. byl-li nárok strany ohrožené, pro níž prozatímní opatření bylo povoleno, uspokojen nebo právoplatně odmítnut, nebo jeho zánik právoplatně zjištěn. O takovýchto návrzích má rozhodnouti — byly-li podány v době, kdy spor ve věci hlavní se ještě vede — usnesením procesní soud první instance, ve všech ostatních případech ten soud, u něhož podán byl návrh na povolení prozatímního opatření. Rozhodnutí předcházeti má ústní jednání (§ 399 ex. ř.). Jistota složená ohroženou stranou ku krytí výloh nebo nároků na náhradu škody (§§ 390 a 398 ex. ř.) smí se jí vydati teprve po uplynutí 14 dní počítaje od té doby, kdy nabylo moci práva usnesení, jímž prozatímní opatření zrušeno bylo (§ 400 ex. ř.).