Nabídka

(offerta).
I. Pojem.
Nabídka jest návrh učiněný za příčinou uzavření smlouvy; každá nabídka není však způsobilou, aby poskytla základ ku smlouvě po právu účinné; platí tudíž pro právní účinnost zpravidla vše to, čeho se obyčejně ku platnosti smlouvy vyhledává.
Nabídky mohou tedy činiti jen osoby, které mají způsobilost právní jednání předsebráti; osoby, jež nemajíce způsobilosti přivoliti k uzavření smlouvy, nemohou samostatně vstoupiti ve smluvní poměr, jako osoby rozumu nemající, nezletilci a marnotratníci, nýbrž mohou jen svými zákonnými zástupci učiniti návrh na učinění smíru; rovněž může se vztahovati nabídka jen k takovým předmětům, jež nejsou vyloučeny z právního obchodu; co je nemožno nebo nedovoleno, nemůže býti předmětem platné nabídky (§ 878 o. o. z.).
II. Právo občanské.
Obecný občanský zákonník obsahuje v §§ 861 a 862 zvláštní ustanovení o nabídce a přijetí její:
1. Obsah nabídky musí býti takový, aby z něho jasně a určitě vyplývalo, že offerent (osoba nabídku činící) má vážný úmysl určitou smlouvu učiniti. Právo, které druhému se nabízí, musí býti co do své podstaty v nabídce obsaženo.
2. Právní platnost nabídky předpokládá zpravidla, že tato byla jedné nebo několika určitým osobám učiněna; jest tudíž sporno, zdali nabídky ohlášené ve veřejných listech jsou závazný, pokud se nezaváže offerent vůči určité osobě ku příslušnému plnění.
3. Přijetí nabídky: Občanský zákonník činí rozdíl v § 862 mezi ústní a písemní nabídkou. Ústní offertu možno učiniti a přijati toliko mezi přítomnými. Přijetí musí nastati bez prodlení, t. j. ihned a to budito výslovně nebo mlčky, v případě posledním takovými činy, jež nepřipouštějí žádné pochybnosti, že přijetí nastalo. Ve příčině offerty písemní rozeznává § 862 dále, zdali se nacházejí obě strany v témže místě čili nic. Ve případě prvém musí se státi přijetí ve 24 hodinách; v posledním případě v té době, jíž jest třeba ku dvojí odpovědi. »Dvojím zodpověděním« mohou se vyrozumívati jen obyčejné dopravní prostředky resp. může se jen ta lhůta počítati, které obyčejné korrespondenční prostředky vyhledávají (nikoli tedy telegraf nebo telefon) (rozh. ze dne 30. dubna 1857 č. 3764 č. 194). § 862 o. o. z. řeší též spornou otázku, je-li přijetí offerty teprve tehdy plátno, až offerent nabude o přijetí vědomosti. Thöl, Puchta, Borneman a Lauterbach přimlouvají se za to, aby smlouva vznikla okamžikem přijetí offerty nehledě k tomu, zdali offerent o přijetí již zvěděl; názor tento označuje se jako princip theorie projevu (deklarační), kdežto Wächter, Vangerof, Brinz a Arndts pokládají přijetí teprve tenkráte za dovršeno, jakmile přijetí ku vědomí offerentově se dostalo: princip t. zv. theorie zvědění (rekogniční). O. o. z. hlásí se k poslednímu názoru, jelikož obrat § 862 »a musí slibující straně oznámeno býti (scil. přijetí)« poukazuje zřejmě k tomu, že přijetí offerty samo o sobě ještě nestačí, a že teprve tehdy počne existovati smlouva, když offerent ve lhůtě zákonné nabude o přijetí vědomosti.
Výminečné přijetí jeví se jako zamítnutí offerty, resp. jako učinění nabídky nové se strany oblata (toho, komu se offerta činí); v té případnosti použije se obdobně lhůt § 862 o. o. z. ; offerent nechať se tedy při ústní offertě bez prodlení vyjádří, přijímá-li nabídku oblátovu, při písemní, mezi přítomnými pod výminkou učiněné protinabídce ve 24 hodinách a mezi nepřítomnými ve lhůtě v § 862 o. o. z. blíže naznačené.
4. Právní účinky nabídky:
Před uplynutím stanoveného času nelze nabídku odvolati (§ 862 pol. věta). Naskytá se otázka, možno-li odvolati offertu, dokud ji ještě oblát neobdržel. K této otázce jest přisvědčiti, neboť § 862 v poslední větě předpokládá, že oblát v držení offerty se již nalézá, a že ho odvolání nabídky buď současně nebo ještě před dodáním offerty nedošlo; odvolání, které dojde před nebo při dodání offerty, jest právně účinným, neboť v tom případě dlužno za to míti, že zde offerty není a že tudíž oblát ještě žádných práv nenabyl. Odvolání došlé po obdržení offerty jest však potud právně neúčinným, pokud oblátovi přísluší lhůty v § 862 ustanovené. Naskýtá se další otázka, má-li se užiti lhůt v § 862 naznačených také tehdy, byla-li nabídka učiněna osobě, jež sama nemůže se zavazovati, která tudíž se musí vysloviti svým zákonným zástupcem o přijetí nebo nepřijetí. V tomto případě jest užiti poslední věty § 865 o. o. z.; offerent nemůže ustoupili, pokud se zástupce a soud neprohlásili, on je však oprávněn, stanoviti přiměřenou lhůtu, v níž toto prohlášení má nastati. Totéž platí o osobách právnických, při nichž je dle stávajících zákonných ustanovení nebo dle jich stanov nutno přivolení jiných nadřaděných činitelů (rozh. ze dne 21. října 1857 č. 9678 sb. 1039).
III. Právo obchodní.
Z § 861 o. o. z. zřejmě nevysvítá, lze-li offertu učiniti jen určité osobě, ježto užívá výrazu: »Kdo se prohlásí, že chce své právo na někoho přenésti.« Dle toho může ovšem zdáti se pochybným, musí-li slib či návrh býti učiněn individuálně, t. j. určité osobě a musí-li též ve všech podrobnostech býti určitým, Či stačí-li, byla-li nabídka jen všeobecně učiněna v ten způsob, že každý, kdokoliv by o ní vědomosti nabyl, ihned byl oprávněn nabídku přijati a ji takto smlouvě oboustranně závazné za základ položiti. Obchodní zákonník stanoví tu jasně ve čl. 337, že nabídnutí ku prodeji, které děje se patrně ku více osobám, zvláště sdělením cenníků, seznamů skladních, ukázek nebo vzorků, nebo při němž zboží, cena nebo množství nejsou určitě naznačeny, není závaznou nabídkou ku koupi. To však nevylučuje, že by v konkrétních případech zaslání vzorku atd. přece mohlo se pokládati za přímou nabídku. Byloť výslovně uznáno norimberskou konferencí, že rozhodnutí otázky, zdali nabídka v dopise obsažená jest závazna čili nic, závisí od ostatního obsahu dopisu (prot. str. 608). Kdežto § 862 o. o. z. ve příčině přijetí offerty činí základem svého rozeznávání písemnost a ústnost, vychází obchodní zákonník z případnějšího důvodu rozdělení, přítomnosti nebo nepřítomnosti toho, komu nabídka se činí. . Nabídka mezi přítomnými.
Tato nabídka musí tím, komu byla učiněna, ihned, tedy bez nutného odkladu (§ 904 o. o. z.) přijata býti, v opačném případě není nabízející svou nabídkou déle vázán. Nastává nyní otázka, lze-li mezi přítomnými též učiniti nabídku s výhradou lhůty na rozmyšlenou, ježto čl. 318 obsahuje striktní ustanovení, že prohlášení ihned projeviti nutno; v konferenci norimberské byla platnost takovéto připojené lhůty ku prohlášení se pokládána za nepochybnou (prot. str. 572).
2. Nabídka mezi nepřítomnými.
Kdežto o. o. z. neužívá výrazů »přítomní« a »nepřítomní«, přihlížeje spíše k okolnosti, zda obě strany nacházejí se v témže místě čili nic, směřuje výraz »přítomní« čl. 318 k tomu, zda oba kontrahenti (smluvníci) osobně vůči sobě stojí, a pro pojem »mezi nepřítomnými« je rozhodnou okolnost, že strany při činění a přijetí nabídky zároveň přítomny nejsou, takže je lhostejno, nalézají-li se v témž místě čili nic. V té příčině platí tyto zásady:
a) Při nabídce mezi nepřítomnými učiněné zůstává nabízející až do toho okamžiku zavázán, ve kterém při včasném odeslání odpovědi dojití její očekávati může. Zde, jakož i ve případě § 862 o. o. z. vyrozumívají se jen obyčejné prostředky dopravní, jichžto se obyčejně užívá ku styku s nepřítomnými.
b) Vypočítávaje tento okamžik může nabízející vycházeti z toho předpokladu, že jeho nabídka došla v čas.
c) Došlo-li přijetí v pravý čas odeslané teprve po tomto okamžiku, nepovstane smlouva, ač-li nabízející v mezičasí nebo bezprodleně po dojití přijetí obláta (stranu, jíž nabídka byla učiněna) o svém odstoupení zpraví.
d) Se stanoviska adresátova nastane při dojití nabídky tento poměr:
α) týž má především zkoumati, zda nabídka došla v pravý čas;
β) v té případnosti nechať si zvolí patřičný prostředek korrespondence ku odpovědi;
γ) má řádně a neprodleně přijetí sděliti s proponentem.
δ) Chce-li adresát nehledě k opožděnému dojití offerty přece ji přijati, má své prohlášení o přijetí takovým způsobem odeslati, by toto dostihlo proponenta ještě v té lhůtě, ve které ji jest oprávněn očekávati, předpokládaje, že jeho nabídka došla bez opoždění.
ε) V každém případě nese však odpovídající nebezpečí, že prohlášení se o přijetí nedojde proponenta v čas. Výraz »řádné« v prvním odstavci článku vztahuje se spíše na volbu prostředku korrespondence, výraz »v pravý čas« především na poměr času odeslání offerty, o čemž se může příjemce přesvědčiti z poštovního razítka, nikoli na čas kdy nabídka příjemce dojde (prot. str. 568). Mezičasím (ve druhém odstavci čl. 319) jest míněn čas, který uplynul mezi okamžikem určeným pro včasné dojití přijetí a mezi skutečným dojitím přijetí, takže se zde tedy pojednává jen o tom případě, ve kterém efferent po uplynutí příslušné doby zatím již prohlásil, že se nepokládá býti svou offertou vázán (prot. str. 573). Též při nabídkách mezi nepřítomnými vzniká otázka, je-li proponent, který připojí ku své obchodní nabídce delší nežli zákonitou lhůtu prohlašovací, ihned od učinění nabídky vázán až do uplynutí této lhůty. Norimberská konference přisvědčila na tuto otázku, neboť může-li býti stanovena zákonnitá lhůta, po kterou zůstává offerent vázán, jest tím taktéž uznáno, že, je-li efferentem připojena lhůta ku prohlášení,se, zůstane tento až do uplynutí této lhůty vázán, neboť co platí o zákonnité lhůtě, t. j. lhůtě mlčky předpokládané, musí též platiti o lhůtě výslovně připojené (prot. str. 573). S druhé strany bylo toto popíráno a tvrzeno, že lze offerenta pokládati na nejvýš tehdy za vázána lhůtou adressatovi určenou, směřuje-li dle znění nabídky k tomu jeho úmysl (prot. str. 1361).
3. Odvolání nabídky.
Zde platí zásada, že nabídka považuje se jakoby učiněna nebyla, jestliže buď: a) odvolání nabídky bylo druhé straně dříve než nabídka nebo současně s ní dodáno, nebo
b) došlo-li offerenta odvolání přijetí před dojitím prohlášení o přijetí nebo současně s ním (čl. 320 obch. z.).
4. Přijetí nabídky.
а) Přišla-li k místu smlouva ujednaná mezi nepřítomnými, platí okamžik, v němž prohlášení o přijetí nabídky za příčinou odeslání bylo odevzdáno, za okamžik uzavření smlouvy. Čl. 321 ustanovuje pouze, že hotovost smlouvy nastává okamžikem, kdy bylo odevzdáno prohlášení o přijetí t. j. kdy jest odňato další disposici přijímajícího, když tudíž posel převzal prohlášení o přijetí k dodání, když list poště, telegram telegrafnímu úřadu k dopravě odevzdán byl a t. d. Pouhé sepsání prohlášení o přijetí nestačí.
b) Přijetí pod výminkami nebo s obmezením pokládá se za zamítnutí nabídky, spojené s nabídkou novou (čl. 322 obch. z.).
с) Je-li mezi kupcem, jemuž se činí nabídka, a mezi nabízejícím obchodní spojení, nebo nabídl-li se týž vůči poslednímu k vyřizování takovýchto nabídek, jest povinen bez meškání odpověděti, jinak platí jeho mlčení za přijetí nabídky. Toto ustanovení čl. 323 činí výjimku z pravidla, že všeobecně nestává povinnosti odpověděti na offertu a že proponentovi nevzejdou žádná práva, když se nabídka nezodpoví Výjimečné toto ustanovení dlužno však přesně vykládati a nelze je rozšiřovati na každou nabídku a nýbrž jenom na ten případ, je-li udělen příkaz, jehož splnění proto může zmocnitel očekávati, jelikož ten, jemuž příkaz udělen byl, jest ve spojeni se zmocnitelem vůbec — pojem to, který ovšem jest velmi neurčitý — nebo protože se zmocněnec kdysi ku vyřizování takových příkazů zvláště zmocniteli nabídnul. V tomto případě musí se tedy zamítnutí a nepřijetí zmocniteli bez váhání oznámiti, při čemž ovšem samo sebou se rozumí, že nezaviněná obmeškání odpovědi nemohou bez dalšího zmocněnci býti ku škodě (prot. str. 1363). Ustanovení čl. 323 dlužno jakožto výjimku z pravidla jednak vztahovati jen na kupce ve smyslu obchodního zákonníka, jednak na obchody kupecké resp. příkaz, o nějž jde, musí býti kupeckým obchodem nebo musí k němu směřovati, což vysvítá též nepochybně z toho, že čl. 323 ve 3. oddílu obchodního zákonníka, jenž pojednává o kupeckých obchodech, jest pojat.
IV. Poplatky.
Nabídky k učinění smlouvy, mohou-li se považovati za slib ve smyslu (§ 861 o. o. z., podléhají poplatku 50 kr. za každý arch. Je-li slib písemně sepsán, použije se ustanovení §§ 37—40 popl. z. (punktace, novace) (p. s. 10 popl. z.). Viz čl. Smlouvy.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Nabídka. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 430-433.