Obchod kožemi.


Praxis rozeznává obchod kožemi surovými a vykrajovanými.
I. Kráječ koží smí toliko vésti obchod kožemi vydělanými, nikoli však kožemi surovými. Obyčejně bývá s obchodem kožním spojen též obchod potřebami obuvnickými, jako hřebíky, cvočky a j. Výkroj koží jest tedy živností obchodní, jejíž podstata spočívá v koupi a prodeji koží všeho druhu a zvláště ve výkroji koží dle přání kupcova; obchodníci tohoto druhu nesmí sice po živnostensku hotoviti svršky pro obuvníky, smí je však prodávati. Hotovení svršků obuvnických nelze považovati za výlučné právo obuvníků, tvoříť výroba svršků obuvnických zvláštní část průmyslu obuvnického, který zpravidla své výrobky kráječům koží dodává. Svršky obuvnické nenáležejí mezi potřeby obuvnické, a nejsou tudíž kráječi koží oprávněni k jich výrobě; naproti tomu jsou k tomu oprávněni oni živnostníci, kteří k obchodu zbožím obuvnickým oprávněni jsou, neboť výroba svršků obuvnických byla výn. min. obch. ze dne 23. května 1889 č. 35 903 prohlášena za podstatnou částí živnosti obuvnické, tak že řemeslné její provozování rovněž jako živnosť obuvnická podmíněno jest průkazem způsobilosti. Obchodníci kožemi nejsou též oprávněni k dodávání zboží obuvnického.
Obchodníci kožemi jakožto majitelé obchodní živnosti v užším smyslu
nejsou oprávněni porážeti zvířata a maso z nich prodávati.
II. Obchod kožemi surovými t. j. nejirchovanými tvoří v Čechách živnosť zcela samostatnou (roz. místodrž. kr. Česk. ze dne 30. července 1887 č. 50 142).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 620-620.