Obce farní (evangelické).

I. Pojem.
Obec farní jest souhrn všech v určitém, místně ohraničeném obvodu bydlících evangelických věřících vyznání augsburského nebo helvetského neb obojího pod duchovní správou faráře. Jsou tedy farní obce vyznání augsburského, helvetského a farní obce augsburského i helvetského vyznání. Stávající farní obce jsou uznány za právně existující.
Změny v tomto ohraničení nastávají, nehledě k nahodilému rozejití se obce, zřízením nové farní obce neb odfařením a přifařením jednotlivých míst neb jich částí. Jedná-li se o přifaření pouze části určitého místa, mají všichni tamtéž bydlící evangeličtí vyznavači a jde-li o přifaření jednoho neb více míst — aspoň většina tam usedlých vyznavačů podati dotyčnou žádost výboru seniorátnímu, který slyšev příslušná presbyteria předloží ji k rozhodnutí výboru superintendenčnímu. Takovou žádost může podati též presbyterium obce, leč nesmí býti rozhodnuto o odfaření nebo přifaření proti vůli většiny přifařených. Rozhodnutí má býti doručeno stranám, kterýmž přísluší právo odvolati se k nejvyšší církevní radě. Rozhodnutí nabyvší moci práva jest oznámiti zemské vládě.
II. Zřizování nových obcí.
Ku zřízení nové obce farní neb filiální jest nutno vykázati dostatečné prostředky ke krytí nákladů, bohoslužby a náboženského vyučování mládeže. Žádosti mají býti řízeny pořadem řádných instancí na vrchní církevní radu. Vrchní církevní rada má ve shodě se zemskou vládou založení obce buď schváliti neb s udáním důvodů odepříti.
III. Obec mateřská.
Při farních obcích s obcemi filiálními nazývá se ona část, ve které se nalézá sídlo farního úřadu, obcí mateřskou. Každá obec mateřská a každá obec filiální má ke správě svých zvláštních záležitostí zvoliti presbyterium a čítá-li více než 500 duší, obecní zastupitelstvo. O vzájemném poměru a o správě všeobecných záležitostí mají býti zřízeny stanovy. Pro příslušníky, kteří jsou od kostela příliš vzdáleni lze zříditi kazatelské stanice. K tomu jest potřebí souhlasu farářova a presbyteria jakož i příslušného seniora.
IV. Obce jež sestávají z příslušníků obou vyznání, jsou podrobeny církevní správě onoho vyznání, kterému byly při svém založení hledě ku vyznání většiny údů obce vrchní církevní radou podřízeny. V takových obcích mají býti všude zřízeny zvláštní stanovy.
Duchovní i světští údové presbyteria takové obce, kteří nenáležejí k vyznání církevní správy, které je obec podřízena, mohou býti sice členy seniorátních a superintendenčních shromáždění, nikoli však dotyčných výborů a generální synody. Aby bylo zamezeno každému nátlaku, jest farář povinen dovoliti příslušníkům obce onoho vyznání, jemuž on sám nenáleží, aby daly vykonati úřední jednání duchovním svého vyznání a nesmí v takových případech odepříti delegaci. V. práva a povinnosti příslušníků.
Každý evangelický věřící náleží oné farní obci, v jejímž obvodě má své řádné bydliště a v té má i s příslušností spojená práva a povinnosti.
Každá církevní obec poskytuje všem svým příslušníkům podíl na církevních úkonech, nárok na služby farářů, účastenství v ústavech a právech obce. Ona žádá ode všech svých příslušníků počestný, křesťanský život, zvláště účastenství při veřejných bohoslužbách a při slavnosti svatého přijímání, mír vzájemný, mír s jinověrci, poslušnost zákonů státních a věrnost císaři, podrobení se ustanovením církevní ústavy, úctu k duchovním i světským zástupcům obce a k jich rozhodnutím, přijetí na ně vložených obecních úřadů. Ona má právo požadovati příspěvky na udržování svého kostela a svých ústavů školních a dobročinných a je-li to nutno, má právo dovolávati se k vymáhání příspěvků politickou zemskou vládou schválených ochrany a pomoci světských úřadů.
Právo hlasovací přísluší oněm členům mužského pohlaví, kteří vyhoví církevním požadavkům, překročili 24. rok svého věku a tam, kde jsou nutny neb obvykly příspěvky na udržování (kostela), ti, kdo je aspoň za dvě poslední leta pravidelně zaplatili. Faráři, vikáři a definitivně ustanovení správcové školy a učitelé evangelických škol mají již vzhledem k svému úřadu právo hlasovací. Ohledně volitelnosti viz čl. »Presbyterium«.
VI. Farář jest obcí povolaný nositel úřadu farního. On jest duchovním představeným obce a ve smyslu občanských zákonů přísluší jemu duchovní správa ohledně všech příslušníků jeho obvodu.
1. Práva a povinnosti.
Každý duchovní správce má se před svým potvrzením reversem vlastnoručně podepsaným a vrchní církevní radě předloženým zavázati, že úřad svůj věrně bude zastávati. Povinností farářovou jest především pečovati o to, aby pořádek, mír a práva obce byly zachovány. Jemu náleží jmenovitě: správa bohoslužby dle předpisů církevních, udílení svatých svátostí, opatřování církevních úkonů, vyučování konfirmandů, vyučování ve školách, správa duší, péče o zachování kázně kostelní, účastenství v chudinství; jakožto bezprostřednímu církevnímu představenému dozor nad učiteli, jmenovitě nad vyučováním náboženství; samostatné vedení matrik. Faráři přísluší dále péče o to, aby farní archiv řádně byl uschován a inventář o něm veden.
Působí-li v obci několik farářů, ustanoví se jeden z nich ku stálé správě úřadu farního a representaci jeho na venek. Farář může při jednotlivých výkonech úředních dáti se zastupovati osobami majícími zákonnou způsobilost, jest však při tom za řádné předsevzetí úkonů těchto zodpověděn. Má-li farář dovolenou, musí sobě zříditi zástupce a oznámiti to presbyteriu. Zemře-li farář, je-li nemocen neb nepřítomen, pečuje presbyterium v souhlase se seniorem za zastoupení farářovo.
Příslušník obce farní může úřední výkon dáti předsevzíti farářem jiným jen se svolením faráře příslušného a zaplatí-li příslušné poplatky.
Faráři, kteří se stali ku službě nezpůsobilými, mohou dáti úřad svůj opatřovati zcela nebo z části vikáři.
Každý farář jest povinen, přistoupiti ku fondu vdov a sirotků své diecése, jakož i ku fondu neb ústavu pensijnímu. Faráři volí se doživotně. 2. Uprázdnění a obsazení úřadu farního.
Místo faráře se uprázdní: úmrtím, vzdáním se, jež vrchní církevní radou schváleno býti musí, vystoupením z církve, sesazením z úřadu na základě právoplatného nálezu disciplinárního. Po smrti farářově přísluší vdově a dětem 18. rok nepřekročivším požívání bytu, jakož i veškerých důchodů farářových po dobu 6 měsíců ode dne, kdy farář zemřel.
Obsazení uprázdněného úřadu farního děje se volbou. Zvoleného faráře pak potvrzuje vrchní církevní rada vyslechnuvši úřad politický. Jedná-li se o volbu cizince, jest potřebí schválení ministerstva vnitra. Slavnostní uvedení v úřad (instalace) přísluší senioru (§§ 27 — 37, 45, 46, 48 ústavy církve evang.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 578-580.