Obchod distanční.

I. Pojem.
Obchod distanční jest koupě, při které se zasílá zboží kupci s jiného místa za účelem splnění smlouvy trhové a to buď prodatelem neb k jeho rozkazu osobou třetí. Naproti tomu při obchodu místním odevzdává prodatel sám — tedy bez prostřednictví třetí osoby — zboží kupci v místě dodání. Účastenství této třetí osoby obchod distanční charakterisující vyvolalo potřebu pravidel zvláštních, jimž obch. zák. v čl. 344, 345, 347, 348 a 349 v zájmu bezpečnosti obchodu v rozsáhlé míře průchodu zjednal.
II. Náležitosti obchodu distančního.
1. Koupě obchodní. Ježto obch. zák. o distančním obchodu pojednává v titulu o »koupi«, sluší za to míti, že tento zakládati se musí na koupi a to koupi obchodní ve smyslu čl. 337 a 338 obch. z. (roz. nejvyš. obch. soudu něm. ze dne 22. října 1890, C. IX. 90). Nerozhoduje při tom, zda koupě jest na stranách obou nebo jen na jedné obchodem. Z toho plyne však, že i nekupce, pokud koupi obchodní uznává, stihnouti mohou důsledky obchodu distančního, zvláště ona poněkud přísná praejudice schválení zboží dle čl. 347 (roz. ze dne 12. července 1890, C, VII., 276). Ve smyslu čl. 338 posuzovati jest podle ustanovení o koupi i takový obchod, jehož předmětem jest dodání jisté quantity věcí zastupitelných; může tedy i takovýto dodávací obchod tvořiti základ obchodu distančního. Na jiné smlouvy nelze užíti zásad při distančním obchodu platných; tak na př. zasílá-li nakupující komisionář zboží komitentovi ke koupi nebo dojde-li zboží od prodávajícího komitenta komisionáře prodejem jeho se zabývajícího; podobně nesmí se zásad těch užíti při půjčce.
2. Koupě hotová. Předpisů obch. z. o obchodu distančním lze jen tehdy užíti, jde-li o koupi pevně uzavřenou; nelze jich působnost rozšiřovati i na koupi na zkoušku, poněvadž v tomto případě koupě při odeslání zboží není hotovou, nýbrž závisí na schválení kupcově. Tím méně lze mluviti o dist. obchodu při zaslání zboží neobjednaného, jelikož není tu koupě, nýbrž pouhá nabídka ku prodeji. Naproti tomu jest koupě dle vzorku koupí bezvýminečnou (čl. 340 obch. z.).
3. Zaslání zboží s jiného místa. Hlavní známkou obchodu distančního jest zaslání zboží, jakž vysloveno v čl. 344 obch. z.: »zasílá-li se zboží kupci s jiného místa« a v čl. 347: »bylo-li zboží zasláno s jiného místa«. Zaslání předpokládá spolupůsobení kohosi třetího, jenž dopraví zboží z disposiční moci prodatelovy v moc nepřítomného kupce. Doručí-li zboží prodatel sám, není to obchod distanční (nál. nejvyš. obch. s. něm. ze dne 15. listopadu 1877, XXIII. 59). Prodatel musí se zavázati zboží kupci zaslati; zasílá-li se zboží nikoli na kupce, nýbrž na prodatele, by je on sám na místě ustanoveném kupci předložil a vydal, nastává případ obchodu místního a nikoli distančního (nál. nejvyš. obch. soudu něm. ze dne 13. června 1874, XIII, 389). Strany nemusí právě bydleti na různých místech; mohou bydliti v témž místě, jen když prodatel jest zavázán zaslati zboží na jiné místo, kdež kupec má je pak přijati (nál. nejvyš. obch. soudu něm. ze dne 8. června 1872, VI. 237). Rozhodným jest, že zboží zasláno bylo, lhostejno však, zda zaslání bylo původně hned umluveno či později teprve k žádosti kupce nastalo, podobně nečiní se rozdílu, zda kupec či prodatel obstarává zaslání. Zaslání musí dále se státi s místa jiného; nelze tedy schváliti rozhodnutí rak. nejvyš. soudu ze dne 28. března 1882 sb. »Adler a Cl.« č. 1018, které uznává případ obchodu distančního i tehdy, nalezá-li se prodatel a kupec v témž geografickém místě, a zasílá-li se zboží z domu prodatelova do příbytku kupcova. Různost sídel bude se ovšem obyčejně shodovati s rozdělením míst v politické obce; při nejmenším se žádá však při obchodu distančním aspoň geografická různost míst dotyčných.
III. Závazek prodatele k odeslání zboží. Z pojmu »obchodu distančního« právě naznačeného sleduje, že zaslání zboží musí se státi za účelem splnění smlouvy kupní; předpokládá se tedy, že strany umluvily zaslání to. Co do jednotlivostí ponechána jest při zasílání zboží stranám zákonem úplná volnost (čl. 344 obch. z.) a vůle jejich v tom směru jest jedině rozhodna. Nebylo-li stranami nic bližšího umluveno, jest prodatel zavázán, aby s pečlivostí řádného kupce sám počínal si při volbě způsobu zaslání; zvláště má určití osobu, která by dopravu zboží obstarala a provedla. Neurčil-li kupec způsob zaslání, smí prodatel zboží poslati drahou (roh. ze dne 30. června 1871 A., 328). Určil-li však kupec způsob zaslání a neučinil-li prodatel vůli jeho zadost bez závažné příčiny, jest práv ze škody z toho vzešlé (čl. 345 obch. z.). Prodatel musí při určení způsobu dopravy jednati ve shodě s výslovně projevenou neb dle okolností samozřejmou vůlí kupce; v pochybnosti jest mu za to míti, že zboží s toho místa kupci zaslati má, na kterém splnění smlouvy mělo se státi, a zašle-li zboží s místa jiného, nese ztrátu jeho resp. škodu, ač-li neprokáže, že jeho jednání nemělo vlivu na osud zboží. Závazek prodatelův není již tím splněn, že odevzdá zboží povozníkovi, nýbrž teprve tím, že uzavře příslušnou smlouvu dopravní. Při volbě dopravního prostředku ručí za »diligentia in eligendo« a sice »bedlivost řádného kupce« ve smyslu čl. 282 obch. zák. Prodatel zodpověden jest však toliko za dodání zboží povozníkovi, nikoli též za provedení dopravy.
IV. Přechod nebezpečí. Jakmile odevzdáno jest zboží zasílateli nebo povozníku nebo jiné osobě k dopravě zboží určené, přechází nebezpečí na kupce (čl. 345 obch. z.); ovšem prodatel musil — odevzdav zboží k dopravě — vše učiniti, co s jeho strany ku splnění smlouvy bylo třeba, takže se jeví odevzdání aktem splnění (nález ze dne 5. června 1877, XXII. 287). Čl. 345 obch. z. upravuje jen otázku, na koho přechází při distančních obchodech nebezpečí po odevzdání věci povozníkovi; kdo nese nebezpečí před tím, posuzuje se dle zásad obč. práva. Proto stanoví čl. 345 odst. 3., že nebezpečí to může již některým dřívějším okamžikem přejíti na kupce, bude-li tu případ spadající pod ustanovení obč. zákona (§ 1064 o. o. z.). Prodatele postihuje nebezpečí při dopravě zboží tehdy, jestliže podle smlouvy má zboží na tom místě dodati, kam doprava se děje, takže toto místo jest pro něho místem splnění (čl. 345 obch. z.). Cíl dopravy přirozeně platí tak dlouho za místo splnění, pokud dle povahy konkretního případu nelze za to míti, že jiné místo jest místem splnění (nál. ze dne 15. prosince 1881, C. B., 389). Převzal-li prodatel výlohy zaslání, neplyne z toho ještě, že cíl dopravy jest pro něho též místem splnění (čl. 345 odst. 2 obch. z.). Tak nemůže se ku př. souditi z ustanovení, že zboží »vyplacené (franco) do nádraží X.« zasláno bylo, že toto místo X. jest místem splnění, neboť poznámka ta znamená jen, že útraty dopravy zboží do místa X. nese prodatel (nál. ze dne 30. června 1884 C. B. III. 338). Něco jiného by bylo, kdyby byla učiněna poznámka »loco (do místa) X.«
V. Povinnost kupcova ku přijetí zboží. Kupec jest povinen zboží přijati, odpovídá-li toto smlouvě a, není-li smlouvy mezi kupcem a prodatelem, pokud odpovídá zákonným požadavkům (čl. 346 odst. 1 a čl. 335 obch. z.). Přijetí to musí se státi ihned, nebylo-li nic jiného smluveno neb vzhledem k místním obyčejům nebo okolnostem dovoleno. Čl. 346 stanoví pouze povinnost kupce ku přijetí zboží zaslaného, pokud toto má vlastnosti smlouvou neb zákonem stanovené; práv kupcových pro ten případ, nemá-li zaslané zboží vlastností ujednaných, se nedotýká. Čl. 346 nesmí se vykládati tak, jako by prodateli příslušela žaloba o přijetí zboží ; právo to vyhražuje se prodateli jen pro ten případ, že by měl zvláštní zájem v tom, aby byl sproštěn povinnosti zboží přímo kupci odevzdati. Zákon stanoví pouze, že kupec nesmí odmítnouti zboží, které smlouvě úplně odpovídá. Zmíněná ustanovení čl. 346 platí jak pro obchod distanční tak i pro obchod místní.
Konečně na to jest poukázati, že přijetí dle čl. 346 při distančním obchodu není s tradicí souvstažným a že z přijetí toho nelze již dovozovati schválení zboží a upuštění od výtek nedostatků při zboží se objevivších; kupec má jen zboží přijati a v opatrování vzíti, což ovšem souhlasí s čl. 348, dle kterého má kupec zboží ku prozatímnímu uschování převzíti. Z toho vyplývá však, že má kupec právo vytknouti vady zboží zaslaného, i když je přijal. Ale kupec jest povinen přijmouti zboží toliko takové, které vyhovuje smlouvě; bylo li mu zasláno zboží jiné, než si objednal, smí je podle platného obyčeje obchodního odmítnouti nebo »dáti k disposici.«
VI. Reklamace (čl. 347-349 obch. z.).
1. Podstata. Čl. 347 a násl. potvrzují názor dávno obchodním obyčejem přijatý, že kupec, který si ponechá zaslané zboží po dobu dostačující ku řádnému prohlédnutí zboží a neoznámí vady jeho, jest spokojen se zbožím a vzdává se nároků na odškodněnou pro jakékoli vady. Jediným důvodem zákona při tom jest, aby prodatel nebyl příliš dlouho v pochybnosti ponechán o tom, zda obchod byl náležitě vyřízen, a aby na dobu neurčitou odkládána nebyla otázka o tom, zda zaslané zboží má vlastnosti smlouvě neb zákonu vyhovující a zda-li přijatelné jest. Co možná nejdřívější rozřešení této otázky jest tím naléhavější, jelikož při distančních obchodech zasílá se zboží za spolupůsobení třetí osoby, takže prodatel má býti zpraven od kupce, zda zboží obdržel a jak s ním spokojen jest. Opomenutí tohoto vyrozumění se strany kupce mělo by pro prodatele ten následek, že by s jedné strany nemohl se zbožím jinak naložiti, s druhé strany mohl by pak kupec kořistiti z obchodů takových podle toho, jak by se utvářily aneb alespoň mohl by prodateli znesnadniti ba dokonce illusorním učiniti důkaz, že zboží bylo zcela ve shodě se smlouvou zasláno.
2. Závazek kupce k reklamaci. Jakmile bylo zboží kupci dodáno, má tento bez prodlení — pokud to ovšem řádný způsob provozování obchodu dovoluje, zboží prohlédnouti a, shledá-li vady nějaké, tyto prodateli ihned oznámiti (čl. 347 obch. z.). Dodáním ve smyslu čl. 347 rozuměti jest onen akt, kterým prodatel uvádí kupce v takové postavení, že může se zbožím skutečně nakládati a vlastnosti jeho vyšetřiti (nález ze dne 11. června 1881, V., 28); kupec musí zboží prohlédnouti v místě dodání. Sporno jest, může-li kupec zboží jemu s jiného místa zaslané bez předchozího vyšetření v původním zaobalení dále dopraviti a stačí-li reklamace včas učiněná po oznámení vad se strany následovce kupcova. Praxe tu kolísá. Povinnost kupce ke zkoušení zboží jest všeobecná a vztahuje se i na takové zboží, jehož vlastnosti nelze jinak zkoušeti nežli úplným spracovaním jisté části na zkoušku, kdež pak kupec jest k tomu zavázán, lze-li nedostatky zkouškou takovou jedině poznati (nález ze dne 10. ledna 1888, VI., 379). Oznámení musí kupec učiniti ihned t. j. bez nutného odkladu (§ 904 o. o. z.) a to přímo prodateli; zpráva o vadách učiněná jednateli prodatelovu nestačí (roz. ze dne 29. května 1891 č. 5443, C. B. IX. 245). Stačí však oznámení jednoduchým (neodporučeným) dopisem.
Kupec může stav zboží dáti zjistiti znalci, jestliže vady objeví se při dodání nebo později; rovněž může i prodatel zjištění znalecké žádati, oznámil-li mu kupec, že není se zbožím pro vadnost spokojen. Znalce jmenuje k návrhu účastníka obchodní soud a není-li tohoto, soudce místní; znalci mají své dobrozdání písemně nebo protokolárně podati (čl. 348). Proti nařízenému zjištění stavu zboží podle čl. 348 jest §em 17 zák. ze dne 16. května 1874 vyloučen rekurs (nál. ze dne 26. února 1879, časop. »Ger. Zeit.« r. 1880 č. 63). Nález znalců (čl. 348) nelze výpovědmi svědků a to ani výpovědmi »odborných svědků« nebo snad přísahou nahraditi (nál. ze dne 17. listopadu 1892 č. 13 244, C. B. XI. 135). Naproti tomu vysloven jest v nál. ze dne 18. listopadu 1892 C. B. XI., 18 názor, že ku zjištění stavu zboží jen tehdy znalci mají být přibráni, vyhledávají-li se k tomu zvláštní odborné vědomosti. Sporno jest, může-li též strana druhá žádati prohlednutí znalci, bylo-li toto již vykonáno k žádosti strany jedné; praxe kolísá, ale zdá se, že nelze to odepříti tehdy, prokáže-li dotyčná strana, že má v tom zvláštní zájem.
3. Předmět reklamace. Povinnost kupce týká se jen qualitativních nedostatků zaslaného zboží; to shoduje se úplně s podstatou a pojmem obchodu distančního, poněvadž při něm dodává se zboží za účelem splnění dokonané koupě. Se stanoviska práva netvoří nedostatky quantitativní předmět povinnosti reklamační. Zašle-li prodatel zboží méně, nelze v opomenutí výtky nikdy spatřovati projev vůle kupujícího, že by chtěl zaplatiti snad zboží, které vůbec neobdržel (nález ze dne 8. února 1876, A. 661). Kupec může tedy nedostatek zboží namítati ještě tehdy, když na zaplacení ceny kupní jest žalován. Bylo-li zasláno zboží více, pokládá se to za nabídku ke koupi právě ohledně tohoto přebytku a nemá tudíž vzhledem k neobjednanému přebytku průchodu praejudice schválení. Bylo-li zasláno jiné zboží, než koupené, neplatí čl. 347; zboží jiného druhu nebo nepravé místo pravého zaslané má se pokládati za »jiné«. Konečně nenastává povinnost reklamační ani při rozdílnosti ceny, takže kupec může i později cenu jakožto cenu smlouvě se příčící vytknouti. Oznámení vad musí dále býti odůvodněno; všeobecný projev nespokojenosti se zbožím nebo všeobecné oznámení, že zboží není podle smlouvy — nestačí (nál. ze dne 17. listopadu 1892 č. 13244 C. B. XI. 135).
4. Lhůta k výtce. Kupec má ihned po vyšetření zboží učiniti oznámení, jinak má se za to, že zboží schválil, pokud ovšem nejde o vady, kterých ihned poznati nelze. Objeví-li se takové vady později, jest bez prodlení zpraviti o nich prodatele, sice pokládá se zboží i ohledně těchto vad za schválené. Toto ustanovení platí i při prodeji na zkoušku nebo dle vzorku, pokud běží o takové vady zboží zaslaného, které se nedaly poznati při řádném ohledání nebo řádném zkoušení. Určitá lhůta nedá se pro reklamaci stanoviti. Vadu zboží smlouvě nebo zákonu se příčící nemůže kupec k platnosti přivésti, byla-li objevena po 6 měsících ode dne dodání kupci počítaje. Může tedy oznámení takových vad, které nebylo lze při přijímání zboží odkrýti, státi se v 6 měsících ode dne zaslání počítaje (nál. ze dne 3. října 1872, A. 395). Předpisy čl. 347 jsou povahy disposiční a strany tedy mohou lhůtu reklamační prodloužiti nebo zkrátiti; pouhou poznámkou v účtu nemůže však lhůta tato v neprospěch kupce býti zkrácena, ale za to vázán býti může prodatel, svědčí-li poznámka ta v jeho neprospěch (nál. ze dne 1. listopadu 1870, I., 80).
5. Právní účinky reklamace. Obchodní zákon stanoví, že zboží se pokládá za schválené, nevytkne-li kupec vady jeho v čas. Následky učiněné reklamace dají se jednak z jednotlivých ustanovení čl. 347 až 349 důsledně odvoditi, jednak vyplývají z podpůrných předpisů práva občanského. Kupci přísluší právo, aby zboží po řádném prozkoumání zamítl pro vady příčící se smlouvě nebo zákonu resp. aby je zůstavil prodateli k disposici (čl. 335 a 346; nál. ze dne 18. listopadu 1892 č. 12.981 C. B. XI. 18). Zůstavení zboží prodateli k disposici, jakožto právo kupci přináležející pokládati jest za libovolný úkon kupcův potud, pokud se nedokáže, že byl k tomu oprávněn (nál. ze dne 17. listopadu 1892 č. 13.244 C.
Kupec není oprávněn, aby zboží prodateli zaslal zpět zůstavuje je k disposici a to proto, ježto nemůže zbožím nakládati dle libosti, jakmile je k disposici odevzdal; o tom ovšem musí prodatele zpraviti. Další práva kupci příslušející, vykonal-li reklamaci, plynou z obč. zák. (§ 932). Tato všeobecná ustanovení jsou však pozměněna předpisy čl. 349 obch. z. Žaloby pro vady proti prodateli promlčují se v 6 měsících od dodání zboží počítaje; námitky pominou, neučinil-li kupec ihned po dodání zboží oznámení vad v 6 měsících; učinil li tak, mají námitky jeho místo. Podle zvláštních zákonů nebo zvyklostí obchodních mohou tyto lhůty pro jednotlivé druhy předmětů (ku př. obchod dobytkem §§ 924—927 o. o. z.) též kratšími býti; může také ručení prodatelovo smlouvou na delší nebo kratší dobu se stanoviti (čl. 349 obch. z.).
Povinnost kupce ku prozatímnému uschování zboží trvá však jen tak dlouho, dokud prodatel nemůže — zpraven byv o osudu zboží — sám je v opatrování vzíti. Hrozí-li zboží zkáza aneb je-li nebezpečí v prodlení, může je kupec prodati, šetře ustanovení čl. 343 obch. z. (čl. 348 obch. z.).
6. Ztráta práva reklamačního. Nemůže býti pochybnosti, máme-li na zřeteli § 863 o. o. z. a přísná ustanovení čl. 347 — 349 obch. z., že pozbývá kupec práva reklamačního netoliko nešetřením čl. 347, nýbrž i jiným jednáním, které odporuje intencím dotyčných ustanovení; ba dokonce ztrácí kupec právo reklamační i tehdy, naložil-li se zbožím, ačkoli již prodateli vady oznámil a zboží jemu k disposici zůstavil. Případů těch vypočísti nelze a bude dle konkretních případů možno posoudiuti, zda ztráta práva reklamačního nastává a kdy tomu tak jest; budiž však alespoň zde poukázáno na některá rozhodnutí nejvyššího soudu. Spotřebuje-li ku př. kupec zboží, které dříve řádně pro vadnost reklamoval, jest v tom spatřovati dodatečné schválení, kterým práv reklamačních pozbývá. I jiné upotřebení zboží rovnající se spotřebě má tytéž účinky a zůstavil-li kupec zboží k disposici prodatelově, má se za to v těchto případech, že rozhodnutí své odvolal (nál. ze dne 21. března 1883 C. 477). Dále může se pokládati za schválení, zpěčuje-li se kupec neoprávněným způsobem nazpět zaslati prodateli zboží, které jako vadné označil (nál. ze dne 4. února 1892, C. B. X. 123). Ponechá-li si mlčky kupec zboží reklamované aneb odprodá-li z něho jistý díl, má se za to, že zboží přijímá (nál. ze dne 11. listopadu 1881, C. III., 54); podobně tomu jest, zůstavuje-li kupec zboží, které pro vady reklamoval, takovým způsobem k disposici, že prodatel nemůže obdržeti zboží v tom stavu jak je byl zaslal, nebo zastavil-li kupec zboží takové (nál. ze dne 10. prosince 1884 C. III., 153). Totéž platí, zpracoval-li kupec zboží, třeba jenom z části (nál. ze dne 23. ledna 1890, C. B. VIII. 184). Zaslal-li kupec zboží nazpět a nevyšetřil jeho vlastnosti znalci, nemůže namítati, že zboží bylo vadné (nál. ze dne 25. listopadu 1885, C. IV. 18).
VII. Břímě průvodní.
Především jest na prodateli, aby dokázal, že zboží ve smyslu čl. 344 dopraviteli odevzdal, aby kupci přijetí dle čl. 346 umožnil, poněvadž teprve ve skutečném odevzdání dopraviteli spatřovati lze odevzdání, k němuž prodatel dle čl. 342 obch. z. a dle § 1061 o. o. z. jest povinen (nál. ze dne 31. března 1892, C. B. XI., 19). Není-li dodání zboží popíráno neb je-li dokázáno, jest předkem povinností kupce dokázati, že šetřil ustanovení čl. 347; musí tedy prokázati, že zboží řádně a v čas vyšetřil a vady hned prodateli oznámil. Učinil-li kupec náležité oznámení o vadách, stíhá břímě důkazní prodatele (nálezy ze dne 29. listopadu 1888, C. B. VII., 143 a ze dne 16. ledna 1889, C. B. VIII., 36). Patrno jest, že tato povinnost průvodní může býti i jinak rozdělena v konkretním případu podle zvláštní povahy věci. Tak ku př. při koupi dle vzoru, zaslal-li prodatel vzorek kupci, musí kupec dokázati, že zboží se vzorkem se nesrovnává (nál. ze dne 3. července 1891, C. B. IX., 244). Rovněž přísluší povinnost průvodní kupci, činí-li nároky z toho, že zboží smlouvě neodpovídá, a vystoupí-li jako žalobce proti prodateli.
VIII. Předpisů čl. 347 a 349 obch. z. nemůže prodatel k platnosti přivésti, jde-li o případ podvodu (čl. 350 obch. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Všeobecný slovník právní. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 610-615.