Led (sekání ledu).

I. Na veřejných vodách.
Sekání ledu na veřejných vodách jest, pokud tím tok vody, břeh neb cizí právo ohroženy nejsou, aniž kdo škodu tím trpí, a šetří-li se při tom policejních předpisů na místech těmito předpisy z užívání nebo sekání nevyloučených, každému dovoleno. Při tom předpokládá se však dále, že sekání ledu beze zvláštních přístrojů t. j. bez trvalých neb na vodě samé umístněných zařízení se provádí. Vyžaduje-li tedy sekání ledu přístrojů ku nadržení neb odtékání vody, jest ku zřízení těchto zařízení úředního povolení zapotřebí. (Výn. min. orby ze dne 12. dubna, č. 2098.)
Otázka, zda-li sekání ledu na veřejných vodách po případě za porušení práva třetí osobě přináležejícího a tudíž za přestupek práva vodního považovati jest čili nic, může jen správním úřadem rozhodnuta býti, jelikož v § 15 vod. z. stanovené všeobecné užívání veřejných vod na veřejném právu spočívá a zvláštní nárok naproti tomu činěný jen jako výjimka z tohoto všeobecného užívání pojímán býti může a ježto rovněž jako nález o veřejném právu soudní judikatuře jest odňat, totéž o nálezu ve příčině výjimek z práva veřejného platiti musí (nál. nejv. soud. dv. ze dne 12. listopadu 1879, č. 12306, časop. »Zeitschr. für Verw.« r. 1880, č. 19). Jedná-li se při sekání ledu též o ohledy na plavbu, jest třeba dohodnouti se ve smyslu říční policie s místodržitelstvím.
II. Na soukromých vodách.
Sekání ledu přísluší majiteli soukromé vody. Jelikož však soukromé vody, pokud jiných průkazů není, považují se za příslušenství pozemků, přes které aneb kterými tekou, přísluší majiteli pozemků sekání ledu jen podle břehu jednoho každého pozemku (§ 5 říšs. z. vod.). Jelikož dále v případě, že protilehlé břehy soukromé tekoucí vody různým majitelům náležejí a majitelé každého z obou břehů, není-li tu jiného právního důkazu, dle délky svých břehů právo na polovinu vody kolem tekoucí mají, přináleží tedy každému z těchto majitelů sekání ledu z polovice (§ 14 říšs. z. vod.). Pokládá-li se právo sekati led za právo každému přináležející a namítá-li naproti tomu však třetí osoba, že voda její soukromou vodou jest, aneb že jí výhradné právo sekati led náleží, jedná a rozhoduje o obou námitkách úřad politický (výn. min. orby ze dne 13. června 1880, č. 3206).
Nařízením min. obch. ze dne 13. prosince 1892, č. 221 ř. z. bylo sekání ledu na dunajském průplavu v celém rozsahu bezvýjimečně zakázáno. Otázka ve příčině nároku na led z ledovců jest velmi sporná. Peyrer odvolává se na § 286 o. o. z. a odvozuje z něho, že nárok na ledovce a led z ledovců, pokud není ve zvláštním případě soukromý nárok prokázán, státu přiřknut býti musí, že však dle rakouského práva činiti jest rozdíl, sluší-li ledovce a led z ledovců za »jmění státní« nebo za »veřejný majetek« považovati. Kde ledovce za nemovité jmění státu prohlášeny jsou, jako v Tyrolsku (dv. dekr. ze dne 7. ledna 1839, sb. z. s. č. 325), aneb kde jako takové do knih pozemkových zaneseny jsou, považuje se led z ledovců za příslušenství tohoto jmění.
Se stanoviska trestního práva jest otázka neoprávněného sekání ledu sporna; kdežto praxe v něm často krádež spatřuje, zbývá přece otázka, zda-li při veřejných vodách sekání ledu za krádež považovati lze čili nic. Při soukromých vodách musilo by se dříve vyšetřiti, zda-li pachatel věděl, že se v daném případě o soukromou vodu jednalo.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Led (sekání ledu). Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 201-202.