Čís. 2749.Lze uraziti (§ 487—496 tr. zák.) i osobu pachateli neznámou. V takových případech, kde se urážlivý projev podle znamení v něm uvedených vztahuje na jednu z osob, přináležejících k určitému sboru, kruhu a pod. (na př. ke kruhu zástupců určité firmy), jest legitimována k soukromé obžalobě každá z těchto osob, jež se musí obávati, že bude třetími osobami pokládána za onu, jež je urážlivým projevem míněna.Urážky na ctí se dopouští nejen první původce urážlivého projevu, nýbrž i každý, kdo jej dále rozšiřuje, je-li si vědom urážlivé povahy závadného útoku a toho, že svým jednáním uvádí závadný projev ve známost většího kruhu osob, o kteréžto náležitosti sotva bude lze pochybovati, byl-li projev uveřejněn tiskem (§ 493 posl. odst. tr. zák.).(Rozh. ze dne 22. dubna 1927, Zm I 663/26.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromých obžalobců do rozsudku krajského jako kruetského soudu v Chebu ze dne 14. října 1926, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3. tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 491 tr. zák., pokud čelila proti sprošťujícímu výroku, týkajícímu se druhé věty pozastaveného článku (počínající slovy »Es soli sogar . . . .« a končící slovy »erteilt worden ist«), zrušil napadený rozsudek v této části a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení opětně projednal a rozsoudil. Jinak zmateční stížnost zavrhl. V otázkách, o něž tu jde, uvedl vdůvodech:Zmateční stížnosti soukromých obžalobců nelze upříti oprávnění, pokud s hlediska důvodů zmatečnosti čís. 5, 9 a), b) — správně pouze 9 a) — §u 281 tr. ř. napadá sprošťující výrok, týkající se prostřední věty závadného článku. Kmetský soud zjišťuje, že tato věta obsahuje výtku z Činu nepočestného, dochází však přes to k výroku sprošťujícímu, poněvadž v této větě onen zástupce, jehož se týká výtka, není označen ani jménem ani takovým způsobem (t. j. znameními na něho připadajícími, viz doslov §u 488 tr. zák.), že by bylo lze ho zjistiti, že naopak z článku vysvítá, že obžalovanému onen zástupce byl úplně neznám; a poněvadž dále výtka použití doporučujícího dopisu se nevyslovuje jako skutečnost, nýbrž pouze jako sdělení, jehož správnost nebyla přezkoumána. V tom i onom směru spočívá tento názor nalézacího soudu na mylném výkladě zákona, což stížnost právem vytýká. K prvé úvaze sluší především zdůrazniti, že je možná a stíhatelná i urážka osoby pachateli neznámé, jak vyloženo v rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu číslo 1929 sb. n. s. a bývalého nejvyššího soudu vídeňského čís. 3947 úř. sbírky. Dále však nelze přehlédnouti, že v souzeném případě se vyslovuje výtka, že jeden zástupce — t. j. zástupce firmy C. — předkládal padělaný doporučující dopis. Je tedy způsobem úplně hovícím předpokladům §u 488 tr. zák. znameními na ni připadajícími označena osoba z nepočestného skutku obviněná, totiž osoba přináležející ke kruhu zástupců řečené firmy; skutečnost, že není blíže uvedeno, který zástupce se tak provinil, nemění ničeho na urážlivé podstatě onoho projevu ani na možnosti, stíhati pro něj pisatele. Vždyť tím, že byla zvolena tato do jisté míry povšechná forma projevu, nabyl tento projev vlastně rázu ještě povážlivějšího, než kdyby onen zástupce byl uveden jménem, a dlužno v takových případech, kde se urážlivý projev podle znamení v něm uvedených zcela jasně vztahuje na jednu z osob, přináležejících k určitému sboru, kruhu neb pod. — v souzeném případě ke kruhu zástupců určité firmy — každé z těchto osob, jež se musí obávati toho, že bude třetími osobami pokládána za onu, jež je míněna urážlivým projevem, přiznali právo, podá ti soukromou obžalobu na pachatele. Soudem prvé stolice zastávaný názor vedl by k důsledku přímo neudržitelnému, že by pachateli bylo umožněno, beztrestně uraziti jinou osobu, pokud by svůj urážlivý projev učinil ve formě poněkud zastřené, dotýkající se i jiné osoby nebo více jiných osob, než právě oné, kterou měl na mysli. Stačí v tomto směru poukázati na ustálenou judikaturu tohoto Nejvyššího soudu a bývalého Nejvyššího soudů vídeňského, jak vysvítá na příklad z rozhodnutí č. 1746, 2168 (na konci) a čís. 2396 sb. Nejv. soudu a číslo 3660 úř. sbírky vídeňské.Stejně pochybeným jest i výrok soudu, pokud nepokládá onu větu za urážlivou z toho důvodu, že neuvádí použití nepravého doporučujícího dopisu jako skutečnost nýbrž je líčí pouze jako sdělení, jehož správnost nebyla zkoumána. Úvahou touto má soud zjevně na mysli obrat na počátku závadné věty »es soli sogar ein Vertreter . . . vorweisen . . .« Tento obrat poukazuje zřejmě k tomu, že se výtka, že bylo použito nepravého doporučujícího dopisu, neděje ve formě sdělení osobního postřehu obžalovaného, nýbrž že se tím sděluje něco, čeho se pachatel dozvěděl od osoby jiné, v článku nejmenované. Jde tu tedy o uveřejnění urážky, jinou osobou — původcem — k pachateli projevené a pachatelem pak rozšířené. Pokládá-li rozsudek urážlivý útok v této formě za beztrestný, neuvědomuje si významu posledního odstavce §u 493 tr. zák., podle něhož se trestá netoliko první původce, nýbrž i každý jiný, kdo takovou) urážku na cti rozšířili hledí. I takový projev je tedy trestným, pokud jest objektivně zjištěno, že naplňuje skutkovou podstatu trestného činu proti bezpečnosti cti, v souzeném případě přečinu podle §§ 488 a 493 tr. zák., a pokud ve směru subjektivním pachatel si byl vědom urážlivé povahy závadného útoku, jakož i toho, že svým jednáním uvádí závadný projev ve známost většího kruhu osob, o kteréžto posléze uvedené náležitosti sotva bude lze pochybovati, byl-li projev (jako v souzeném případě) uveřejněn tiskem, jakožto nejúčinnějším prostředkem k dalšímu rozšíření. Poznámka rozsudku, že správnost sdělení nebyla zkoumána, nepadá tu vůbec na váhu, vždyť jest povinností rozšiřovatele, by se o správnosti sdělení přesvědčil před uveřejněním, nechce-li upadnouti v trest. Jest tedy zjevno, že kmetský soud řešil otázku trestnosti druhé věty s hledisek právně mylných, a bylo proto zmateční stížnosti v tomto směru vyhověli, zrušiti tento výrok jako zmatečný podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. a ježto tu scházejí po stránce objektivní i subjektivní ona skutková zjištění, která, kdyby se zákona náležitě použilo, měla by býti základem nálezu, vrátiti věc v rozsahu tohoto zrušení nalézacímu soudu ve smyslu §u 288 čís. 3. tr. ř., by ji znovu projednal a rozhodl. Věcí nalézacího soudu bude, by v oboru skutkově zjišťovací činnosti též zkoumal a zjistil smysl a význam v druhé větě obsaženého slova »zástupce« v tom směru, zdali třetími osobami — čtenáři — mohlo býti slovo to pojímáno pouze jako označení zaměstnanců pro firmu pracujících, jejích jednatelů, zabývajících se přímým odbytem výrobků na venkově, či zdali mohlo býti postřehnuto i jako označení representanta podniku, totiž Ferdinanda S-a, jakožto k zastupování firmy jedině oprávněného veřejného společníka. Tuto skutkovou otázku řešiti bude důležito pro rozhodnutí o aktivní legitimaci posléze řečeného Ferdinanda S-a k podání soukromé obžaloby.