Čís. 2882.

Zmatek podle § 281 čís. 9 c) tr. ř. předpokládá právní mylnost rozsudkového výroku, že obžalobce jest nebo není podle zákona oprávněn ku stíhání skutku, z něhož obžaloba viní obžalovaného.
Zboží do komise dané a výtěžek prodejem tohoto zboží docílený jsou komisionáři svěřeny ve smyslu § 183 tr. zák.; výtěžek nastupuje tu na místo zboží a nezáleží na tom, že obžaloba nezněla na zpronevěru stržených peněz, nýbrž na zpronevěru zboží samého.
(Rozh. ze dne 27. srpna 1927, Zm I 281/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 1927, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro zločin zpronevěry podle § 183, 184 III. tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku sprošťujícím obžalovaného z obžaloby pro zločin zpronevěry podle §§ 183, 184 poslední věta tr. zák, a důsledkem toho také ve výroku, jímž čin, kterýmž byl obžalovaný uznán vinným, byl kvalifikován jako přestupek zpronevěry podle § 461 tr. zák., pak ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících, jako zmatečný a věc vrátil krajskému soudu v Českých Budějovicích, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Rozsudek soudu prvé stolice zjišťuje, v rozhodovacích důvodech, že firma Josef C. M. v L. dala obžalovanému dne 22. února 1926 do komise mýdlo v ceně 2660 Kč 20 h s tím, že obžalovaný má toto zboží rozprodati, firmě měsíční výkazy o prodaném zboží zasílati a částky za zboží stržené podle účtů firmy této odváděti a že firmě zůstává vyhrazeno vlastnictví k onomu zboží až do úplného zaplacení, a zjišťuje dále, že obžalovaný zaslal sice v březnu a květnu 1926 oné firmě výkazy o zboží jím prodaném, že však za zboží to firmě ničeho nezaplatil, ač byl vícekráte o zaplacení upomínán, a že, obdržev dopis firmy ze dne 18. května 1926, jímž mu byl další prodej mýdla do komise mu daného zakázán a jímž byl vyzván, by neprodané zboží firmě vrátil, tohoto zákazu, pokud se týče příkazu nedbal, nýbrž zbytek mýdla do komise mu daného, který tenkráte ještě měl a jehož cena nepřevyšovala 200 Kč, rozprodal a peníze za ně stržené sobě ponechal. Přes tato skutková zjištění uznává rozsudek obžalovaného vinným pouze přestupkem zpronevěry podle § 461 tr. zák., spáchaným tím, že řečený zbytek zboží do komise mu daného, jehož rozprodání bylo mu zakázáno, tedy svěřené mu věci v ceně 200 Kč nepřesahující, za sebou zadržel a sobě přivlastnil, a sprošťuje obžalovaného podle § 259, čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin zpronevěry podle §§ 183, 184 posl. věta tr. zák., spáchaný prý tím, že za sebou zadržel a sobě přivlastnil také ostatní podle shora uvedeného do komise mu dané, tedy svěřené mu mýdlo v ceně 2000 Kč převyšující, s tímto odůvodněním: »Soudní dvůr nevzal za prokázáno, že se obžalovaný tím, že mýdlo svěřené mu do komise rozprodal a neplatil, dopustil zpronevěry mýdla v ceně přes 2000 Kč; neboť rozprodej byl v samé povaze smlouvy komisionářské obsažen, a, že si obžalovaný zadržel za sebou peníze za mýdlo stržené, žalováno není a soudní dvůr nemohl tudíž obžalovaného v tomto směru uznati vinným, ježto by tím překročil obžalobu.«
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá tento rozsudek pouze potud, pokud obžalovaný byl jím z obžaloby sproštěn, a uplatňuje v tomto směru číselně důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 9 c) tr. ř., jejž spatřuje v tom, že rozsudkem byl porušen zákon, pokud jde o otázku, zda tu schází obžaloba podle zákona potřebná. Uplatňování tohoto zmatku je pochybeno. Tento zmatek předpokládá právní mylnost rozsudkového výroku, že obžalobce jest nebo není podle zákona oprávněn ku stihání skutku, z něhož obžaloba viní obžalovaného. Takového výroku však napadený rozsudek neobsahuje; z rozhodovacích důvodů vychází naopak na jevo, že rozsudek pokládá zcizení mýdla do komise daného samo o sobě za beztrestné a že má, pokud jde o neodvedení peněz za ono zboží stržených, za to, že tento skutek není vůbec předmětem obžaloby. Stížnost uplatňuje však ve svých vývodech zřejmým poukazem také důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., spočívající v tom, že rozsudek neshledal ve skutku,z něhož jest obžalovaný viněn a k němuž se vztahuje sprošťující výrok, následkem mylného výkladu zákona zločin zpronevěry podle §§ 183, 184 posl. věta tr. zák., tedy trestný čin příslušející před soud. Podle skutkových zjištění rozsudku byla mezi firmou Josef C. M. a obžalovaným uzavřena komisionářská smlouva za podmínek svrchu naznačených. Komisionářská smlouva zavazuje komisionáře, by komitentovi buď vrátil zboží, pakli je neprodá, nebo zaplatil mu výtěžek z prodaného zboží, jenž nastupuje na místo zboží. Články 367 a 374 obchodního zákona označují proto komisionáře za uschovatele zboží mu předaného. Zboží do komise dané a výtěžek prodejem tohoto zboží docílený jsou tudíž komisionáři ve smyslu § 183 tr. zák. svěřeny. Obžalovaný, jemuž bylo podle skutkových zjištění rozsudku firmou Josef C. M. mýdlo v ceně 2660 Kč 20 h dáno do komise, tedy svěřeno, a jenž podle rozsudkových zjištění před dojitím svrchu zmíněného dopisu firmy značnou část tohoto mýdla v ceně 2000 Kč převyšující rozprodal a výtěžek prodejem tohoto mýdla docílený, jenž mu byl jak řečeno, rovněž svěřen, firmě neodvedl nebyl oprávněn se zbožím, o něž tu šlo, volně nakládati, je prodati a stržené peníze si ponechati. Ježto výtěžek docílený prodejem zboží daného do komise nastupuje na místo zboží, je právně nezávažným, že obžaloba, správněji řečeno její žalobní formule, nezněla na zpronevěru stržených peněz, nýbrž na zpronevěru zboží Samého. Ostatně měl nalézací soud přihlížeti při zkoumání otázky, co je v souzeném případě předmětem obžaloby, nikoli pouze k obsahu žalobní formule,nýbrž i k vylíčení příběhu v důvodech obžaloby, z něhož bylo patrno, že obžaloba spatřuje zpronevěru v žalobní formuli uvedenou v tom, že obžalovaný zboží mu svěřené prodal a výtěžek za zboží docílený si ponechal. Sprošťující výrok rozsudkový, spočívá tudíž na mylném právním posouzení věci. Ježto rozsudek je v posléze zmíněném výroku stižen zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. stížností mu vytýkaným, bylo zmateční stížnosti vyhověti a rozsudek v tomto výroku zrušiti. Zároveň bylo však zrušiti rozsudek také ve výroku, jímž čin, kterým byl obžalovaný uznán vinným, byl kvalifikován jako přestupek zpronevěry podle § 461 tr. zák.; neboť v případě odsouzení obžalovaného pro zpronevěru další části mýdla, o něž tu šlo, nebo celé zbývající části zboží nebo peněz za toto zboží stržených, bude nutno přihlížeti k úhrnné ceně zpronevěřeného zboží, pokud se týče k úhrnku zpronevěřených částek a zpronevěru obžalovaným spáchanou podřaditi jako jednotný čin pod příslušné ustanovení tr. zák. V důsledku těchto opatření bylo posléze zrušiti rozsudek také ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících. Ve věci samé nemohl Nejvyšší soud jako soud zrušovací rozhodnouti, poněvadž v rozsudku a jeho důvodech nejsou zjištěny všechny skutečnosti, jež jest při správném použití hmotného práva položiti za základ rozhodnutí. Rozsudek nezjišťuje zejména, zdali obžalovaný peníze stržené za zboží, jež prodal před dojitím onoho dopisu firmy Josef C. M., za sebou zadržel nebo sobě přivlastnil a byl-li si vědom hmotné protiprávnosti svého jednání. Bylo tudíž věc vrátiti soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znova jednal a rozhodl.

Citace:

č. 2882. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 615-618.