Čís. 2711.Tisková novela (zákon ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.)Důkaz pravděpodobnosti ve smyslu §u 4 zákona lze vésti jen na základě okolností, které tu byly již v době urážky.(Rozh. ze dne 24. března 1927, Zm I 670/25.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmatečním stížnostem obžalovaného i soukromého žalobce do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. června 1925, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem proti bezpečnosti cti ve smyslu §u 491, 493 tr. zák., pokud se týče podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle §§ 488, 493 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a o ní rozhodl V otázce, o niž tu jde, uvedl vdůvodech:Zmateční stížnosti soukromého obžalobce nelze upříti oprávnění, pokud napadá rozsudek ve výroku, že se obžalovanému podařilo provésti důkaz pravděpodobnosti (§ 4 zákona) pro urážku, ohledně níž. byl napadeným rozsudkem sproštěn, výtkou, že se rozsudek na odůvodnění dovolává prohlášení) okresní správní komise v Čes. Budějovicích ze dne 22. prosince 1924, jakkoli projev ten vzešel a stal se obviněnému známým teprve plné tři týdny po té, když závadný článek byl napsán a otištěn. § 4 zák. vyžaduje pro beztrestnost aspoň důkaz okolností, pro které tvrzení zprávy mohlo býti považováno důvodně za pravdivé. Již z tohoto doslovu zákona (»mohlo«) vyplývá zřejmě, že důkaz ten může veden býti na základě okolností, které v době urážky již existovaly. Jestliže se tedy rozsudek na doklad přesvědčení soudu, že obžalovaný provedl důkaz pravděpodobnosti (§ 4), dovolává jmenovitě i prohlášení okresní správní komise ze dne 19. po případě 22. prosince 1922, tedy tři týdny po uveřejnění článku učiněného, a to opětně a s takovým důrazem, že nelze vyloučiti, že by nalézací soud, kdyby toho nebylo, nebyl snad dospěl na základě ostatních výsledků přelíčení k témuž pro obžalovaného příznivému výsledku — nutno výrok o provedení důkazu podle §u 4 zákona na tomto podkladě spočívající označiti právně pochybeným. Ovšem nelze tu vyloučiti možnost, že by skutečnosti, stavší se případně již před sepsáním článku (1. prosince 1924) a tvořící podklad a příčinu onoho projevu politování dne 22. prosince 1924 vysloveného, mohly býti způsobilým zdrojem pro důkaz pravděpodobnosti podle §u 4 tisk. novely; než, že by snad takové skutečnosti, jsoucí již před 1. prosincem 1924 a zavdavší pouze ve svých důsledcích po příslušném úředním šetření podnět k onomu projevu politování, byl měl soud, označiv důkaz pravděpodobnosti za zdařený, na mysli, z důvodů rozsudečných, dovolávajících se výslovně pouze onoho »prohlášení okresní správní komise«, nevysvítá; i při takovémto pojímání věci nutno proto zmateční stížnost soukromého obžalobce pokládati za odůvodněnou, ježto osvobozující výrok, soudu v dosavadní své úpravě a stylisaci je při nejmenším nejasným a to, ježto tu jde o nejasnost ohledně bodu důležitého a rozhodujícího, způsobem takovým, že tím jest podmíněna jeho zmatečnost s hlediska čís. 5 §u 281 tr. ř. Byť i tedy ostatní vývody, jimiž napadá zmateční stížnost po stránce formální správnost rozsudkových závěrů stran provedení důkazu podle §u 4 zákona, nejevily se udržitelnými, sluší přece jen pro onu vadu označiti zmateční stížnost obžalobcovu odůvodněnou a proto bylo jí vyhověti, rozsudek i v osvobozující části zrušiti jako zmatečný a věc vrátiti v její celistvosti do první stolice k opětnému projednání a rozsouzení.