Čís. 2780.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
»Organisací« ve smyslu § 17 zákona jest spojení několika osob k společnému cíli šetříc určitých pravidel společného jednání a postupu; spadá sem »komise pro pořadatelskou službu (pořadatelské sbory)« komunistické strany; organisace a účel pořadatelských sborů.
(Rozh. ze dne 14. května 1927, Zm I 118/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1927, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle §u 17 čís, 1 odstavec druhý zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.
Důvody:
Nejen řadou výtek, činěných rozsudku s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., nýbrž znovu též v rámci oněch vývodů, jimiž formálně uplatňován je důvod zmatku čís. 9 a) téhož §u, napadá písemní zmateční stížnost především skutkové zjištění rozsudkové, podle něhož v rozhodné době (od dubna do 26. října 1926) byly v komunistické straně založeny t. zv. pořadatelské sbory, jakož i stanovisko nalézacího soudu, došedší výrazu arci jen ve výroku rozsudkovém, že (tajnou) organisací ve smyslu §u 17 zákona na ochranu republiky byla také t. zv. komise pro pořadatelskou službu. Zmateční stížnost namítá, dovolávajíc se důvodu zmatku čís. 5 §u 281 tr. ř., že onomu prv uvedenému zjištění rozsudkovému nedostává se ve spisech a vůbec nikde nejmenšího skutkového podkladu, a že rozsudkový závěr, podle něhož komise pro pořadatelskou službu, byla již sama organisací pořadatelskou, neodpovídá »Zprávě ke konferenci I. pražského kraje K. S. Č.« ani článku »Rudého Práva« ze dne 2. září 1926 »Organisační pokyny pro činnost obvodních výborů a jejich komisí«, z nichž prý je naopak zřejmo, že řečená komise byla přípravným orgánem, zřízeným k tomu cíli, by se pořadatelské sbory zakládaly, a že se teprve pracovalo na vytčení směrnic a určení uspořádání a forem těchto sborů jakož i o směrnicích a návodu k jejich zakládání. Námitka je bezdůvodná, neboť jak skutkové zjištění tak rozsudkový závěr, proti nimž námitka směřuje, docházejí plné opory ve výsledcích hlavního přelíčení, na nichž je rozsudek buduje, zejména v oné »Zprávě ke konferenci I. pražského kraje K. S. Č. (Komunistické strany československé).« Uvádíť se v ní na straně 57 pod záhlavím »Komise pro pořadatelskou službu« nejen o komisi samotné, že zahájila činnost v dubnu 1926, že konala celkem osm schůzí, a že se mimo to konalo šest společných porad s vedoucími obvodních komisí pro pořadatelskou službu, tři všeplenární schůze členů pořadatelské služby v P., a že obesláno bylo osmnáct ustavujících schůzí obvodních komisí pro P. S. v sedmnácti obvodech P. a jedna schůze v Č. B., posléze pak, že obesláno bylo třináct dalších schůzí obvodních komisí P. S., nýbrž také. že bylo nařízeno šest pohotovostí, že byla konána dvě cvičení celého pořadatelského sboru P., a že pořadatelským sborem byly obsazeny tři schůze strany a pět demonstračních projevů, dále že byla uspořádána výprava (noční pochod) na slavnosti Svobody do K. a že na »Rudý den« v K. bylo k ochraně projevu vypraveno padesát pořadatelů, do H. pak stodvacet pořadatelů. Podle dalšího odstavce byly ve všech sedmnácti obvodech P. ustaveny oddíly pořadatelské služby a jeden oddíl v Č. B., v posledním odstavci pak se praví, že podrobnosti o síle celého pořadatelského sboru v I. kraji K. S. Č. i jednotlivých oddílů se ve »Zprávě« z pochopitelných důvodů neuvádějí. Posléz uvedené údaje »Zprávy« skytaly nalézacímu soudu bezpečný podklad pro rozsudkové zjištění, že v rozhodné době byla již nejen ona komise pro pořadatelskou službu, nýbrž že v téže době byly již založeny (ustaveny) také pořadatelské sbory samotné, neboť není nejmenší příčiny k pochybnostem o tom, že jimi míněny jsou i ony »oddíly pořadatelské služby«, jež v celkovém počtu osmnácti byly podle »Zprávy« ustaveny ve všech sedmnácti obvodech P. a v Č. B. Ve zprávě označuje se dále jako jeden z úkolů, zbývajících k provedení pro nejbližší období, také sesílení sborů pořadatelské služby v místech, v nichž jsou založeny. Z toho je však zároveň patrno, že ani »Komise pro pořadatelskou službu« neomezovala svoji činnost na pouhé zakládání pořadatelských sborů nebo dokonce, jak se tvrdí ve zmateční stížností, na pouhé vytčení směrnic a návodů k jejich zakládání, nýbrž. že sama obstarávala i některé z úkolů pořadatelských sborů, nařizovala pohotovosti, dávala konati cvičení celého pořadatelského sboru P. a obesílati pořadatelským sborem schůze a demonstrační projevy strany a vypravovala na různé její podniky pořadatele. Vším právem spatřuje tudíž rozsudek také v této »Komisi pro pořadatelskou službu« organisaci ve smyslu §u 17. zákona na ochranu republiky, nehledíc k tomu, že tomuto zákonnému pojmu jakožto spojení několika osob k společnému cíli šetříc určitých pravidel společného jednání i postupu odpovídala by řečená komise také tehdy, bylo-li jejím úkolem pouhé zakládání pořadatelských sborů nebo dokonce i jen Vytčení směrnic a návodu k jejich zakládání. Podotknouti sluší, že ona zpráva byla vydána ke konferenci, konané ve dnech 16. a 17. října 1926, a že jejím předmětem je organisační stav strany a její práce a činnost v období 1925/1926. Za vylíčeného stavu věci není arci ani neúplnosti, která by činila rozsudek zmatečným podle čís. 5 §u 281 tr. ř., v tom, že, jak zmateční stížnost zvlášť vytýká, jeho rozhodovací důvody přecházejí mlčením zodpovídání se obžalovaných, podle něhož bylo prý konáno pouze několik schůzí komise, od července 1926 pak že ani schůze konány nebyly.
Rozsudkové zjištění, podle něhož, jsou pořadatelské sbory zakládány za tím účelem, by v daném okamžiku byla po ruce vojensky organisovaná moc, která by mohla násilím provésti program komunistické strany, zavedení diktatury proletariátu, podle něhož tedy účelem pořadatelských sborů jest, podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu, napadá zmateční stížnost s hlediska důvodu zmatku čís. 5. §u 281 tr. ř. námitkou, že ani toto zjištění nemá nejmenšího podkladu ve spisech, ani vůbec kde jinde a že zjištění to jest v rozporu s obsahem shora již řečeného článku »Rudého Práva«, v němž prý se klade důraz na to, by do pořadatelských sborů byli získáváni také příslušníci ostatních socialistických stran, tedy příslušníci strany českých socialistů a strany sociálně-demokratické, a že tuto okolnost přechází rozsudek mlčením také při řešení otázky tajnosti řečených sdružení. Při ústním provedení zmateční stížnosti poukázala obhajoba v této souvislosti na druhý odstavec rozsudkových důvodů, kde stojí, že program komunistické strany, pokud není vtělen v nějaké činy, které by nasvědčovaly tomu, že má býti násilím zavedena diktatura proletariátu, násilím změněna demokraticko-republikánská forma státu, jest vládou trpěn a nemůže býti trestně sám o sobě stíhán, že naopak jest úplně bezvadný v tom případě, když legální cestou se pracuje k jeho uskutečnění, a snaží se z toho dovoditi, že, když rozsudek sám prohlašuje program komunistické strany za trestně nestíhatelný, platí to tím spíše o pořadatelských sborech strany. Než jak písemní zmateční stížnost tak i její ústní provedení, přehlížejí celou souvislost rozsudku. V prvém odstavci rozsudku se mluví o programu komunistické strany, v druhém odstavci jest uvedeno, že program sám o sobě nemůže býti trestně stíhán, jest vládou trpěn a že jest bezvadný v tom případě, když se legální cestou pracuje k jeho uskutečnění. Rozsudek se však ve svých dalších vývodech dovolává článku »Prosincová stávka a bolševické strany«, otištěného v příloze »Organisátor« časopisu »Rudé Právo« ze dne 10. prosince 1925, čís. 288, v němž se prosincová stávka z roku 1920 označuje jako revoluční boj o bytí a nebytí měšťácké moci, měšťáckého státu a líčí se jako otevřený boj a občanská srážka, jako pokus změní ti násilím ústavu republiky, pokud jde o její samostatnost a demokraticko-republikánskou formu státu; v článku tom se rozebírají chyby, kterých se dopustilo revoltující dělnictvo a jeho vedení, a uvádí se, že dlužno učiniti vše, by se tyto chyby nemohly opakovati; jako příčina neúspěchů označuje se hlavně, že boj byl veden bez cílevědomého vedení, bez cíle vědomé strany bolševické, jež by dovedla revoluci připraviti a organisovati, a praví se v článku, že, nemá-li se znovu opakovati prosinec 1920, musí se vytvořiti strana, která by v rozhodných okamžicích dovedla splniti svůj úkol, že strana komunistická musí býti zbolševisována, že však, jsouc přes nesporné pokroky stižena celou řadou organisačních nedostatků, má za povinnost organisovati základní předpoklady revolučního boje. Dále zjišťuje rozsudek, že K. S. Č. (sekce III. internationály) provádí svoji činnost vůči československé armádě podle pokynů ústředí III. internationály (výkonného výboru komiterny) mimo jiné také organisováním vlastního komunistického vojska, akcí k vybudování bojových, vojensky organisovaných útvarů, zvaných »pořadatelskými sbory«. Nalézací soud dospěl vzhledem k předchozím zjištěním rozsudkovým a na základě posudku vojenských znalců k přesvědčení, že jde o formace čistě vojenské a o zřízení štábů obvodních a krajských s organisačním vojenským rázem, a k závěru, zbudovanému mimo to i na onom článku »Prosincová stávka a bolševické strany«, že pořadatelské sbory jsou zakládány za tím účelem, by v daném okamžiku byla po ruce vojensky organisovaná moc, která by program komunistické strany, t. j. zavedení diktatury proletariátu mohla násilím provésti, že tedy skutečným účelem pořadatelských sborů jest podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu. Vlastním účelem pořadatelských sborů jest, by byla připravena vojensky organisovaná moc, která by v daném okamžiku zasáhla a násilím provedla konečný cíl komunistické strany, t. j. zavedení diktatury proletariátu, a by byla vybavena tak, by se již neopakovaly chyby, pro něž selhala násilná akce z roku 1920, jež se v onom článku označuje ja,ko pokus o násilnou změnu ústavy republiky. Tento rozsudkový závěr má v oněch výsledcích průvodního řízení, na nichž jest založen, a ve skutečnostech takto zjištěných plnou oporu, a jest proto bezdůvodnou výtka písemní zmateční stížnosti s hlediska čís. 5 §u 281 tr. ř., že závěr ten nemá opory ve spisech.
Zmateční stížnost není v právu ani, pokud s hlediska téhož důvodu zmatečnosti vytýká, že se nalézací soud náležitě nezabýval článkem »Rudého Práva« ze dne 2. září 1926, podle něhož mají býti »Sbory proletářské obrany« ustavovány z příslušníků všech dělnických organisací (komunistů, sociálních demokratů, českých socialistů a jiných), i z dělníků indiferentních, a pokud se snaží dovoditi, že, kdyby se byl nalézací soud: touto okolností náležitě zabýval, nebyl by dospěl k přesvědčení, že šlo o organisaci tajnou, t. j. takovou, která předstírá jiný účel, nežli ve skutečnosti má, neboť prý nelze k tajnému účelu získávati příslušníky jiných politických stran. Okolnost ta není však způsobilou, by mohla míti rozhodující vliv na opačné přesvědčení nalézacího soudu. Neboť pokud nejde ještě o to, by bylo služeb pořadatelských sborů použito přímo k provedení jejich pravého a vlastního účelu, ť. j. k násilnému zavedení diktatury proletariátu, jak jej zjišťuje rozsudek, potud ovšem může jejich vlastní a pravý účel zůstati tajným i za přibrání příslušníků jiných politických stran, může býti i před takovými členy až do doby činného vystoupení sborů při násilné akci tajen. Nalézací soud zjišťuje, že obžalovaní jako příslušníci komunistické strany znali pravý účel pořadatelských sborů. Zrušovací soud vidí v tom zřejmý poukaz na odůvodnění nalézacího soudu, že. pro členy pořadatelských sborů pokud by byli příslušníky jiné politické strany než-li komunistické, měl zůstati pravý účel a poslání těchto sborů utajen. Není proto zmateční stížnost v právu, namítá-li, že by předstírání oněch účelů nebylo při účasti ostatních socialistických stran v pořadatelských sborech možným, není tudíž ani neúplností, která by činila rozsudek zmatečným, podle čís. 5 §u 281 tr. ř. v tom, že se jeho rozhodovací důvody oním bodem článku »Rudého Práva« ze dne 2. září 1926, na nějž poukazuje zmateční stížnost, zvlášť nezabývají. Ve shora nastíněných skutečnostech, zjištěných rozsudkem, shledal však nalézací soud právem oporu i pro ono své přesvědčení, podle něhož účel, který přikládali pořadatelským sborům ve své obhajobě obžalovaní, byl pouze předstírán, postrádá tudíž oprávnění také další námitka zmateční stížnosti, že pro dotyčný rozsudkový závěr nejsou uvedeny důvody. Vývody zmateční stížnosti uplatňujícími důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., pokud jsou zbudovány na předpokladu, že pořadatelské sbory v rozhodné době jako hotová organisace ještě založeny nebyly, a na názoru, že »Komise pro pořadatelskou službu« není organisací ve smyslu §u 17 zákona na ochranu republiky, netřeba se blíže zabývati vzhledem k tomu, že v onom směru je zmateční stížnost v nepřípustném rozporu se skutkovým zjištěním, rozsudkovým, podle něhož pořadatelské sbory v době té již založeny byly, kdežto právní bezpodstatnost a mylnost onoho názoru, hájeného zmateční stížností byla v příslušné spojitosti dolíčena již dříve. Pozbývá tudíž věcného podkladu a tím i oprávnění námitka, zbudovaná zmateční stížností výhradně na onom předpokladu a jejím mylném názoru, jakoby ani o přistoupení obžalovaných k tajné organisací a o jejich účasti na téže činnosti nemohlo býti řeči, i její další námitka, podle níž prý obžalovaní nemohli míti vědomí, že přistupují k tajným organisacím s účelem, naznačeným v §u 17 zákona na ochranu republiky, a že se účastní činnosti takovýchto organisací. Rozsudek zjišťuje výslovně a případně, že obžalovaní jako příslušníci komunistické strany znali jak její vrcholný cíl, zavedeni diktatury proletariátu cestou násilí, tak i účel organisace pořadatelských sborů, a že účel těchto sborů, uváděný jimi v rámci jich obhajoby, je pouze předstírán. Zmateční stížnost brojí tudíž i tu opět jen nepřípustně proti oněm rozsudkovým zjištěním povahy ryze skutkové, namítá-li, že pro vinu obžalovaných není po stránce subjektivní vůbec žádného »momentu«, a je posléze v neprávu též, pokud v tom, že se obžalovaní sestoupili v onu komisi, spatřuje pouhé beztrestné jednání přípravné. Vycházíť také tu z onoho předpokladu jednak příčícího se opačnému skutkovému zjištění rozsudkovému, jednak i právně mylného, jakoby pořadatelské sbory tehdy ještě nebyly založeny, a jakoby komise pokud se týče obžalovaní, komisí tu tvořivší, naopak měli jako přípravný orgán teprve klásti základy a konati přípravy k zakládání oněch sborů. Bylo proto zavrhnouti zmateční stížnost jako neodůvodněnou, v mnohém směru pak i jako po zákonu neprovedenou.

Citace:

č. 2780. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 406-411.