Čís. 2726.

Ani železniční úředníci pachateli nadřízení ani úředníci aktivní kontroly nejsou vrchností ve smyslu § 187 tr. zák.; touto vrchností jsou výhradně orgány veřejné správy, jimž jest zvláště uloženo, by s hlediska zachování veřejného řádu dbaly o bezpečnost majetku stíháním majetkových deliktů.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1927, Zm I 686/26.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžal. do rozsudku kraj. soudu v Chebu ze dne 21, října 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem úřední zpronevěry podle §u 181 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a sprostil obžalovaného podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin úřední zpronevěry podle §u 181 tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že od 16. dubna 1926 do 1. července 1926 v Ch. částku 2328 Kč 65 h, která mu z příčiny jeho veřejného úřadu byla svěřena, sobě přivlastnil.
Důvody:
Uplatňujíc důvod zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 písm. b), nesprávně i čís. 5 tr. ř., namítá stížnost, že se napadený rozsudek řídí nesprávným výkladem ustanovení §u 187 tr. zák., předpokládaje, že vrchností jsou železniční úředníci obžalovanému představení a úředníci aktivní kontroly, zřízené pro obor železničního provozu. Stížnost je v právu. Podle stálé judikatury zrušovacího soudu jsou vrchností, jakou má ustanovení §u 187 tr. zák. na zřeteli, výhradně orgány veřejné správy, jimž — obdobně jako soudům tam výslovně uvedeným — jest zvláště uloženo, by s hlediska zachování veřejného řádu dbaly o bezpečnost majetku stíháním majetkových deliktů. Takovými orgány nejsou úřady a zřízenci železniční správy. Není jich vzpomenuto v §u 24 tr. ř. a není ani jinde zákonného předpisů, jenž by železničním úřadům ukládal a je zmocňoval k tomu, by pátraly po trestných činech proti cizímu majetku vůbec nebo v určitém obvodě a zjišťovaly skutkové podstaty) k činům toho rázu poukazující za účelem, by touto jejich činností byl získán podklad pro příslušné stíhání soudní. Nejsou úřady bezpečnostními, o nichž výhradně mluví § 24 tr. ř., třebas jim jako veřejným úřadům uložena §em 84 tr. ř. povinnost, oznámiti státnímu zástupci trestné činy, o nichž se samy dověděly neb odjinud vědomosti nabyly. Není-li vrchností v onom smyslu ani železniční úřad sám, není jí ani žádný úředník anebo jinaký zřízenec, nebo zaměstnanec železnic: nejsou jí tedy zejména ani úředníci a zřízenci t. zv. aktivní kontroly. Ostatně nebyla této kontrole propůjčena pravomoc bezpečnostních úřadů ani úřadem, který ji zřídil. Naopak uvádí výnos ministerstva železnic ze dne 13. listopadu 1923, č. j. 2549/ pres. výslovně, že úředníkům aktivní kontroly jest zakázáno prozrazovati komukoliv předmět i osoby vyšetřování, které vedou, a že příslušnost aktivních kontrol přestává, jakmile jest případ ve všech směrech náležitě vyšetřen lak, že důkazní materiál dává možnost zavésti řádně řízení podle předpisu služebního řádu proti určitému zaměstnanci. Ve spojení s příkazem dalších výnosů min. železnic ze dne 3. ledna 1919, čís. 2303 a ze dne 6. října 1920, čís. 2952 pres., že jest aktivním kontrolám oznámiti shledané nepoctivosti a jinaké nepřístojnosti vlastnímu ředitelství státních drah, je řečeným předpisem vysloveno, že se úředníkům aktivní kontroly nedostává práva a že jim nenáleží povinnost, by výsledky svého šetření uvedly ve známost státního zástupce nebo jiné vrchnosti bezpečnostní služby. Činnost zřízenců aktivní kontroly ie tudíž jen částí železničního provozu, slouží výhradně zájmům železničních podniků, nikoli — byť jen současně — zájmům veřejné bezpečnosti co do nedotknutelnosti cizího majetku, a neliší se po stránce té nikterak od činnosti zřízenců, jež ustanovuje po případě soukromý podnik za tím účelem, by dohlíželi uvnitř podniku na ostatní zřízence a chránili tím podnik proti jich případným nepoctivostem. Úředníky státních drah K-a a K-ka, obžalovanému nadřízené a úředníky aktivní kontroly, kteří zpronevěru obžalovaným spáchanou vyšetřili a zjistili, nelze pokládati z oněch úvah za vrchnost ve smyslu §u 187 tr. zák. Řídil-li se nalézací soud opačným názorech a nepřiznal-li nápravě škody účinku §u 187 tr. zák. z důvodu, že se o zpronevěře před touto nápravou škody dověděli oni zřízenci (úředníci) poškozeného podniku, spočívá odsuzující výrok na nesprávném použití zákona, pokud jde o otázku, zda je tu okolnost, pro kterou přestal souzený skutek býti trestným, i bylo jej z důvodu §u 281 čís. 9 písm. b) tr. ř. zrušiti. Podle skutkových zjištění napadeného rozsudku zpronevěřil obžalovaný celkem 2328 Kč 65 h a nahradil dne 3. července 1926 2180 Kč a po týdnu, tedy 10. července 1926 zbytek 148 Kč 65 h. Ježto pak trestní oznámení došlo k státnímu zastupitelství v Chebu až dne 28. července 1926, jsou takto zjištěny veškeré skutečnosti, naplňující důvod zániku trestnosti skutku pro účinnou lítost po rozumu §u 187 tr. zák., a bylo proto obžalovaného ihned podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby sprostiti.

Citace:

č. 2726. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 279-281.