Čís. 2942.Otázku přípustnosti vzetí svědka do přísahy jest soudu zásadně řešiti podle stavu přelíčení v době svědkova výslechu. Soudu nelze s úspěchem vytýkati (§ 281 čís. 3 tr. ř.), že vzal svědka přes překážku § 170 čís. 1—6 tr. ř. při hlavním přelíčení do přísahy, neměl-li podle stavu přelíčení podkladu, by přípustnost tohoto opatření bral v pochybnost. S hlediska § 170 čís. 6 tr. ř. nestačí pouhé tvrzení obžalovaného, že svědek chová k němu nepřátelství, nebo pouhý poukaz na pohnutku k nepřátelskému smýšlení proti svědkovi, nýbrž jest třeba soudu oznámiti skutečnosti, ve kterých se již projevilo nepřátelské smýšlení svědkovo, a to takového stupně, že ho uzpůsobuje, by svému zášti obětoval osud svého nepřítele. (Rozh. ze dne 21. října 1927, Zm II 391/27.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Jihlavě z 15. července 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dílem dokonané, dílem nedokonané podle §§ 8, 171, 173, 174 II. a), c), 175 II. a) tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů: Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje toliko zmatek podle § 281 čís. 3 tr. ř. a to jen z toho důvodu, že svědek Jaroslav Č. byl vyslechnut pod přísahou, ač prý stěžovatel upozornil soud předl výslechem svědkovým na to, že žije se svědkem v nepřátelství, ježto naň učinil trestní oznámení pro poškozeni na těle, pro které byl svědek v květnu, 1927 krajským soudem v Jihlavě odsouzen. Bránila prý proto vzetí svědka do přísahy překážka § 170 čís. 6 tr. ř. Pokud jde o nedokonanou krádež na Jaroslavu Č-ovi, jest zmateční stížnost zřejmě bezdůvodná. Především neposkytují směrodatné po této stránce záznamy protokolu o hlavním přelíčení opory pro tvrzení stěžovatelovo, že upozornil soud před svědkovým výslechem na to, že žije se svědkem v nepřátelství, ježto naň učinil trestní oznámení pro poškození na těle, pro které byl svědek v květnu 1927 krajským soudem v Jihlavě odsouzen, ani že okolnost ta jinak přišla při hlavním přelíčení na přetřes. Otázku přípustnosti vzetí svědka do přísahy sluší však soudu zásadně řešiti podle stavu přelíčení v době svědkova výslechu. Soudu nelze s úspěchem vytýkati, že vzal svědka přes překážku § 170, čís. 1—6 tr. ř. při hlavním přelíčení do přísahy, neměl-li podle stavu přelíčení podkladu, by přípustnost tohoto opatření bral v pochybnost. Nehledíc však k tomu, nestačí s hlediska § 170, čís. 6 tr. ř. pouhé tvrzení obžalovaného, že svědek chová k němu nepřátelství, nebo pouhý poukaz na pohnutku k nepřátelskému smýšlení proti svědkovi. Třeba soudu oznámiti skutečnosti, ve kterých se již projevilo nepřátelství svědkovo, a to takového stupně, že ho uzpůsobuje, by svému záští obětoval osud svého nepřítele. Takové skutečnosti však ani zmateční stížnost sama neuvádí, aniž tvrdí, že byly stěžovatelem soudu vůbec uvedeny na vědomí. Nejsou tu tedy dány, ba ani stížností tvrzeny způsobilé předpoklady zákazu § 170, čís. 6 tr. ř. a tím též předpoklady zmatku § 281, čís. 3 tr. ř. Ostatně byl stěžovatel ve směru pokusu krádeže usvědčen kromě výpovědi Jaroslava Č-y i výpovědí dalšího svědka Roberta Č-y, jejž označuje rozsudek výslovně za naprosto věrohodného.