Čís. 2777.

Telegrafy (zákon ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924).
Zákon rozumí radiotelegrafním (radiotelefonními) zařízením nejen zařízení neúplné a provozu (prozatím) neschopné, nýbrž i pouhé součástky zařízení, i takové, jichž lze použiti také k jinými účelům. Trestní sankce § 24 zákona vztahuje se mimo případ přechovávání radiotelegrafního nebo radiotelefonního zařízení na toho, kdo taková zařízení vyrábí, prodává, dováží, což vše předpokládá činnost trvalou (opětování), třebas ne po živnostensku provozovanou; není trestným, kdo pouze jednou (na př. jako rádioamatér) vyrobí, doveze nebo prodá ono zařízení.
Jest polehčující okolností, projevil-li pachatel lítost nad činem tím, že si opatřil zákonem požadované povolení.
(Rozh. ze dne 14. května 1927, Zm I 51/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním, líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 30. prosince 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 24 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, zrušil však podle §u 290 tr. ř. z moci úřední rozsudkový výrok, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 24 zák. ze 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924 také proto, že bez povolení vyrobil radiotelefonní zařízení, a sprostil stěžovatele v tomto bodu z obžaloby podle §u 259 čís. 3 tr. ř. V důsledku toho zrušil i výrok o trestu a výroky s ním související, a vyměřil obžalovanému, nový trest za zbývající přečin podle §u 24 zák. ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, spáchaný přechováváním radiotelefonního zařízení.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) (nevhodně i čís. 10) § 281 tr. ř. vyslovuje zmateční stížnost názor, že pojmem »zařízení« dlužno rozuměti takový soubor předmětů, jehož lze za docílením určitého výsledku účelně použiti tak, že není-li tu takové možnosti, nelze mluviti o zařízení, nýbrž jen o jednotlivých součástkách. Opírajíc se pak o tento názor, namítá zmateční stížnost, že přístroj, jehož výroba a přechování obžalovaným byly napadeným rozsudkem podřaděny skutkové podstatě přečinu podle §u 24 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, neodpovídá zákonnému pojmu radiotelefonního zařízení vzhledem k tomu, že přístroj, jemuž scházely jeho podstatné součásti, krystal a lampa, nefungoval, byl tudíž předmětem k přijímání radiotelefonického rozhlasu naprosto nezpůsobilým. Zmateční stížnost poukazuje zejména na obhajobu obžalovaného, podle níž přístroje nepřihlásil prý právě proto, že nešlo o zařízení radiotelegrafické, ony podstatné součásti pak že nebylo lze opatřiti si ani v místě ani v širokém okolí, a zdůrazňuje, že nebylo ani zjištěno, že obžalovaný zřídil anténu. Námitce nelze přiznati oprávněni. Rozsudek zjišťuje na základě výpovědi znaleckého svědka Oldřicha H-eho, že ono zařízeni bylo úplným, hotovým přístrojem, způsobilým ku přijímáni radiotelefonických zpráv, a že je věci vedlejší okolnost, že scházela lampa, a že krystal byl porušen, poněvadž tyto součástky lze snadno a ihned nahraditi jinými. Podle přesvědčeni soudu byl tu tedy radiotelefonický přistroj (radiotelefonní zařízeni ve smyslu zákona čis. 9 sb. z. a n. z roku 1924). Podle dalšího rozsudkového zjištěni byly na pozemku stěžovatelova tchána Antonína K-a, u něhož stěžovatel radiotelefonní zařízení přechovával, vztyčeny dvě tyče, a na nich byla upevněna přijímači anténa. Rozsudek, jenž zjišťuje, že stěžovatel radiotelefonní zařízení, jim vyrobené a do O. přenesené, tam také postavil, bere zcela nepochybně za prokázáno, že též onu anténu postavil stěžovatel, jenž to ostatně sám výslovně doznal. S tímto skutkovým zjištěním rozsudkovým, důležitým pro rozsudkový závěr, podle něhož šlo o úplný hotový přístroj, způsobilý ku přijímání radiotelefonních zpráv, ocitá se tudíž zmateční stížnost v rozporu, při uplatňování důvodu zmatečnosti hmotněprávní podle §u 288 čís. 3 tr. ř. nepřípustném, tvrdí-li, že prý nebylo zjištěno, že stěžovatel zřídil anténu. Námitka stížnosti je však i právně bezpodstatná. Rozumíť zákon radiotelegrafním (radiotelefonním) zařízením, jak opětně bylo dovoděno v rozhodnutích nejvyššího soudu (rozh. sb. n. s. č. 1809, 1834, 2318, 2474 a 2546) nejen zařízení neúplné a provozu (prozatím) neschopné, nýbrž i pouhé součástky zařízení, i takové, jichž lze použiti také k jiným účelům. Tím spíše byl soud oprávněn spatřovati radiotelefonní zařízení v úplném hotovém přístroji, způsobilém ku přijímání radiotelefonních zpráv, o jaký šlo podle rozsudkového zjištění v souzeném případě, a neméně správně označují rozhodující důvody s hlediska onoho právního názoru jako okolnost vedlejší (právně nerozhodnou), že scházela lampa, a že krystal byl porušen. Důsledně postrádá pak všeho významu i tvrzení zmateční stížnosti, že nebylo lze opatřiti si ony součástky ani v místě ani v širém okolí. Znamenalať by tato nemožnost pouze, že šlo o zařízení, v rozhodné době prozatím, dočasně nezpůsobilé k provozu, nikoli o předmět, jenž by byl k přijímání oněch zpráv naprosto nezpůsobilým, jak se tvrdí ve zmateční stížnosti. Obhajobu obžalovaného, podle níž prý nevěděl, že musí dříve, než zhotoví ono zařízení, míti úřední povolení odmítají jako nerozhodnou poukazem na předpis §u 233 tr. zák. již rozsudkové důvody. Bylo proto zavrhnouti zmateční stížnost jako bezdůvodnou.
Přezkoumávaje z podnětu zmateční stížnosti rozsudek, přesvědčil se však zrušovací soud, že rozsudkem bylo použito zákona ve směru zmateční stížností nenapadaném v neprospěch obžalovaného nesprávně způsobem, činícím jej zmatečným podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Trestnou činnost obžalovaného spatřuje totiž rozsudek v tom, že radiotelefonní zařízení bez dovolení jednak vyrobil, jednak je dále přechovával. Z podrobných zjištění rozsudkových vychází na jevo, že jde v souzeném případě o výrobu (a přechovávání) jediného radiotelefonního zařízení, které bylo vyrobeno obžalovaným pouze pro potřebu soukromou. Trestní sankce §u 24 zákona čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924 vztahuje se však mimo případ přechovávání radiotelegrafního nebo radiotelefonního zařízení na toho, kdo taková zařízení vyrábí, prodává, dováží, což vše předpokládá činnost trvalou, opětování, třebas ne po živnostensku provozovanou. Zákon nemínil tedy postihnouti trestem toho, kdo pouze jednou na př. jako radioamatér vyrobí, doveze, prodá zařízení radiotelegrafní. Tomu nasvědčuje nejen mluvnický výklad §u 24 — zákon užívá slovesných tvarů iterativních: »vyrábí, dováží, prodává«, nikoliv skonalé formy: »vyrobí, doveze, prodá«, nýbrž i souvislost s jinými ustanoveními zákona (§ 1 slovo »vyráběti«, § 3, 4) a zejména účel, který tu zákon sledoval, totiž, by vyrábění, dovážení, prodávání, tedy trvalá činnost byla závislá na povolení z důvodů technických, naproti tomu však, by ojedinělé případy výroby, prodeje atd. zvláště se strany radioamatérů nebyly trestány, poněvadž jejich činnost jest dostatečně postižena trestností přechovávání podle §u 24 zákona čís. 9 z roku 1924. Pokud tedy rozsudek uznává obžalovaného vinným přečinem podle §u 24 zákona také proto, že radiotelefonní zařízení bez povolení vyrobil, bylo jím zákona použito v neprospěch obžalovaného nesprávně tak, že rozsudek je stižen zmatkem čís. 9 a) §u 281 tr, ř., zmateční stížností nevytýkaným. Bylo tudíž zrušiti rozsudek v onom výroku podle §u 290 tr. ř. z mocí úřední, sprostiti obžalovaného v tom směru podle §u 259 č. 3 tr. ř. z obžaloby, zrušili v důsledku toho též výrok o trestu a výroky s ním související a vyměří ti obžalovanému znova trest. Obžalovanému nic nepřitěžuje, polehčuje: doznání a okolnost, že nad činem projevil lítost tím, že si dodatečně opatřil zákonem požadované povolení. Vzhledem k těmto polehčujícím okolnostem bylo použilo mimořádného práva zmírňovacího podle §u 266 tr. zák. a vzhledem k jeho nevinné rodině mimořádné záměny trestu podle §u 260 b) tr. zák.

Citace:

č. 2777. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 401-403.