Čís. 2732.

Podvod může pachateli býti přičítán pouze tehdy, když mezi jeho lstivým jednáním na jedné a počínáním si oklamané osoby na druhé straně jest příčinná souvislost; omyl v oklamaném lstivým předstíráním vyvolaný musí býti pro oklamaného pohnutkou a předpokladem jeho rozhodnutí se, při čemž se ovšem nevyhledává, by byl jedinou pohnutkou; spolupůsobily-li i jiné pohnutky kromě lstivého jednání pachatelova k tomu, že omyl byl vzbuzen, není tím ještě příčinný vztah mezi oběma těmito složkami přerušen; nespočívala-li však činnost osoby, proti níž protiprávní útok čelil, na omylu, znala-li nebo předvídala-li následky, jež budou s činnosti pachatelovou spojeny, aneb neodhodlala-U se k činností, mající v zápětí škodný účinek, vůbec následkem šálivého jednání pachatelova, nýbrž z podnětu jiného, pachatelovým lstivým předstíráním nevyvolaného, aniž ve spojitosti s jinými příčinami spoluvyvolaného, není tu onoho příčinného vztahu a nejde proto o podvod.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1927, Zm I 143/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížností obžalovaného do rozsudku zemského jakožto nalézacího soudu v Praze ze dne 7. února 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu ve smyslu §ů 197, 200, 203 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Podstatný znak zločinu podvodu spočívá v tom, že z jednání osoby v omyli uvedené vznikne škoda, a že toto její jednání jest pachatelem přivoděno úmyslně, buďto vzbuzením omylu neb utvrzováním v omylu. Z toho vysvítá, že podvod může pachateli býti přičítán pouze tehdy, když mezi jeho lstivým jednáním na jedné a počínáním si oklamané osoby na druhé straně jest příčinná souvislost; omyl v oklamaném lstivým předstíráním vyvolaný musí býti pro oklamaného pohnutkou a předpokladem jeho rozhodnutí se, při čemž se ovšem nevyhledává, by byl právě jedinou pohnutkou; neboť spolupůsobily-li i jiné pohnutky kromě lstivého jednání pachatelova k tomu, že omyl byl vzbuzen, není tím ještě příčinný vztah mezi oběma těmito složkami přetržen; nespočívala-li však činnost osoby, proti níž protiprávní útok směřoval, na omylu, znala-li nebo předvídala-li osoba tato následky, jež s činností pachatelovou budou spojeny, neb neodhodlala-li se k činnosti, mající v zápětí škodný účinek, vůbec následkem šálivého jednání pachatelova, nýbrž z podnětu jiného, pachatelovým lstivým předstíráním nevyvolaného ani tímto předstíráním ve spojitosti s jinými příčinami aspoň spoluvolaného, nemůže pro nedostatek onoho příčinného vztahu přijíti v úvahu skutková podstata podvodu. Právem vytýká zmateční stížnost, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., že tento příčinný vztah mezi lstivým jednáním stěžovatelovým a počínáním si svědka Evžena W-e, sprostředkovavším dodávku 9 sudů vína stěžovateli na úvěr a přivodivším takto poškoizení dodávající firmy o více než 2000 Kč, nebyl nalézacím soudem zjištěn. Napadený rozsudek obsahuje ovšem skutkové zjištění ve příčině lstivého předstírání stěžovatelova — jeho údaje o rozsahu obchodu a ceně zboží. — Zabývá se též další náležitostí skutkové podstaty zločinu podvodu, totiž úmyslem stěžovatelovým, poškoditi jinou osobu na jejím majetku, poukazuje na nepříznivý majetkový stav stěžovatelův v době činu; než pokud se týče třetí rozhodné složky zločinu podvodu, totiž příčinného vztahu mezi lstivým předstíráním pachatelovým a jednáním Evžena W-e, jest v rozsudku toliko věta, že »W. tvrdí, že dal se pohnouti k prodeji vína proto, že mu obžalovaný udával, že má velký obchod, v němž má zboží za 100000 Kč, že má auto, a mimo to, že měl — W. — obžalovaném dobré zprávy od Dra. R-a, kteréhož před tím ještě neznal.« Z této pouhé citace údajů svědkových přirozeně nelze seznati, jakým způsobem soud tyto údaje pojímá; není patrno, zdali a pokud jim věří, a nevysvítá z ní obzvlášť, co na základě těchto »tvrzení« vlastně béře soud za zjištěno v příčině pohnutek, zavdavších příčinu k rozhodnutí se svědkovu, prodati stěžovateli víno na úvěr, ačkoli právě, s ohledem na údaj svědka, že se dal k prodeji pohnouti i proto, že měl dobré zprávy o stěžovateli z jiné strany, měla býti při správném výkladu zákona v rozsudku obsažena v těchto směrech potřebná zjištěni; vždyť je tu jednak možnost, že se W. jedině na základě onoho lstivého předstírání stěžovatelova, aneb na jeho základě avšak i ve spojitosti se zprávou Dra. R-a odhodlal, uzavříti s obžalovaným obchod na úvěr — v kterémžto případě by tu pak byla dána podle předeslaných úvah příčinná spojitost mezi šálivým jednáním stěžovatelovým a omylem svědka; není však z druhé strany ani vyloučena jiná možnost, že totiž W. na ono lstivé předstírání vůbec nekladl váhy a, že předpokladem a pohnutkou jeho rozhodnutí se byla jedině a výlučně ona příznivá zpráva Dra. R-a, jehož před tím ještě neznal, a o jejíž spolehlivosti proto ještě nepochyboval — což vše by bylo způsobilé zase vyloučiti příčinnou souvislost, pro skutkovou povahu podvodu vyhledávanou. Ježto soud ani v tom ani v onom směru neučinil přesných a zřetelných zjištění, ba výpověď svědka W-e vůbec nehodnotil, ačkoli se tak mělo podle obsahu jeho údajů o pohnutkách k prodeji vína státi, bylo odůvodněné zmateční stížnosti obžalovaného již pro tuto podstatnou vadu rozsudku vyhověti a za podmínek §u 5 novely k trestnímu řádu, aniž by bylo třeba s dalšími výtkami stížnosti se zabývali, již v zasedání neveřejném rozsudek zrušiti jako zmatečný a uznati, jak se stalo. Při tom se připomíná nalézacímu soudu, že i zákonný znak poškozovacího úmyslu vyžaduje bedlivějších úvah a přesnějšího skutkového opodstatnění než se mu dostalo ve zrušeném rozsudku patrně následkem toho, že soud uvažoval jednotně o »úmyslu podvodném«, aniž si uvědomil, že se úmysl ten skládá z úmyslu klamacího, a zároveň směřujícího k tomu, aby klamem, přesněji jednáním následkem klamu předsevzatým vzešla oklamané nebo jiné osobě škoda na jejich právech.

Citace:

č. 2732. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 291-293.