Čís. 2745.V poměru k §u 464 tr. ř. není výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu novým, samostatným bodem rozsudku, který by při ohlášení odvolání nebo v jeho provedení musil býti zvláště vytčen, by se předešlo následkům §u 469 tr. ř. (předpokládajíc, že odvolání bylo ohlášeno do výroku o trestu vůbec); odvolání do trestu zahrnuje tu v sobě i odvolání do výroku o podmíněném odkladu trestu.(Rozh. ze dne 20. dubna 1927, Zm I 106/27.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozhodnutím krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 9. listopadu 1926, pokud jím bylo zamítnuto odvolání do výroku o bezpodmínečnosti odsouzení, byl porušen zákon v ustanoveních §§ů 464, 467 a 469 tr. ř., rozhodnutí to se v tomto výroku zrušuje a věc se vrací krajskému soudu v Českých Budějovicích, by v tom směru znovu rozhodl.Důvody:K soukromé obžalobě Františky P-ové byl obžalovaný odsouzen rozsudkem okresního soudu v Trhových Svinech ze dne 2. října 1926 pro přestupek § 496 tr. zák. bezpodmínečně. Obžalovaný ohlásil včas odvolání co do viny a trestu, jehož neprovedl. U odvolacího líčení žádal, by mu bylo povoleno aspoň odsouzení podmíněné. Rozsudkem krajského soudu v Českých Budějovicích jako odvolacího soudu z 9. listopadu 1926 bylo odvolání zamítnuto, co do bezpodmínečnosti odsouzení s odůvodněním, že odvolání v tom bodě nebylo ani ústně ohlášeno, ani písemně provedeno, a návrh až u odvolacího líčení učiněný jest opožděný. Tímto výrokem, pokud se vztahuje k zamítnutí odvolání do výroku o bezpodmínečnosti uloženého trestu, byl porušen zákon. Podle §u 467 tr. ř. musí obviněný buď při ohlášení odvolání nebo v časném provedení jeho uvésti výslovně body rozsudku, do nichž si stěžuje, jinak jest odvolání zamítnouti (§ 469 tr. ř.). § 464 tr. ř. zná — nehledíc ke zmatečnostem a odvolání do výroku o vině, — jen odvolání do trestu. Na tom nebylo zákonem o podmíněném odsouzení ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. ničeho změněno, třeba zákon ten zavedl odvolání do výroku o podmíněném odkladu trestu. V poměru k §u 464 tr. ř. není výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu novým, samostatným bodem rozsudku, který by při ohlášení odvolání nebo v jeho provedení musil býti zvláště vytčen, by se předešlo následkům v §u 469 tr. ř. vytčeným, předpokládajíc ovšem, že odvolání bylo ohlášeno do výroku o trestu vůbec, naopak odvolání do trestu zahrnuje v sobě í odvolání do výroku o podmíněném odkladu trestu. Tak vyslovil nejvyšší soud v rozhodnutí sb. n. s. č. 1267 zajisté právem, neboť výrok o podmíněném odkladu výkonu trestu jest částí výroku o trestu; odvolává-li se tedy obviněný do výroku o trestu vůbec, jest v tom již pojato odvolání do oné části trestního výroku, jímž se vyslovuje, že se trest ukládá bezpodmínečně. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury ve smyslu §u 33 tr. ř. vyhověti a podle §u 292 a §u 479 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.