Čís. 2878.Ustanovením § 199 a) tr. zák. chráněno jest právo státu na nerušené (nikoliv i správné) vykonávání soudnictví (v zákonech založený nárok státu, by svědci při soudním výslechu udali podle pravdy a úplně, co svými smysly postřehli o skutečnostech tvořících předmět výslechu). Objektivní podmínkou zločinu ucházení se o křivé svědectví jest pachatelova žádost, by svědek vypovídal u soudu jinak, než jak postřehl, subjektivně se vyžaduje vědomí pachatelovo, že to, co svědek má potvrditi, není v souhlase se subjektivními postřehy svědkovými. (Rozh. ze dne 25. srpna 1927, Zm II 232/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 22. dubna 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §§ 197, 199 písm. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek v odsuzujícím výroku jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a o ní rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů: Neopodstatněna jest stížnost, pokud po stránce hmotněprávní (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.) namítá, že výrokem, sprošťujícím stěžovatele z obžaloby pro zločin nebezpečného vyhrožování odpadl i podklad zločinu ucházení se o křivé svědectví. Jestiť právem, chráněným ustanovením § 199 a) tr. zák. právo státu na nerušené — nikoliv jen, jak stížnost uvádí, na správné — vykonávání soudnictví, neboli — pokud jde o křivé svědectví a ucházení se o ně — přesněji v zákonech založený nárok státu, by svědci při soudním, výslechu udali podle pravdy a úplně, co svými smysly postřehli o skutečnostech tvořících předmět výslechu. Toto právo dochází újmy již nepravdivostí nebo neúplností svědecké výpovědi o sobě, třebas nenastala další škoda tím, že následkem nepravdivého neb neúplného svědectví byl vynesen rozsudek věcně nesprávný, a třebas rušením vykonávání soudnictví křivým svědectvím pro jeho bezvýznamnost nevzešlo ani nebezpečí nesprávného výkonu soudnictví. Proto nezáleží nikterak na tom, že stěžovatel byl sproštěn z obžaloby pro zločin nebezpečného vyhrožování, jenž byl zjišťován výslechem i V-a, u něhož se stěžovatel o křivé svědectví ucházel, a že v tomto směru byla výpověď V-ova bezvýznamnou, protože sprošťující nález byl vynesen z jiných důvodů, než pro nedostatek zjištění souzené vyhrůžky. Stížnosti nelze však upříti oprávnění, pokud z důvodu zmatečnosti podle čís. 5 pokud se týče i čís. 9 a) §u 281 tr. ř. vytýká, že nalézací soud dospěl k odsuzujícímu výtoku způsobem vadným, neodůvodniv vůbec, proč vzal za prokázánu skutkovou podstatu zločinu podle §§ 197, 199 písm. a) tr. zák. Objektivní podmínkou zločinu ucházení se o křivé svědectví je žádost pachatelova, by svědek vypovídal u soulu jinak, než jak postřehl, subjektivně vyžaduje se vědomí pachatelovo, že to, co svědek má potvrditi, není v souhlasu se subjektivními postřehy svědkovými. Nalézací soud, který přikládá výroku »Pepíne, neutop mne«, jejž obžalovaný pronesl k Josefu V-ovi na chodbě krajského soudu v Uh. Hradišti, když tento měl býti slyšen jako svědek v jeho trestní věci, ten význam, že se tím obžalovaný u svědka ucházel o křivé svědectví, které před soudem se mělo vydati, odvolává se v té příčině toliko na to, že to plyne z doslovu a podle úmyslu z něho (scil. z doslovu) zřejmého. Než mezi těmito důvody a mezi rozhodnou skutečností, jež má býti odůvodněna, není vůbec logické spojitosti. Podle doslovu výroku »Pepíne, neutop mě« není totiž vyloučeno, že obžalovaný chtěl pa svědkovi toliko, by nepřibarvoval věc, nebo by nepravdivými údaji mu snad nepřitěžoval. Bylo proto povinností nalézacího soudu, by zjistil okolnosti, z nichž dospívá k závěru, že doslov a úmysl z něho zřejmý měl v souzeném případě smysl rozsudkem mu přikládaný a by uvedl v rozhodovacích důvodech, proč právě přikládá slovům obžalovaného onen význam. Jest krom toho dobře myslitelno, že jak doslov, tak i úmysl z něho zřejmý mohou míti docela opačný význam, to tím spíše, měl-li obžalovaný na zřeteli, že svědek V. drží s druhou stranou (H-ovými), s níž jest spřízněn, a bude míti sklon k tomu, by vylíčil věc jinak, než se sběhla. Ježto tedy nalézací soud neodůvodnil logicky, proč má za prokázánu skutkovou podstatu zažalovaného zločinu, což sluší klásti na roven chybění důvodů vůbec (§ 270 čís. 5 tr. ř.), trpí napadený rozsudek zmatkem nedostatku důvodů podle čís. 5 § 281 tr. ř.