Čís. 2923.

I pro přečin zanedbání povinné péče podle § 42 zákona na ochranu republiky platí ustanovení § 40 zákona o tisku o promlčení.
Promlčení jest dbáti soudu v každém období trestného řízení z moct úřední (§ 3 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 8. října 1927, Zm II 496/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zrušil po ústním líčení o zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 28. května 1926, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem zanedbání povinné péče podle článku III. zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. v doslovu § 42 odst. třetí zák. na ochr. rep., z podnětu zmateční stížnosti obžalovaných použitím § 290 tr. ř. rozsudek v napadeném výroku o vině a trestu a výrocích s tím souvisejících jako zmatečný a sprostil obžalované podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby. Důvody:
§ 40 zákona o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863 má zvláštní promlčení pro trestné činy, spáchané tiskopisem. Podle tohoto zákonného ustanovení je i tehda, když podle zásad trestního zákona nenastalo ještě promlčení takového činu, vyloučeno všeliké další stihání, prošlo-li od času, kdy byl tiskopis vydán nebo bylo započato ve zdejších zemích s jeho rozšiřováním, šest měsíců, nebylo-li po tu dobu proti žádnému z vinníků zavedeno stihání soudem trestním v těchto zemích, ač se tak státi mohlo, nebo nebylo-li v zahájeném řízení po takovou dobu pokračováno. Táž pravidla platí i o promlčení přečinů a přestupků, jichž se kdo dopustí zanedbáním povinné péče nebo pozornosti při vydávání tištěných spisů. V souzeném případě, kde jde o přečin zanedbání povinné péče podle § 42 zák. na ochr. rep., jest zjištěno, že závadný článek byl uveřejněn v čísle 159 periodického tiskopisu »D.« ze dne 14. července 1925. Podle spisů krajského soudu v Mor. Ostravě zavedlo tamní státní zastupitelství dne 14. července 1925 vyhledávání pro zločin podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep. proti zodpovědnému redaktoru Karlu K-ovi a proti dosud neznámému pisateli článku, výsledek vyhledávání byl podle těchže spisů sdělen dne 21. září 1925 vyšetřujícím soudcem krajského soudu v Mor. Ostravě tamnímu státnímu zastupitelství k návrhu, které podalo na Karla K-a a Rudolfa S-ého obžalobu pro přečin pokud se týče přestupek zanedbání povinné péče, teprve dne 31. března 1926, jež došla krajského soudu v Mor. Ostravě dne. 6. dubna 1926. Ježto nebylo v zahájeném řízení po šest měsíců pokračováno, nastalo podle § 40 tisk. zák. promlčení trestného činu obžalovaným za vinu kladeného. Promlčením pomíjí jak vyšetřování tak i trestnost (§§ 230 a 531 tr. zák.). Promlčení jest dbáti soudu z moci úřední (§ 3 tr. ř.) v každém období trestního řízení; zjistí-li soud promlčení, má podle okolností případu buď trestní řízení zastaviti nebo vynésti rozsudek osvobozující. Důsledkem toho je také nejvyšší soud jako soud zrušovací povinen, by ku promlčení přihlížel při zkoumání zmateční stížnosti podle § 290 tr. ř. i když se jím obžalovaní nehájili, ani se ho ve zmateční stížnosti nedovolávali a nevadí také, že tu není v tomto směru výroku. Ježto nalézací soud nevzal vůbec v úvahu otázku promlčení trestnosti činů obžalovaných, ač podle stavu věci měl tak učiniti, použil nesprávně trestního zákona v neprospěch obžalovaných a je tím opodstatněn stížností neuplatňovaný hmotněprávní důvod zmatečnosti podle čís. 9 b) § 281 tr. ř. a je tu také důvod, by bylo použito ustanovení § 290 tr. ř. Bylo proto napadený rozsudek podle § 288 čís. 3 tr. ř. zrušiti a vynésti rozsudek osvobozující.

Citace:

č. 2923. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 725-726.