Čís. 2743.

Tisková novela (zákon ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.).
Dospěl-li kmetský soud k přesvědčení, že jde toliko o přestupek proti bezpečnosti cti, nikoliv o přečin, jak bylo žalováno, nemůže sám ve věci rozhodnouti, nýbrž podle § 6 (1) nař. ze dne 16. června 1924, čís. 125 sb. z. a n. odstoupiti věc příslušnému okresnímu soudu.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1927, Zm I 735/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti soukromého obžalobce Ondřeje F-a do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Chebu ze dne 4. listopadu 1926, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn ze soukromé obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem podle §§ 487, 488, 491 tr. zák. (a §u 1. zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.), zrušil napadený rozsudek, pokud jím byl obžalovaný sproštěn ze soukromé obžaloby Ondřeje F-a pro přečin proti bezpečnosti cti, spáchaný tiskem podle §§ 487, 488, 491 tr. zák. a §u 1. zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., v tomto sprošťujícím výroku, jakož i ve výrocích s tím souvisejících, totiž pokud se soukromému obžalobci Ondřeji F-ovi podle §u 390 tr. ř. ukládá náhrada nákladů na trestní řízení, a pokud případná soukromá obžaloba tohoto soukromého obžalobce proti Janu H-ovi pro přestupek podle §§ 487, 488, 491 tr. zák. postupuje se okresnímu soudu ve Falknově k úřednímu jednání, jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Názoru zmateční stížnosti, že šlo o jeden a týž skutek, posuzuje-li se věc s hlediska přečinu tiskem spáchaného podle §§ 487, 488, 491 jakož i §u 493 tr. zák. a § 1. tiskové novely neb obyčejného přestupku proti bezpečnosti cti podle §§ 487, 491 tr. zák., dlužno přisvědčiti. Činnost soukromou obžalobou pozastavená spočívá v tom, že obžalovaný nástin článku urážlivého obsahu předal svědku Šimonu S-ovi; a závisí kvalifikace tohoto zažalovaného skutku jako přečinu neb přestupku proti bezpečnosti cti toliko na tom, zdá se ono odevzdání článku Šimonu S-ovi stalo za tím účelem, by byl uveřejněn v novinách, či aby byl Šimonem S-em přezkoumán s hlediska jeho vhodnosti pro řeč, již zamýšlel obžalovaný podle tohoto konceptu pronésti. Byl tu tedy kmetský soud postaven před situaci, podobnou do jisté míry případům v §ech 261, 262 a 267 tr. ř. naznačeným, že mu jest rozhodovati o tom, zda tvoří skutečnosti obžalobě za podklad sloužící — odevzdání článku S-ovi — ve spojení s okolnostmi, vyšlými na jevo při hlavním přelíčení — účel tohoto odevzdání — čin trestný, jmenovaný v obžalobě, totiž přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem, či jiný trestný čin, totiž pouhý přestupek proti bezpečnosti cti ve smyslu §§ 487 až 491 tr. zák. Dospívá-li kmetský soud k přesvědčení, že tu jde pouze o tento přestupek, nemůže ve věci samé rozhodovati, ježto příslušnost jeho je přesně obmezena na trestné činy, uvedené v §u 1. tiskové novely a v §u 28 odst. druhý téhož zákona, a připouští se podle §u 6 prováděcího nařízení ze dne 16. června 1924, čís. 125 sb. z. a n. jediná výjimka, v případech, kde obžaloba zní vedle přečinu nebo zločinu podle §u 1. tisk. novely i na přestupek zanedbání povinné povinné péče podle §u 6 nov. proti témuž obžalovanému nebo jednomu z více obžalovaných. Kromě tohoto případu nesmí kmetský soud pro absolutní nepříslušnost souditi o jiném trestném činu, tedy ani o přestupku proti bezpečností cti ve smyslu §§ 487 a násl. tr. zák., a dochází pak v takových případech k platnosti předpis prvého odstavce §u 6. prováděcího nařízení, že musí kmetský soud postoupiti spisy příslušnému soudu. § 6 nař. ovšem upravuje podle svého doslovu pouze případ souběhu jiného trestného činu s trestným činem, přikázaným senátům podle §u 4. nařízení, avšak podle celého smyslu a účelu zákona, zužujícího příslušnost kmetských senátů pouze na určité delikty, spáchané tiskem, nemůže býti pochybným, že opatření to platí i pro případ, když jediný trestný čin, o němž má kmetský soud rozhodovati, vůbec nenáleží do oboru jeho příslušnosti. Těmito pravidly řídil se zřejmě kmetský soud i v souzeném případě, pochybil však po stránce formální potud, pokud se neomezil na výrok, že se věc postupuje příslušnému okresnímu soudu k dalšímu jednání pro přestupek proti bezpečnosti cti, nýbrž zároveň s výrokem posléz uvedeným vynesl rozsudek sprošťující ve příčině přečinu tiskem spáchaného, vždyť je s ohledem na totožnost skutku v obžalobu daného nemyslitelno, by jednak vynesen byl rozsudek sprošťující, přes to však pro týž skutek pak zařízeno další řízení před příslušným jiným soudem. Neudržitelnými je podle oněch zásad názor stížnosti, že kmetský soud měl rozhodnouti ve věci samé i ve příčině přestupku proti bezpečnosti cti; postup takový byl by zmatečným pro absoluitní nepříslušnost kmetského soudu, a připomíná se ještě mimochodem, že tu nepřiléhá poukaz k soudům porotním, jímž přísluší rozhodovati nikoliv jen o zločinech v článku VI. úvoz. zák. k trestnímu řádu uvedených, nýbrž vůbec i o všech zločinech jiných, přečinech a přestupcích — až na některé výjimky jako na příklad právě případy kmetským soudům výlučně přikázané — jestiť takovýto postup §em 56/2 tr. ř. netoliko dovolen, nýbrž pro případ souběhu takovýchto různých trestných činů přímo předepsán, a jestiť soud porotní takřka soudem skupiny nejvyšší, jemuž ovšem v podstatě nejtěžší delikty jsou výlučně přikázány, jehož příslušnost však v příčině deliktů nižšího řádu není omezena, kdežto pro kmetské soudy právě i po této stránce jsou stanoveny určité meze. Posléze se ještě podotýká, že se shora dolíčeného hlediska totožnosti zažalovaného skutku dlužno vycházeti též, pokud by šlo o řešení otázky, zda trestný čin obžalobou stíhaný, jsa kvalifikován jako přestupek proti bezpečnosti cti podle §§ 487 a násl. tr. zák., jest promlčen podle §u 531, 532 tr. zák., pokud se týče, zda právo obžalobní zaniklo podle §u 530 tr. zák.

Citace:

č. 2743. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 317-319.