Čís. 2703.

Pojem »veřejné listiny« není v trestním zákoně blíže vymezen a dlužno jí podle §u 292 c. ř. s. rozuměti jednak listinu, vydanou v předepsané formě veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění, jednak listinu vydanou v předepsané formě osobou, požívající veřejné víry v oboru působnosti jí přikázaném.
Živnostenská společenstva ve smyslu §§ 106 a násl. živn. ř. nejsou sice veřejnými úřady v technickém slova smyslu, jsou však korporacemi povahy veřejnoprávní (články správního organismu); listiny, jež zřizuje nebo vydává společenstvo nebo jeho představenstvo (zápisy a protokoly o usneseních společenstva), jsou veřejnými listinami ve smyslu § 199 d) tr. zák., zřídilo nebo vydalo-li je, plníc některým zákonem mu přikázanou funkci veřejné správy.
Pokud padělání protokolu o usnesení živnostenského společenstva (předsedou) jest přestupkem podle § 461 tr. zák., nikoliv zločinem podle §u 199 d) tr. zák.
Poradní protokoly sborových soudů jsou veřejnými listinami.
(Rozh. ze dne 18. března 1927, Zm II 229/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 3. března 1926, jímž byl obžalovaný obžalovaný pro zločin podvodu podle §u 197, 199 d) tr. zák., uznán vinným toliko přestupkem podvodu podle §u 461 tr. zák.
Důvody:
Především dlužno zdůrazniti, že obžalovaný, jenž nepodal proti rozsudku nalézacího soudu zmateční stížnosti, nemůže toto své obmeškání doháněti v řízení o zmateční stížnosti státního zastupitelství tím, že ve svém odvodu na tuto zmateční stížnost a též ústy svého obhájce při zrušovacím líčení vytýkal rozsudku zmatečnost podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. a navrhl jeho zrušení ve smyslu §u 290 tr. ř. Tyto vývody musely proto zůstali nepovšimnuty. Podle rozsudkového zjištění žádal obžalovaný, který byl předsedou společenstva svobodných a koncesovaných živností v L., ve výborové schůzi tohoto společenstva dne 14. prosince 1924 a povolení ke sloučení tří volných živností obchodních, jím na tři různé živnostenské listy provozovaných, v jedno podle §u 13 živn. ř. Výbor společenstva dal v nepřítomnosti obžalovaného povolení (souhlas) k tomuto sloučení. Jak rozsudek dále zjišťuje, podal obžalovaný dne 15. prosince 1924 na okresní politickou správu v Z. žádost o udělení dispense pro obchod smíšeným zbožím podle §u 13 a) živn. ř., na niž napsal potvrzení s nepravým obsahem, že při oné výborové schůzi byla schválena jeho žádost o provozování živnosti podle § 13 a) živn. ř. Toto potvrzení (dobrozdání) dal podepsati místostarostou společenstva Karlem W-em, který je podepsal a opatřil razítkem společenstva v důvěře, že souhlasí s usnesením výboru společenstva ze dne 14. prosince 1924. Okresní politická správa v Z. požádala však dne 18. prosince 1924 společenstvo o připojení opisu onoho usnesení a tu obžalovaný opsal pokud se týče dal opsati dotyčný protokol, nikoli však správně, nýbrž následovně:. »Pan Matouš S., obchod v L., žádá (o povolení) k provozování živnosti podle §u 13 a) zbožím smíšeným. Výbor se usnáší žádost jmenovaného doporučiti k příznivému vyřízení«, a dal tento opis podepsati opět místostarostou W-em. Posléze zjišťuje rozsudek, že do usnesení výboru ze dne 14. prosince 1924 byla dodatečně rukou obžalovaného připsána při §u 13 živn. ř. slova »písm. a)« a »smíšeným«. Rozsudek dospívá k závěru, že obžalovaný v podvodném úmyslu, by vylákal povolení k provozování obchodu smíšeným zbožím, onen protokol řečeným způsobem padělal (pokud se týče zfalšoval) a pak v tomto sobě příznivém smyslu i ostatní (podle rozsudku vylíčenou) manipulaci provedl a že se mu tak podařilo vylákati od okresní politické správy povolení podle §u 13 a) živn. ř. V takto zjištěném jednání obžalovaného neshledal však soud prvé stolice skutkové podstaty zločinu podvodu podle §§ 197, 199 d) tr. zák., pro který naň byla podána obžaloba, nýbrž podřadil je skutkové podstatě pouhého přestupku podvodu podle §§ 461, 197 tr. zák., podle rozsudkových důvodů proto, že společenstvo, pokud se týče jeho výbor nelze pokládati za veřejný úřad ve smyslu zákona, a společenstva nemají ani podle živnostenského řádu ani podle schválených stanov ustanovení o vedení knih a protokolů, tak že vedení jich dlužno pokládati za ryze vnitřní věc společenstva. Z těchto důvodů pokládá soud také onen protokol o schůzi výboru společenstva ze dne 14. prosince 1924 jen za listinu soukromou.
Zmateční stížnost státního zastupitelství, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř., označuje názor, došedší výrazu napadeným jí rozsudkem, za právně mylný. Nelze jí však přiznati oprávnění. Pojem veřejné listiny není v trestním zákoníku blíže vymezen; dlužno proto, jak nauka a praxe shodně uznávají, sáhnouti k příslušným předpisům civilního řádu soudního. Podle §u 292 c. ř. s. je veřejnou listinou jednak listina, vydaná v předepsané formě veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění, jednak listina vydaná v předepsané formě osobou, požívající veřejné víry v oboru působnosti jí přikázaném. V souzeném případě přichází v úvahu jen ona skupina listin. A tu dlužno sice připustiti, že živnostenská společenstva ve smyslu §§ 106 a násl. živn. ř. nejsou veřejnými úřady v technickém slova smyslu, a zmateční stížnost přiznává, poukazujíc zejména na § 114 živn. ř., který vytyčuje Účely společenstev, správně, že tu jde o korporace v prvé řadě zájmové, t. j. že předním úkolem společenstev jest chrániti a podporovati zájmy svých členů a příslušníků. Neméně správně dovozuje však zmateční stížnost zároveň, že společenstvům vyhrazeny jsou též četné jiné úkoly, které sledují zájmy veřejné, jichž řadu stížnost vypočítává, a že jim přikázány jsou také četné úkoly veřejné správy. Mezi ony úkoly náležejí zejména povinnosti, které ukládá společenstvům třetí odstavec §u 114 živn. ř. pod písm. a), péči o zachování spořádaných poměrů mezi majiteli živnosti a jejich pomocníky zvláště co do svazku pracovního, pod písm. b) péči o spořádané poměry učednické dokonce tím, že společenstvo vydá příslušné předpisy, pod písm. c) potvrzování učebních vysvědčení a vydávání výučných listů, pod písm. f) potvrzování pracovních vysvědčení pomocníků příslušných do společenstva. Další značný počet úkolů povahy veřejnoprávní je pak vložen na živnostenská společenstva také řadou dalších předpisů živnostenského řádu. Tyto předpisy jsou uvedeny porůznu zejména ve hlavě sedmé živnostenského řádu, jednající »O společenstvech«, mimo to však i na četných jiných místech tohoto zákona. Úplný výpočet jich je nemožný a mimo to i zbytečný, neboť již sama zákonná úprava instituce společenstev živnostenským řádem nasvědčuje tomu, že tu jest činiti s články organismu správního, s korporacemi povahy veřejnoprávní, jak výslovně uznal též býv. říšský soud rak. ve svém nálezu ze dne 20. ledna 1903, čís. 419/02 (Viz též Budw. 1764/83). Podle předpisů §§ 106 a násl. živn. ř. jest povinným jak zřizování společenstev samostatných, tak i členství majetníku (pachtýřů) živností v nich a příslušnost pomocníků k nim. Členem společenstva stane se podle §u 107, kdo samostatně nebo jako pachtýř provozuje živnost, jakmile se uváže v živnost (ipso iure) a jé povinen plniti závazky s tím spojené. Také příslušenství pomocníka ke společenstvu vzniká již jeho skutečným vstupem do pravidelného zaměstnání v živnostenském podniku (Budw. 5182/07). V §u 110 živn. ř. ukládá se společenstvům, by přizpůsobila své stanovy předpisům živnostenského řádu a i jinak jest instituce společenstev a jejich působnost podrobena přesné zákonné úpravě a dalekosáhlým omezením, jevícím se zejména v tom, že správní úřady vykonávají nad nimi jakož i nad zařízeními a ústavy k nim přičleněnými dohled, upravený hlavně §§ 127 a násl. živn. ř., jmenovitě pomocí zvláštních komisařů (třetí odst. §u 127) a instruktorů (§ 127 a). Podle §u 114 písm. k), a posl. odstavce téhož §u živn. ř. jsou společenstva povinna podávati každoročně zprávy o všech událostech ve společenstvu, které jsou podstatné pro sestavení statistiky živnostenské, i jiné zprávy a dobrá zdání o poměrech týkajících se společenstevního účelu, a podle §u 116 a) živn. ř. jest předkládán živnostenskému úřadu každého roku vedle zprávy o výroční hromadě a řádně vykonané snad volbě společenstevního představenstva také závěrečný účet o příjmech a vydáních společenstva. Podle §u 115 živn. ř. jsou společenstva oprávněna stanovami předpisovati a vybírati od členů společenstva poplatky přijímací (inkorporační), od učedníků pak poplatky za přípověď a za vyučenou. Ostatně se peníze, nutné pro potřeby společenstva, rozvrhují na členy společenstva podle míry předepsané daně výdělkové nebo podle jiného měřítka určeného stanovami (šestý odstavec §u 115) a vymáhají se-dotčené příjmy společenstev jakož i pokuty pořádkové pořadem správním (poslední odstavec téhož §u). Přirážky společenstevní prohlašuje výnos býv. rak. min. obch. ze dne 4. ledna 1909, čís. 21337 podobně jako společenstevní poplatky za dávky povahy veřejnoprávní, výkazům o dlužných přirážkách a poplatcích společenstevních pak přiznává živnostenský řád zásadní způsobilost exekuční, a to podle plen. usn. býv. nejv. soudu vid. jud. kn. čís. 144 i k vymožení exekuce soudní. Také řádně učiněným usnesením valné hromady, týkajícím se takových záležitostí společenstevních, jež společenstvo podle zákona je povinno obstarati, přiznává poslední odstavec §u 127 živn. ř. vykonatelnost živnostenským úřadem v pořadu správním. Posléze propůjčuje § 125 živn. ř. společenstevnímu představenstvu rozsáhlou moc kárnou, t. j. moc, by členům a příslušníkům společenstva, kteří by předpisy společenstevní porušili, ukládalo přiměřené tresty pořádkové, jako jsou důtky a peněžité pokuty, které se podle řečeného již posledního odstavce §u 115 živn. ř. vymáhají pořadem správním.
Velmi četná jsou ustanovení živnostenského řádu, jimiž se nařizuje slyšeti příslušná společenstva nebo vyžádati si od nich posudky v různých případech, v nichž jest učiniti určité opatření (rozhodnutí) a to nejen v jednotlivých určitých případech, nýbrž i pokud jde o opatření nebo rozhodnutí povahy všeobecné, tudíž rázu veřejného. Náležejí sem předpisy § 1 čtvrtého a šestého odstavce, §u 14 c), d), f), §u 18 čtvrtý odstavec, §u 20 druhý odstavec, §u 23 a), 24, 36, 42, 51, 54, 59, 60, 98, 104 c), 109, 111 a), 112, 114 a), zejména pak i §u 13 a) živn. ř., podle jehož posledního odstavce může živnostenský úřad prvé stolice, vyslechna vedle obchodní a živnostenské komory také příslušné společenstvo, uděliti výjimečně dispensi od průkazu způsobilosti, předepsaného jinak prvým odstavcem téhož §u k nastoupeni obchodních živností, dotčených v třetím a čtvrtém odstavci §u 38 tehdy, byl-li žadatel alespoň pět let činným v příslušných zaměstnáních. Podle těchto právních úvah jest nepochybno, že listiny, jež zřizuje nebo vydává společenstvo nebo jeho představenstvo, plníc některou z oněch zákonem mu přikázaných funkcí veřejné správy, mají povahu veřejných listin ve smyslu §u 199 d) tr. zák. K těmto listinám náležejí beze sporu i zápisy (protokoly) o usneseních společenstva, jež se stala u výkonu některé z těchto veřejnoprávních funkcí. Dlužno sice připustiti, že živnostenský řád neobsahuje výslovných předpisů o vedení knih a protokolů společenstev; leč že již živnostenský řád pokládá vedení knih i protokolů společenstvem za věc nutnou a vlastně samozřejmou, je patrno z druhého odstavce §u 116 c), podle něhož s každým odvoláním společenstva dlužno předložiti také výtah z protokolu o schůzi výboru společenstevního pokud se týče hromady společenstevní, dále z ustanovení §u 119 e) poslední odstavec, podle něhož k řízení prací kancelářských (a k vedení prací pokladničních) mohou býti ustanoveny toliko osoby důvěryhodné s přiměřeným obecným vzděláním a věcnou zkušeností, a z §u 127 čtvrtý odstavec, podle něhož úřad (živnostenský) má právo kdykoli nahledati do knih, účtů, seznamů a jinakých zápisů společenstva. Tím, že vedení knih a protokolů je snad věcí společenstva povahy v prvé řadě vnitřní, jak se praví v rozsudku, není řečeno, že by bylo pouze jeho soukromou záležitostí; neníť v té příčině »vnitřní« totéž jako »soukromé«, neboť i vnitřní záležitosti veřejného úřadu nebo korporace, vybavené funkcemi veřejnoprávními, mohou býti povahy veřejnoprávní a důsledkem toho mohou pak ovšem i listiny, sepsané o takových vnitřních záležitostech, býti listinami veřejnými ve smyslu §u 199 d) tr. zák. Jako příklad možno tu uvésti poradní protokoly sborových soudů všech stolic, jež jsou nesporně veřejnými listinami, ačkoli osvědčují ryze vnitřní úkony sborového soudu, totiž průběh tajné porady, způsob hlasování a pod.
Na tomto podkladu dlužno tedy řešiti s vytčených hledisek rozhodující otázku, zda sluší pokládati za veřejnou listinu podle §u 199 d) tr. zák. i zápis (protokol) o usnesení výboru společenstva svobodných a koncesovaných živností v L. ze dne 14. prosince 1924, kterýžto zápis obžalovaný Matouš S. podle zjištění nalézacího soudu padělal, připsav k §u 13 živn. ř. slova »písm. a)« a »smíšeným«. Nutno si tu především uvědomiti předmět, obsah a podstatu tohoto usnesení. Podle nenapadeného zjištění nalézacího soudu žádal tehdy obžalovaný jen o povolení ke sloučení tří volných živností obchodních, které provozoval, v jednu podle §u 13 živn. řádu, a výbor společenstva se usnesl dáti k tomuto sloučení povolení (souhlas), maje při tom na zřeteli jen tuto žádost obžalovaného. Jen této žádosti a usnesení o ní týká se tedy zápis, který pak obžalovaný řečeným způsobem padělal. Předmětem jednání a usnášení se výboru společenstva nebyla tudíž, jak se zmateční stížnost mylně domnívá, žádost o udělení dispense podle posledního odstavce §u 13 a) živn. ř., o níž rozhoduje, jak již řečeno, živnostenský úřad prvé stolice, vyslechna vedle obchodní a živnostenské komory též příslušné společenstvo, ani podání zprávy nebo posudku některému úřadu podle posledního odstavce §u 114 živn. řádu, nýbrž prostá žádost o sloučení tří volných živností obchodních v jednu, nevyžadující podle §u 13 živn. řádu vůbec posudku společenstva. Usnášeje se o této žádosti neplnil tudíž výbor společenstva žádné z oněch, zákonem společenstvu přikázaných funkcí veřejné správy, a důsledkem toho nelze podle toho, co již řečeno, v souzeném případě přiznati zápisu o tomto usnesení výboru společenstva povahu veřejné listiny po rozumu §u 199 d) tr. zák., nýbrž jde tu o listinu soukromou. Proto nalézací soud nepochybil, když v jednání obžalovaného — totiž v tom, že v podvodném úmyslu, by oklamal živnostenský úřad a vylákal na něm dispensi k provozování obchodu podle §u 13 a) živn. ř., onen zápis, tudíž soukromou listinu, řečeným způsobem padělal a prováděl pak jako pouhý důsledek tohoto padělání soukromé listiny další podvodné manipulace, vylíčené na počátku tohoto rozsudku, — shledal toliko přestupek podvodu podle §u 461 tr. zák., ač, jak doličeno, nelze úplně souhlasiti s důvody jeho rozsudku.

Citace:

č. 2703. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 225-229.