Čís. 2892.

Pro subjektivní skutkovou podstatu přečinu podle § 335 (337) tr. zák. jest rozhodnou předvídatelnost nebezpečí pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidskou z jednání (opomenutí) pachatelova (představitelnost o příčinné souvislosti mezi jeho jednáním, pokud se týče opomenutím a oněmi účinky).
(Rozh. ze dne 10. září 1927, Zm I 205/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 7. března 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 337 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znova projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Obhájce obžalovaného prováděl při zrušovacím líčení písemní stížností uplatněný důvod podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. v tom směru, že skutek obžalovanému za vinu kladený není přečinem, na který soud nalézací uznal, proto, že nebyla zjištěna subjektivní stránka tohoto přečinu, totiž, že obžalovaný mohl předvídali, že jednání jeho jest způsobilým ohrozili tělesnou bezpečnost lidí, že tedy dotyčný výrok rozsudkový nedošel svého opodstatnění v rozsudkových důvodech. Zmateční stížnost dlužno v tomto směru uznati za oprávněnu. Přečin podle § 335 tr. zák., pokud se týče podle § 337 tr. zák. je deliktem kulposním. Rozhodnou je podle doslovu zákona po stránce subjektivní předvídatelnost nebezpečí pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidskou z jednání neb opomenutí pachatelova, jinými slovy: představitelnost o příčinné souvislosti mezi jeho jednáním (opomenutím) a oněmi účinky. Rozsudek v tomto ohledu zjištění neobsahuje. Zjištění rozsudku, že obžalovaný dvéře přibouchl, aniž zvolal »pozor«, že se nepřesvědčil, že nikdo nestojí mezi dveřmi a že vůbec nic nepřekáží, by dvéře nemohly býti zavřeny, a že obžalovaný jednal tak neopatrně, jsou povahy pouze objektivní a nestačí podle toho, co právě bylo uvedeno, by naplnila všecky znaky skutkové podstaty souzeného přečinu. Jelikož nalézací soud věc po této stránce neuvážil, takže tu není úplného podkladu pro posouzení správnosti použití práva hmotného (§ 288 čís. 3 tr. ř.), bylo zmateční stížnosti vyhověti a uznati, jak se stalo, aniž bylo třeba obírati se ostatními vývody zmateční stížnosti.

Citace:

Čís. 2892.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 639-640.