Čís. 2728.

Aby bylo vyhověno předpisu § 270 čís. 5 tr. ř. a uvarováno se výtky neúplnosti rozhodovacích důvodů (nedostatku důvodů) ve smyslu čís. 5 § 281 tr. ř., není nezbytně zapotřebí, by v rozhodovacích důvodech bylo zvlášť a podrobně uvažováno o každém jednotlivém průvodním prostředku, pokud se týče o každé jednotlivé skutečnosti, zjištěné rozsudkem, nýbrž stačí, má-li dotyčný rozsudkový závěr dostatečnou oporu v souhrnu výsledků hlavního přelíčení. Pro pojem »svévole a lehkomyslnosti« ve smyslu druhého odstavce § 318 tr. zák. stačí zjištění, že pachatel (položiv kámen na kolejnice před příjezdem vlaku) jednal »z mladické nerozvážnosti.«
Není zmatkem (čís. 10 § 281 tr. ř.), nepodřadil-li soud skutek všem předpisům trestního zákona, které se naň vztahují, nýbrž jen některému z nich (ideální souběh nerozpoznal nebo nesprávně popřel), byl-li skutek podřaděn pod onen z několika souběžných zákonů, který ukládá naň trest nejpřísnější.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1927, Zm II 482/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 8. října 1926, jímž byli obžalovaní,byvše obžalováni pro zločin veřejného násilí podle §u 87, pokud se týče §§ 5, 87 tr. zák., uznáni vinnými toliko přestupkem proti bezpečnosti těla, Rudolf P. přestupkem podle §u 431 tr. zák., Bedřich K. přestupkem podle §§ 5 a 431 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a obžalované uznal vinnými, že dne 28. dubna 1926 v P. L.: 1. Rudolf P., položiv na kolejnice zemské slezské dráhy kámen ve váze 34 kg ze svévole a z lehkomyslnosti způsobil poškození ochranného rámu předního vozu vlaku, narazivšího na tento kámen, tudíž poškození věci v §u 85 písm c) tr. zák. jmenované, 2. Bedřich K., radou, poučením a schvalováním onen zlý skutek Rudolfa P-e nastrojil a k němu úmyslně příčinu zavdal, čímž spáchali Rudolf P. přestupek proti veřejným zřízením a opatřením podle §u 318 tr. zák., Bedřich K. přestupek spoluviny na tomto přestupku podle §§ 5, 318 tr. ř., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 5, 10 §u 281 tr. ř. Výtky s hlediska důvodu zmatku čís. 5 §u 281 tr. ř., jsou vesměs bezdůvodný. Tomu je tak zejména, pokud zmateční stížnost vytýká jednak, že v rozsudku není vůbec udáno, z čeho soud čerpal přesvědčení, že obžalovaní neměli úmyslu, vyžadovaného ke skutkové podstatě zločinu podle §u 87 tr. zák., jednak, že v něm není nijak odůvodněn rozsudkový závěr, podle něhož soud nenabyl přesvědčení, že obžalovaní jednali zlomyslně, dospěl naopak k názoru, že jednali z mladické nerozvážlivosti. Podle zmateční stížnosti spokojuje prý se rozsudek pouhým výpočtem jednotlivých výpovědí a okolností, jež vzal soud za prokázány, nezabývá se však oněmi výpověďmi kriticky, neoceňuje jich vůbec a neuvažuje ani o jednotlivých okolnostech, jež bére za prokázány. Zmateční stížnost dovozuje, že, kdyby byl soud o těchto okolnostech uvažoval a nechal jich bez povšimnutí, byl by dospěl k úsudku, že čin obžalovaných zakládá skutkovou podstatu zločinu podle §u 87 tr. zák. (pokud se týče spoluviny na něm podle §§ 5, 87 tr. zák.). Že v rozsudkových důvodech okolnosti jí zdůrazňované jsou zjištěny, připouští sama zmateční stížnost, mluvíc ve svých vývodech opětně o okolnostech, které rozsudek (soud) bere za prokázané. V onom odstavci rozhodovacích důvodů, který končí závěrem, napadeným zmateční stížností, se však praví, že k tomuto závěru došel soud uvažuje veškeré průvody pro i proti předvedené. Aby bylo vyhověno předpisu §u 270 čís. 5 tr. ř., a uvarováno se zejména důvodné výtky neúplnosti rozhodovacích důvodů nebo dokonce úplného nedostatku důvodů pro ten který rozsudkový výrok, jež by činily rozsudek zmatečným podle čís. 5 §u 281 tr. ř., není nezbytně zapotřebí, by v rozsudkových důvodech bylo zvlášť a podrobně uvažováno o každém jednotlivém průvodním prostředku, pokud se týče o každé jednotlivé skutečnosti, zjištěné rozsudkem, nýbrž stačí, má-li dotyčný rozsudkový závěr dostatečnou oporu v souhrnu výsledků hlavního přelíčení. Tomu je tak zejména tehdy, jde-li, jako v souzeném případě, o závěr rázu svou podstatou negativního, totiž o závěr, podle něhož soud nenabyl přesvědčení o tom, že obžalovaní jednali zlomyslně. Obhajobě obžalovaných, zaznamenané i v rozsudkových důvodech, že jednali pouze z nerozvážnosti, nikoliv ze zlomyslnosti, uvěřil soud zřejmě již vzhledem na mladistvý věk obou, z nichž P-ovi bylo v době činu teprve 17, K-ovi (podle rozsudku původci činu) pak dokonce teprve 16 let. Nelze tudíž ničeho namítati proti tomu, jestliže soud, používaje práva volné úvahy výsledků hlavního přelíčení, vyhrazeného mu ustanovením §u 258 tr. ř. a neponechávaje podle toho, co shora řečeno, neuváženými, ani, jak se ve zmateční stížnosti zřejmě neprávem tvrdí, úplně nepovšimnutými okolnosti, zdůrazňované stížností, nenabyl přesvědčení, že obžalovaní jednali zlomyslně, nýbrž dospěl k tomu, že se tak stalo jen z mladické nerozvážnosti. Na tomto přesvědčení nalézacího soudu nebyl by však zřejmě ničeho změnil ani zřetel na okolnosti, na něž zmateční stížnost dále poukazuje, že totiž obžalovaní, pokud se týče obžalovaný P., vidouce, že lokálka přijíždí, nedali jí znamení, by vlak byl zastaven, ač prý z celého činu musili věděti, že musí nutně povstati a dokonce i určitě vzejde nebezpečí nejen pro tělesnou bezpečnost cestujících, nýbrž i pro cizí majetek, dále že obžalovaný P. na dotaz, proč se (po činu) tak rychle vzdalovali, nenalezl vůbec odpovědi, posléze že týž obžalovaný podle oznámení o jeho pověsti sběhl několikráte z učení a je nespolehlivým. Vědomí obžalovaných, že z jejich jednání může vzniknouti nebezpečí pro život, zdraví a tělesnou bezpečnost lidí, zjišťuje rozsudek výslovně, a nedospěl-li soud přes to k přesvědčení, že obžalovaní jednali zlomyslně, nelze se toho nadíti ani pro případ, kdyby byl vzal zřetel na okolnosti, zdůrazňované stížností, z nichž ony dvě posléz uvedené nemají v tom ohledu zřejmě významu, nehledě ani k tomu, že se veškeré tyto okolnosti vztahují vlastně pouze na obžalovaného P-e, nikoli také na druhého obžalovaného K-a. Není proto ani neúplnosti, která by činila rozsudek zmatečným podle čís. 5 §u 281 tr. ř., v tom, že se rozhodovací důvody o těchto okolnostech výslovně nezmiňují.
Naproti tomu nelze zmateční stížnosti upříti oprávnění, pokud, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř., vytýká, že nalézací soud neuvažoval vůbec o tom, zda činem obžalovaných není dána také skutková podstata přestupku podle §u 318 tr. zák. Námitka jest odůvodněna, ač ne v tom pojetí, pokud se týče rozsahu, v jakém ji uplatňuje zmateční stížnost. Rozsudkové zjištění, podle něhož obžalovaní jednali z mladické nerozvážnosti, nepřichází v úvahu jen jako zjištění pohnutky jednání obžalovaných, nýbrž přichází v úvahu zároveň jako zjištění, že obžalovaní jednali, — obžalovaný P. totiž, položiv na vyzvání druhého obžalovaného K-a na kolejnice zemské slezské dráhy kámen ve váze 34 kg —, ze svévole a z lehkomyslnosti ve smyslu druhého odst. §u 318 tr. zák. Činem obžalovaných byla způsobena podle rozsudkového zjištění polámáním ochranného rámu (předního vozu vlaku), tedy součástí věci, jmenované v §u 85 c) tr. zák. škoda 100 až 150 Kč, zakládá tudíž rozsudkem zjištěné jednání obžalovaných také objektivní i subjektivní skutkovou podstatu přestupku proti veřejným zřízením a opatřením ve smyslu §u 318 tr. zák. a zmateční stížnost dovozuje správně, že povinností nalézacího soudu bylo, uznati obžalované vinnými též (t. j. vedle jich odsouzení pro přestupek podle §u 431 po případě §u 5, 431 tr. zák.) přestupkem podle §u 318 tr. zák.
Naproti tomu nebylo lze jí vyhověti, pokud se svým konečným návrhem domáhá po případě toho, by také zrušovací soud uznal obžalované vinnými i přestupkem podle §u 318 tr. z., čímž patrně míní, že by se tak mělo státi vedle jich odsouzení soudem prvé stolice pro přestupek podle §u 431 po případě § 5, 431 tr. zák., tak že by tento rozsudkový výrok zůstal nedotčeným. Důvod zmatku čís. 10 §u 281 tr. ř. je však dán pouze tehdy, jestliže skutek byl následkem nesprávného výkladu zákona podřaděn trestnímu zákonu, který se naň nevztahuje. Zmateční stížnost vytýká naproti tomu rozsudku jí napadenému právní omyl opačného rázu, že totiž skutek, v němž soud správně shledal skutkovou podstatu určitého trestného činu, nebyl zároveň podřaděn také skutkové podstatě dalšího trestného činu, která se naň rovněž vztahuje, že tudíž nalézací soud neuznal na ideální souběh obou skutkových podstat. Takovýto právní omyl není však, i když se skutečně sběhl, důvodem zmatečnosti ani podle čís. 10, tím méně podle kteréhokoliv z ostatních předpisů §u 281 tr. ř. Nelze zejména v neprospěch obžalovaného napadati rozsudek proto, že nepodřadil jeho skutek všem předpisům trestního zákona, které se naň vztahují, nýbrž jen některému z nich, přiváděti totiž zmateční stížností k platnosti ideální souběh soudem prvé stolice nerozpoznaný nebo jím nesprávně popřený. Při tom se arci předpokládá, že skutek byl napadeným rozsudkem podřaděn vzhledem k předpisu §u 34 tr. zák, správně onomu ze souběžných zákonných předpisů, který ukládá naň trest nejostřejší. Nestalo-li se tak, nýbrž byl-li skutek podřaděn pod mírnější z oněch zákonných předpisů, spočívá podřadění to na mylném výkladu zákona, obžalobci pak je v takovém případě volno domáhati se uplatňováním důvodů zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř., aby rozsudek byl zrušen a skutek byl podřaděn onomu zákonnému předpisu, který je z předpisů naň se vztahujících přísnějším, pokud se týče nejpřísnějším (rozh. č. 2154 sb. nej s.). Uplatňovali řečený důvod zmatečnosti v úžeji vymezeném rozsahu, bylo právem veřejné obžaloby také v souzeném případě, v němž byl skutek obžalovaných rozsudkem prvé stolice podřaděn skutkové podstatě trestného činu, ohroženého podle zákona (§ 431 tr. zák.) mírnějším trestem (peněžitou po-kutou až 10 až do 1000 Kč nebo vězením ode tří dnů až do tří měsíců), než je trest, stanovený zákonem na onen druhý trestný čin (podle §u 318 tr. zák. vězení od jednoho až do tří měsíců). Bylo proto ve věci samé sice zmateční stížnosti vyhověti, zrušiti však zároveň rozsudek jako zmatečný podle čís. 10 §u 281 tr. ř. a uznati podle §u 288 čís. 3 tr. ř. ihned právem, jak se stalo.

Citace:

č. 2728. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 282-286.