Čís. 2830.Navrhl-li státní zástupce, by bylo použito trestní sazby §u 1 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. a nalézací soud nepokládal tento návrh za nepřípustný nebo navrhovanou sazbu za nedostatečnou a neprohlásil-li se následkem toho za nepříslušná, nepřichází s hlediska §u 34 tr. zák. již v úvahu trestní sazba §u 179 tr. zák., nýbrž jen sazba §u 1 cit. zákona. (Rozh. ze dne 20. června 1927, Zm II 207/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 23. března 1927, pokud jím byl obžalovaný uznán byv vinným zločiny podle §u 6 čís. 2 odst. druhý a třetí zákona na ochranu republiky a podle §§ 9, 5, 171, 173, 174 II c), 179 tr. zák. a přestupkem podle §u 461 tr. zák., byl odsouzen podle §u 179 tr. zák. a §u 1 zákona čís. 471/1921 sb. z. a n. k určitému trestu, zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu jako zmatečný a vyměřil obžalovanému trest podle §u 6 čís. 1 odst. třetí zákona na ochranu republiky. Důvody: Rozsudkem soudu prvé stolice byl obžalovaný uznán vinným zločinem vojenské zrady podle §u 6 čís. 2, odst. druhý a třetí zák. na ochranu republiky, dále zločinem spoluviny na krádeži a nedokonaného svádění ku krádeži podle §§ 9, 5, 171, 173, 174 II c), 179 tr. zák. a přestupkem zpronevěření podle §u 461 tr. zák. a za to odsouzen podle §u 179 tr. zák. a §u 1 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n., s ohledem na §§ 34, 35 tr. zák. a za použití §u 55 tr. zák. do těžkého žaláře v trvání 18 měsíců, zostřeného a doplněného 1 postem měsíčně, a podle §u 32 zák. na ochranu republiky ku ztrátě čestných práv občanských. Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá tuto část rozsudku důvodem zmatečnosti podle §u 281 čís. 11 tr. ř. namítajíc, že nalézací soud vykročil ze své moci trestní, vyměřiv obžalovanému trest na základě §u 1 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n., t. j. podle trestní sazby těžkého žaláře od 1 roku do 5 let, ač trest měl býti podle zásady vyslovené v §u 34 tr. zák. vyměřen podle trestní sazby těžkého žaláře od 3 do 5 let v §u 6, čís. 1 odst. třetí zák. na ochranu republiky uvedené. Stížnosti nelze upříti oprávnění. Rozsudek uvádí v rozhodovacích důvodech doslovně: »Poněvadž v návrhu obžaloby je vzat za základ trest v §u 179 tr. zák. uvedený, totiž těžký žalář od 5 do 10 let, tedy těžší trest, než jest uveden v §u 6 čís. 1 zák. na ochranu republiky, a veřejný obžalobce navrhl též podle §u 4 zák. čís. 471/21 sb. z. a n., použití trestní sazby v §u 1 tohoto zákona uvedené, totiž sazby od 1 do 5 let, soud, nepřihlížeje k §u 6 čís. 1 zák. na ochranu republiky, vyměřil trest podle §u 179 tr. zák., jenž je zásadně vyšší a těžší než trest v §u 6 čís. 1 zák. na ochranu republiky stanovený, nýbrž řídě se návrhem obžaloby užil sazby v §u 1 zák. čís. 471/21 sb. z. a n. uvedené při výměře trestu«. Toto místo rozhodovacích důvodů nelze pojímati jinak, než v tom smyslu, že nalézací soud vyměřil obžalovanému trest podle posléz uvedené trestní sazby, t. j. podle sazby těžkého žaláře od 1 roku do 5 let, avšak přihlížel při tom k tomu, že trest v §u 179 tr. zák. stanovený, na jehož místě byl v obžalovacím spise podle §u 4 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. navržen trest podle §u 1 tohoto zákona, — je přísnější než trest těžkého žaláře od 3 do 5 let v §u 6 čís. 1 zák. na ochranu republiky stanovený. Přihlížel-li však nalézací soud, ač vyměřil ve skutečnosti trest podle §u 1 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. při zkoumání otázky, na který ze zločinů tu v úvahu přicházejících jest uložen nejpřísnější trest, uvedeným způsobem také k trestní sazbě §u 179 tr. zák., stalo se tak neprávem; neboť tato trestní sazba neměla tu vůbec místa a to proto, že státní zástupce navrhl v obžalovacím spise, by bylo užito trestní sazby v §u 1 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. (§ 4 tohoto zákona) a nalézací soud nepokládal tento návrh za nepřípustný nebo navrhovanou sazbu za nedostatečnou a neprohlásil se v důsledku toho za nepříslušná podle §u 261 tr. ř. (§ 5 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n.). Podle toho nastoupila v souzeném případě na místo trestní sazby §u 179 tr. zák. trestní sazba v §u 1 posléze cit. zákona uvedená, t. j. trestní sazba těžkého žaláře od 1 roku do 5 let. Tato trestní sazba jest však zřejmě mírnější, než trest těžkého žaláře od 3 do 5 let, jenž jest podle §u 6 čís. 1, odst. třetí, pokud se týče čís. 2, odst. prvý zák. na ochranu republiky uložen na zločin vojenské zrady, jímž byl obžalovaný uznán vinným kromě zločinu trestného podle §u 1 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. Podle §u 34 tr. zák. má zločinec, jenž spáchal více zločinů jsoucích předmětem téhož vyšetřování a odsouzení, býti potrestán podle toho zločinu, na který jest uložen nejpřísnější trest, přihlížejíc však ke zločinům ostatním. Tohoto předpisu má býti podle §u 35 tr. zák. šetřeno také tenkrát, sbíhají-li se zločiny, přečiny nebo přestupky. Podle této zásady měl býti v souzeném případě obžalovanému vyměřen trest podle zločinu vojenské zrady (§ 6 čís. 1 zák. čís. 50/23 sb. z. a n.), t. j. na základě oné trestní sazby těžkého žaláře od 3 do 5 let, a mělo býti při tom přihlíženo k ostatním trestným činům, jimiž byl obžalovaný uznán vinným. Nalézací soud vykročil tudíž ze své moci trestní, vyměřil-li obžalovanému trest podle §u 1 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. Na tom nemění ničeho ani skutečnost, že v činech obžalovaného, jež byly nalézacím soudem kvalifikovány jako zločin spoluviny na krádeži a nedokonaného svádění ku krádeží podle §§ 9, 5, 171, 173 174 II c), 179 tr. zák., měly býti správně spatřovány dva trestné činy, a to v jednání ve vlastním výroku rozsudku pod I. (2) uvedeném zločinu spoluviny na krádeži podle §§ 5, 171, 174 II c) tr. zák. a v činu tamtéž pod I. (3) naznačeném zločin nedokonaného svádění ku krádeži podle §§ 9, 171, 173, 174 II c), 179 tr. zák.; neboť i při správném podřadění těchto činů pod ustanovení trestního zákona — nesprávná kvalifikace těchto činů nestala se ostatně v neprospěch obžalovaného — bylo by v souzeném případě, v němž byl učiněn státním zástupcem v obžalovacím spise návrh po rozumu §u 4 zák. ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n., a v němž nalézací soud se neprohlásil za nepříslušná podle §u 5 zákona a §u 261 tr. ř., pokládati za zločin, na nějž jest uložen nejpřísnější trest, zločin vojenské zrady, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Bylo tudíž odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek ve výroku o trestu jako zmatečný zrušiti a uznati právem, jak se stalo.