Čís. 2837.Jízda automobilem neděje se vždy za zvláště nebezpečných okolností; jest na soudu, by pečlivě zhodnotil celkovou situaci, dané poměry a zvláštní okolnosti úrazu, a by podle toho v každém případě zvláště zkoumal, zda nebezpečí dostoupilo stupně v §§ 337, 85 c) zák. předpokládaného. (Rozh. ze dne 28. června 1927, Zm II 261/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 31. března 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §§ 335, 337 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil krajskému soudu v Olomouci, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Zmateční stížnost uplatňuje mimo jiné zmatek podle §u 281 čís. 9 a) a 10 tr. ř. — správně podle čís. 10 §u 281 tr. ř. — z toho důvodu, že nejde o čin spáchaný za okolností zvláště nebezpečných (§ 85 písm. c) tr. zák.). Stížnost tím po pravdě vytýká, že v rozsudku chybí zjištění oné zákonné známky skutkové podstaty přečinu podle § 337 tr. zák. a dlužno jí po této stránce přisvědčiti. Jízda automobilem neděje se vždy za zvláště nebezpečných okolností, a jest proto na soudě, by pečlivě zhodnotil celkovou situaci, dané poměry a zvláštní okolnosti při úrazu se sběhší, a by podle toho v každém případě zvláště zkoumal a v rozsudku výslovně zjistil, zda dostoupilo nebezpečí stupně v §§ 337, 85 c) tr. zák. předpokládaného. Takové zjištění není však v důvodech napadeného rozsudku obsaženo a pouhé citování slov zákona ve výroku rozsudkovém nestačí k tomuto zjištění. V důvodech rozsudku se sice praví, že obžalovaný jel rychlostí 20 km za hodinu v uzavřené obci, v níž na silnici bylo větší shromáždění lidí (na jiných místech důvodů se mluví o »hloučku dětí a několika dospělých lidech«), a že jel po nesprávné straně cesty, avšak všechny tyto okolnosti mohly by po případě opodstatňovati také jen rychlou a neopatrnou jízdu, a z rozsudku nelze seznati, zdali v nich nalézací soud spatřoval zároveň okolnosti zvláště nebezpečné po rozumu § 85 písm. c) tr. zák., čin obžalovanému za vinu kladený byl by však přečinem podle §u 337 tr. zák. pouze tehdy, kdyby i tato zákonná známka jeho skutkové podstaty byla určitě zjištěna, a ježto se tak nestalo, jest zmatek podle čís. 10 §u 281 tr. ř. opodstatněn. Ježto se nelze vyhnouti nařízení nového hlavního přelíčení a rozsudek již z tohoto důvodu musil býti zrušen, nebylo třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti. Za souhlasu generální prokuratury bylo proto zmateční stížnosti obžalovaného vyhověno podle §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. na rok 1878 ihned při neveřejné poradě a uznáno právem, jak se stalo.