Čís. 2731.

Vzdání se opravného prostředku v jasné a přesné formě nelze odvolati ani ve lhůtě k jeho ohlášení.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1927, Zm I 92/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného do usnesení zemského jakožto nalézacího soudu v Praze ze dne 22. ledna 1927, jímž byla odmítnuta jeho zmateční stížnost do rozsudku téhož soudu ze dne 5. ledna 1927, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem utrhání na cti ve smyslu §u 209 tr. zák.
Důvody:
Podle protokolu, sepsaného den po hlavním líčení dne 6. ledna 1921, prohlásil obžalovaný, že se opravných prostředků proti rozsudku vzdává a trest přijímá, a žádal zároveň za povolení tříměsíčního odkladu trestu. Takové výslovné a jasné prohlášení vzdání se opravných prostředků nelze později již odvolati a nemohla jeho platnost a závaznost býti pozměněna tím, že se obžalovaný dne 8. ledna 1927 znovu k soudu dostavil a prohlásil, že ono vzdání se odvolává, trest nepřijímá a »odvolání co do viny« dodatečně ohlašuje. Právem odmítl proto soud první stolice ve smyslu §u 1 čís. 1 novely k trestnímu řádu ihned onu obžalovaným dodatečně (třebas ve formě odvolání co do viny) opovězenou zmateční stížnost. Poukazuje-li soud v důvodech usnesení k tomu, že se obžalovaný vzdal opravných prostředků »neodvolatelně«, dochází tím pouze k výrazu zákonu hovící názor soudu, že vzdání se opravného prostředku, stavší se, jako tu, ve formě zcela jasné a přesné, není odvolatelno. Na tom nemění ničeho ani stížností uplatňovaná okolnost, že po onom vzdání se bylo prý stěžovateli umožněno, přece advokáta získati k provedení opravného prostředku, vždyť bylo jeho vůli zůstaveno, by se k soudu dostavil teprve posledního dne třídenní lhůty, k opovědí opravných prostředků stanovené; neučinil-li tak a prohlásil již den po hlavním přelíčení, dostaviv se z vlastního popudu k soudu, že se opravných prostředků vzdává, nedopouští toto dobrovolně a jasně učiněné prohlášení žádné dodatečné změny. Bylo proto jeho stížnost jako neodůvodněnou zamítnouti.

Citace:

č. 2731. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 290-291.