Čís. 2765.Podmíněné odsouzení (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. a. a n.).Pro vyloučení podmíněného odsouzení z důvodu §u 2 zákona stačí, že v předchozím rozsudku bylo v důvodech vysloveno, že čin byl spáchán z pohnutky nízké a nečestné.Výrok o podmíněném odsouzení jest napadati zmateční stížností (§ 281 čís. 11 tr. ř.), jde-li o porušení zásad zákonem závažně vyslovených; takovou zásadou jest i ustanovení §u 2 zákona.(Rozh. ze dne 6. května 1927, Zm II 67/27.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl do ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 2. prosince 1926, jímž byla obžalovaná uznána vinnou zločinem, veřejného násilí podle § 99 tr. zák. a přestupkem podle § 8, 411 tr. zák. a odsouzena za to k určitému trestu podmínečně, zrušil rozsudek nalézacího soudu ve výroku, jímž byl obžalované povolen podmíněný odklad výkonu trestu a vyslovil, že trest na svobodě, uložený obžalované, je nepodmíněný.Důvody:Státní zastupitelství napadá zmateční stížností pouze výrok nalézacího soudu o podmíněném odsouzení a dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 5 a 11 §u 281 tr. ř., uplatňuje, že povolení podmíněného odsouzení je v souzeném případě podle §u 2 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n. vyloučeno. Stížnosti nelze upříti oprávnění. Nalézací soud povolil obžalované podmíněný odklad výkonu trestu v úvaze, že byla dosud trestána jen pro menší trestné činy, naposled pro krádež dříví podmíněně, a že nebylo uznáno, že se činu toho dopustila z pohnutek nízkých a nečestných. Tento předpoklad je však v rozporu s obsahem, rozsudku okresního soudu v Městě Žďáře ze dne 29. dubna 1925, v jehož důvodech se výslovně praví, že čin byl spáchán ze zištnosti, tudíž z pohnutek nízkých a nečestných.« Za tohoto stavu věci ocitá se rozsudek v rozporu s oněmi spisy okresního soudu v Městě Žďáře a bylo povolení podmíněného odsouzení v souzeném případě podle § 2 zákona vyloučeno, neboť do dne, kdy byly spáchány trestné činy uvedené v napadeném rozsudku krajského soudu (zločin podle §u 99 tr. zák. a přestupek podle §u 8 a 411 tr. zák.), neuplynula ještě doba pěti let, určená pro přestupky, od rozhodných dob stanovených v §u 2 odst. druhý zákona o podmíněném odsouzení. Ježto tudíž obžalovaná byla již dříve odsouzena pro čin, spáchaný z pohnutky nízké, a nečestné (odst. prvý zák. o podm. odsouzení) a ježto neuplynula ještě pětiletá zákonná lhůta v druhém odstavci §u 2 stanovená, bylo podmíněné odsouzení pro souzené trestné činy podle §u 2 zákona vyloučeno. Přiznal-li nalézací soud přes to obžalované podmíněný odklad trestu, porušil výrokem tím zákon, vykročiv z mezí trestní moci zákonem mu vykázaných, ocitnuv se mimo to v rozporu se spisy a dopustil se zmatečnosti podle čís. 5 a 11 §u 281 tr. ř. Státní zastupitelství napadá proto rozhodnuti soudu právem opravným prostředkern zmateční stížnosti, jenž má místo vždy, jde-li o porušení zásad zákonem o podmíněném odsouzení závazně vyslovených, a takovou zásadu, jíž soud musí dbáti vždy, již však tu porušil, stanoví i § 2 zák. o pod. ods. (viz sb. n. s. č. 249, 710, 1754). Odůvodněné zmateční stížnosti státního zastupitelství bylo proto vyhověti a uznati právem, jak se stalo.