Čís. 2887.Přestupkem §§ 427 a 428 tr. zák. jest neopatrná (rychlá) jízda, nebylo-li s činem spojeno konkrétní nebezpečí pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidí; rozdíl od přestupku § 431 tr. zák. spočívá v tom, že tento vyžaduje konkrétní nebezpečí, kdežto pro onen stačí abstraktní ohrožení.Pod pojem jízdy § 427 a 428 tr. zák. jest zahrnouti také jízdu silostroji (automobily).(Rozh. ze dne 2. září 1927, Zm II 252/27.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona do rozsudku krajského jako odvolacího soudu v Olomouci ze dne 21. října 1926, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přestupek podle § 427 tr. zák., právem: Oním rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení § 427 tr. zák.Důvody:Okresní soud ve Dvorcích uznal rozsudkem ze dne 27. srpna 1926 obžalovaného vinným přestupkem § 427 tr. zák., zjistiv, že týž jel dne 28. července 1926 po náměstí ve D., zejména kolem dvou rohů, s nákladním automobilem rychlostí větší, než byla v místě tom přípustná. t. j. rychlostí přes 6 km, aniž by byl však přivodil konkrétní nebezpečí pro nějakou osobu. Na odvolání obžalovaného osvobodil krajský soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. října 1926 obžalovaného od obžaloby podle § 259 čís. 3 tr. ř., a to proto, že rychlá jízda bez způsobení konkrétního nebezpečí pro pasanty, tedy pouhé nedbání předpisu § 46 min. nař. z 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák. zakládá podle § 55 cit. nař. pouhý přestupek správní; rychlou jízdou nákladním autem dopustil by se obžalovaný trestného jednání proti bezpečnosti těla podle trestního zákona prý jenom tehdy, kdyby tu bylo prokázáno nějaké konkrétní nebezpečí; to jde prý na jevo též z nadpisu § 427 tr. zák. znějícího: »Strafe gegen das schnelle und unbehutsame Fahren.« Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném výkladu zákona. Trestní zákon stihá v § 427 (428) jako přestupek proti bezpečnosti těla rychlou, neopatrnou jízdu ve městech a v jiných místech, kde mnoho lidí bydlí nebo chodí, když s činem nebylo spojeno konkrétní nebezpečí pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidí; podle § 427 a 428 tr. zák. se tresce již pouhé přestoupení zákazu rychlé jízdy (jako překročení normy). Nebezpečí pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost jest pro skutkovou podstatu tohoto přestupku lhostejným, to se požaduje pro skutkovou podstatu přestupku podle § 431 tr. zák. a spočívá proto rozdíl mezi oběma těmito přestupky v tom, že § 431 tr. zák. vyžaduje konkrétní nebezpečí, kdežto pro přestupek podle § 427 tr. zák. stačí abstraktní ohrožení, jež tvoří legislativní motiv § 427 tr. zák., byť i v něm nevyslovený (plen. rozh. býv. nejv. soudu vídeň. úř. sbírka č. 1978, stejně táž sbírka č. 3108, dále rozh. z 18. května 1907, č. 14 a rozh. ze 17. února 1912, Kr III 199/11 téhož nejvyššího soudu ve Vídni, uveřejněné v Lofflerově Oest. Zeitschrift fur Strafrecht pod čís. 326, dále rozhodnutí čs. nejvyššího soudu č. 1141 sb. n. s. a částečně co do otázky, že k § 422 až 430 tr. zák. stačí pouhé abstraktní nebezpečí — i čís. 1291 sb. n. s. a čís. 474 sb. n. s.).Že pod pojem jízdy § 427 a 428 tr. zák. jest zahrnouti také jízdu silostroji (automobily), uznávala důsledně judikatura býv. vídeň. nejv. soudu (zejména shora uvedené rozh. Oest. Zeitschrift fur Strafrecht č. 326), a uznává stále i judikatura čsl. nejv. soudu. Na stavu věcí vytvořeném trestním zákonem nebylo ničeho změněno minist. nařízením čís. 81 ř. zák. z roku 1910. § 55 tohoto nařízení přikazuje ku potrestání podle min. nařízení z roku 1857 výslovně přestupky předpisů nařízení z roku 1910, pokud nespadají pod předpisy obecného zákona trestního. Zůstávají tedy v platnosti předpisy obecného zákona trestního, jichž jest vždy v prvé řadě použíti; a jen tam, kde obecný zákon trestní nemá ustanovení, jest pro přestoupení ustanovení min. nařízení č. 81 ř. zák. z roku 1910 použíti trestní sankce min. nařízení z roku 1857. Nejsou ovšem §§ 45 a 46 min. nařízení čís. 81/1910 ř. zák. pro obor trestního práva bez významu, význam ten však spočívá v tom, že podle nich jest posouditi, co jest rozuměti rychlou nebo neopatrnou jízdou automobily, neboť jimi jsou dány řidiči, po případě vlastníku automobilu směrnice, jak se má zachovali za určitých okolností při řízení stroje nebo při jízdě s nim. Nešetření těchto předpisů však zakládá skutkovou povahu přestupků podle §§ 427 a 428 tr. zák., neboť jeví se bytí jednáním proti tělesné bezpečnosti. Tak rozhodl i senát pro řešení kompetenčních konfliktů, utvořený podle §u 3 zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 3 sb. z. a n., rozsudkem ze dne 20. prosince 1926, čís. 420, uveřejněným ve věstníku minist. spravedlnosti 1927, sdělení č. 39. Spočívá proto rozhodnutí odvolacího soudu, spatřující v jednání obviněného pouhý přestupek správní, na nesprávném právním výkladu zákona a bylo proto podle § 292 a 479 tr. ř. rozhodnouti, jak se stalo.