Čís. 2746.

I pro obor § 486 čís. 1 tr. zák. platí zásada § 134 tr. zák., o příčinné souvislosti. Jednání pachatelovo je tu v příčinné souvislosti s výsledkem i tehdy, bylo-li i jen jednou z více příčin jeho; pro přičítatelnost nezáleží na tom, zda by bylo též z jiných příčin došlo k poškození věřitelů i bez nedbalého přání jednání pachatelova.
Ke skutkové podstatě § 486 a) tr. zák. nenáleží úpadek dlužníka ani příčinná souvislost úpadku s nedbalým vedením knih. Řádné vedení obchodních knih jest tu uloženo obchodníku bezvýhradně; nemůže-li povinnosti té dostáti osobně, jest povinen tak učiniti osobou účetnictví znalou.
(Rozh. ze dme 20. dubna 1927, Zm II 422/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Jakuba W-a do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 9. dubna 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §u 183 tr. zák. a přečinem úpadku z nedbalosti podle §u 486 odst. prvý jakož i přečinem podle §u 486 a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Ohledně přečinu podle §u 486 čís. 1 a 486 a) tr. zák. uplatňuje zmateční stížnost předně důvod zmatečnosti čís. 4 §u 281 tr. ř. Shledává jej v zamítnutí důkazního návrhu při posledním hlavním přelíčení. Podle jedině směrodatných záznamů jednacího protokolu nebyl při hlavním přelíčení učiněn návrh na výslech svědka Jindřicha G-e a nelze proto k tomuto tvrzení přihlížeti, zvláště když stěžovatel nezakročil ani o doplnění jednacího protokolu. Podle něho zněl návrh, 1. by byl vyslechnut jako svědek onen úředník policejního ředitelství, po případě policejního úřadu v Mor. Ostravě, od něhož pochází zpráva o způsobu života obžalovaného W-a a 2. by byl vyslechnut znalec z oboru účetnictví o tom, že, kdyby se zápisy do knih staly podle předpisů řádného vedení knih, zejména co se týče ocenění zboží a obchodních ztrát, musila by se firma obžalovaných považovati za neschopnou platiti již koncem roku 1921 a že zejména způsob života obou společníků není vinen tím, že se firma stala neschopnou platiti. Leč návrh byl právem zamítnut. Nebylo zapotřebí prováděti důkaz pod 1, ani z části důkazy pod 2, kdyžtě soud neklade obžalovaným za vinu, že způsobem svého života, ať zcela neb i jen z části, přivodili onu nezpůsobilost, naopak ve směru tomto výslovně je považuje za ospravedlněny. Odpadnouti mohlo však pro nerozhodnost i další dokazování ve směru pod 2. Zrušovací soud vyslovil již ve svém zrušovacím nálezu ze dne 28. listopadu 1925, č. j. Zm II 429/25, že jednání pachatelovo je v příčinné souvislosti s trestným výsledkem i tehdy, bylo-li i jen jednou z více jeho příčin a že pro přičítatelnost nezáleží proto na tom, zda by bylo též z jiných příčin došlo k poškození věřitelů firmy obžalovaných i bez nedbalého jednání jim za vinu kladeného. Vzhledem k tomuto právnímu stanovisku nebylo zapotřebí konati šetření a zjišťování ve směru v důkazním návrhu činěném, naopak bylo soudu při rozhodování o opodstatněnosti návrhu dáti si otázku tak, zda stačí po ruce jsoucí průvodní výsledky, k posouzení toho, zda obžalovaným padá k tíži vina ve směrech jim žalobou přičítaných. S tohoto hlediska jsa posuzován, byl důkazní návrh právem zamítnut, poněvadž výsledky průvodní, jež jsou v rozsudku vyznačeny a o něž soud opírá své předpoklady, stačí plně k bezvadnému rozhodnutí věci. Zamítnutím tohoto důkazu nebyl proto obžalovaný zkrácen ve svém právu na náležité obhajování se. Uplatňuje-li stížnost, že navrhovaným výslechem znalce bylo by zejména též zjištěno, že neschopnost firmy platiti nebyla zaviněna nedostatečným vedením knih, nýbrž klesnutím cen, dlužno jí jednak připomenouti, že obžalovaným klade se za vinu nepořádné vedení knih jen s hlediska §u 486 a) tr. zák., k jehož skutkové podstatě nenáleží úpadek dlužníka a tím méně příčinná souvislost úpadku s nedbalým vedením: knih, jednak poukázati k tomu, že soud měl, pokud jde o pokles cen, ve výpovědi svědka Jakuba N-a dostatečný podklad, by si na jejím základě v souvislosti s ostatními průvodními výsledky učinil o věci spolehlivé přesvědčení. Důvod zmatečnosti čís. 4 §u 281 tr. ř. není proto dán.
Důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. nedoličuje zmateční stížnost potud po zákonu, pokud se snaží samostatným zhodnocováním průvodních výsledků dospěti k závěrům obžalovanému příznivým. Neboť při dovolávání se hmotněprávního důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. dlužno bezpodmínečně vycházeli ze závěrů a předpokladů rozsudku, jakmile jsou formelně bezvadnými. Zmateční stížnost však nenapadla rozsudková zjištění, jež nyní napadá, s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř. a v jejích vývodech, jimiž provádí zmatek čís. 9 a), nelze spatřovali věícné dolíčení některého ze zmatků v čís. 5 §u 281 tr. ř. výlučně vypočtených. Zmateční stížnost jest proto, pokud jde o vedení obchodních knih, povinna vžiti za podklad právního uvažování rozsudková zjištění beze změny a na tomto podkladě dokázali rozsudku nesprávné posouzení věci. O takovýto důkaz se však stížnost ani nepokouší. Nalézací soud vyvrátil též případně obranu obžalovaného, že se o řádné vedení knih nemohl proto starali, poněvadž stále cestoval. Jestiť řádné vedení obchodních knih obchodníkovi podle obchodního zákona k tomu povinnému uloženo bezvýhradně (čl. 28 a násl. obch. zák.) a nevyhovění této povinnosti je ohroženo podle §u 486 a) tr. zák. trestem za podmínky tam uvedené. Nemohl-li obžalovaný povinnosti jemu zákonem uložené dostáti osobně, byl povinen učiniti tak osobou účetnictví znalou. Rozsudek odmítá obranu, že obžalovaný a jeho společník nebyli s to, by si platili řádného účetního, a poukazuje na to, že by to odporovalo značným částkám, jež si obžalovaní z obchodu vybírali, případně inkasovali a neodvedli. Stěžovatel není také oprávněn převalovati zodpovědnost na spoluobžalovaného S-a, poněvadž ani netvrdí, že mezi sebou ujednali, že vedeni knih náleží S-ovi. V neshodě s rozsudkovými zjištěními tvrdí dále zmateční stížnost, že obžalovaný vybíral z obchodu jen částky v nepatrné výši. Zjišťujeť rozsudek, že vybíral částky značné a že zejména v krátké době od 1. ledna do 31. března 1922 kromě pravidelných měsíčních částek po 4500 Kč vybral se spoluobžalovaným S-em asi o 60000 Kč více než bylo zapotřebí a než stav obchodu připouštěl a že tyto značné výběry přivodily částečně platební neschopnost obžalovaných. Obžalovaného nemůže ospravedlniti, že vyšší částky počal vybírati teprve tehdy, když zpozoroval, že úpadek firmy nelze již zadržeti a že vybíral tehdy jen proto větší, částky, poněvadž chtěl zameziti, by jeho společník nepoužil docházejících peněz pro sebe. Neboť takovým jednáním jen uspíšil platební nezpůsobilost a stupňoval újmu věřitelům hrozící, ježto tito pak utrpěli větší škodu, než by je byla stihla bez takového jednání. Závadnému jednání svého společníka směl stěžovatel čeliti prostředky přípustnými a nikoli jednáním, příčícím, se zákonu. I výrok odsuzující obžalovaného pro přečin podle §u 486 čís. 1 a § 486 a) tr. zák. odpovídá proto věci a zákonu.

Citace:

č. 2746. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 324-326.