Čís. 2785.

Návrh obžaloby, by byl jako hlavní trest uložen trest ztráty svobody do šesti měsíců, zavazuje jen samosoudce, je-li jím věc projednána a rozsouzena, nikoli soudní dvůr (senát), na nějž přešlo z té či oné příčiny jednání a rozhodování věci (§ 6, 7 odstavec druhý zák. čís. 471/21.).
Porušení předpisu § 56 tr. ř. lze uplatniti jako zmatek jen podle § 281 čís. 4 tr. ř., opomenul nebo zamítl-li soud návrh k zachování onoho předpisu směřující.
(Rozh. ze dne 16. května 1927, Zm II 141/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 31. prosince 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle §§ 8, 197, 200 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, která se pro první výtku dovolává ustanovení §u 281 čís. 11 tr. ř., avšak neuvádí, o který z důvodů zmatečnosti v §u tom uvedených opírá výtku druhou, uplatňuje: 1. že byl stěžovatel napadeným rozsudkem odsouzen do žaláře na dobu 8 měsíců, ačkoliv byl v obžalobě, která byla rozsudkem tím vyřízena, navržen trest na svobodě do 6 měsíců, 2. že zemský trestní soud v Brně porušil předpis §u 56 tr. ř. tím, že nespojil trestní věc, v níž vynesen rozsudek nyní napadený, s trestní věcí, v níž odsoudil stěžovatele rozsudkem ze dne 6. prosince 1926, ač věděl o podání obžaloby, která byla napadeným rozsudkem vyřízena. Výtky neobstojí. Návrh obžalovacího spisu, by byl jako trest hlavní uložen trest ztráty na svobodě do šesti měsíců, zavazuje podle jasného doslovu §u 7 odst. čís. 2 opatření Stálého výboru N. S. ze dne 4. srpna 1920, čís. 480 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. — srovnej § 5 a § 7 čís. 4 — jen samosoudce, je-li jím věc projednána a rozsouzena, nikoliv i soudní dvůr (senát), na který jednání a rozhodování věci z té či oné příčiny přešlo. Výhradně samosoudci jest oním předpisem zakázáno vykročení z návrhu obžalobcova a uložení delšího než šestiměsíčního trestu na svobodě pod následkem zmatečnosti podle §u 281 čís. 11 tr. ř. Pro soudní dvůr (senát), jenž i v této věci rozhodl, omezení to neplatí. Je-li takto výtka bezdůvodnou již na podkladě skutkových údajů stížnosti, netřeba se šířiti o tom, že tvrzeného návrhu v příslušné obžalobě nebylo. Vyjma případy §u 281 čís. 2 tř. ř., o jaký nejde, lze zmatečnost rozsudku odvoditi toliko z úkonů, opomenutí, výroků a právních názorů soudu, který rozsudek ten vynesl. Nehledíc k tomu není předpis § 56 tr. ř. uveden v §u 281 čís. 3 tr. ř. mezi předpisy, jejichž porušení neb nešetření činí podle tohoto místa zákona rozsudek zmatečným bez dalších předpokladů; není ani v §u 56 tr. ř. vysloveno, že jeho předpisů má býti šetřeno pod následkem zmatečnosti. Porušení §u 56 tr. ř. lze tudíž jako zmatek uplatniti jen podle §u 281 čís. 4 tr. ř., t. j. za předpokladu, že nalézací soud opomenul anebo zamítl návrh stěžovatelův, k zachování předpisů §u 56 tr. ř. směřující. Předpoklad ten není stížností tvrzen a ze spisů nevychází. Stížnost podle toho, co uvedeno, bezdůvodnou bylo zavrhnouti.

Citace:

č. 2785. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 417-418.