Čís. 2875.

Nepřiměřeným (§ 486 čís. 1 tr. zák.) jest užívání úvěru, neodpovídá-li jeho výše stavu podniku, nejsou-li zejména vypůjčené částky v poměru k hospodářské síle dlužníkově tak, že příhody, s nimiž nutno počítati každému řádnému hospodáři, mohou přivoditi jeho neschopnost platiti.
Majetkový stav dlužníkův má tu jen tehdy zvláštní význam a přichází v úvahu, když dlužníkovy objednávky na úvěr jsou v nepoměru k jeho obratu. Objedná-li dlužník na úvěr pouze tolik, kolik může čítati, že odbude, nelze o něm říci, že poškozuje věřitele z nedbalosti (§ 486 čís. 1 tr. zák.). (Rozh. ze dne 25. srpna 1927, Zm I 407/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 30. dubna 1927, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin úpadku z nedbalosti podle §u 486 čís. 1 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá rozsudek nalézacího soudu jen potud, pokud jím byl obžalovaný sproštěn z obžaloby pro přečin podle § 486 čís. 1 tr. zák., uplatňujíc důvody zmatečnosti podle čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Stížnosti nelze přisvědčiti. Po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 tr. ř.) vytýká stížnost, že nalézací soud neprávem neshledal ve zjištěném jednání obžalovaného skutkovou podstatu přečinu podle čís. 1 § 486 tr. zák., vycházeje při tom z nesprávného výkladu zákona. Podle názoru stížnosti přehlédl nalézací soud, nepovažuje způsob, jakým obžalovaný používal úvěru, za nepřiměřený, že pro správné posouzení přiměřeného používání úvěru nestačí toliko poukázati prostě na roční obrat obchodní, nýbrž že nutno zjistiti a uvážiti, jaký byl skutečný stav obchodu v době používání úvěru, jaký byl provozovací kapitál, zda byl úvěr kryt a v jakém směru, zejména pohledávkami a pod. Avšak námitka stížnosti není odůvodněna. Podle ustálené judikatury je nepřiměřeným užívání úvěru, neodpovídá-li jeho výše stavu podniku, nejsou-li zejména vypůjčené částky v poměru k hospodářské síle dlužníkově tak, že příhody, s nimiž nutno počítati každému řádnému hospodáři, mohou přivoditi jeho neschopnost platiti. Nepřiměřené přepínání úvěru je jen případ poškozování věřitelů z nedbalosti. Zrušovací soud stojí však na stanovisku, že majetkový stav dlužníkův má tu jen tehdy zvláštní význam a přichází v úvahu, když dlužníkovy objednávky na úvěr jsou v nepoměru k jeho obratu. Jen v tomto případě nutno zjišťovati, zda jsou objednávky skutečně kryty jeho finančním stavem. Pohybují-li se však objednávky a požadovaný úvěr v mezích obratu, odpovídajícího řádnému rozsahu obchodování dlužníkova, není třeba zvláště obírati se jeho majetkovými poměry. Objedná-li tedy dlužník na úvěr pouze tolik, kolik může čítati, že odbude, nelze o něm říci, že poškozuje věřitele z nedbalosti. V souzeném případě zjistil nalézací soud, že se celoroční obrat obžalovaného pohyboval mezi 80000—100000 Kč a že obžalovaný objednal, pokud se týče že mu bylo v prvé polovici 1926 a dále v měsících červenci a srpnu 1926 dodáno na úvěr zboží celkem za 58138 Kč 56 h, a dospěl vzhledem k tomu ku přesvědčení, že tyto objednávky, odpovídající normálnímu běhu jeho obchodování, nelze pokládat! za přemrštěné, to tím méně, ano jde o objednávky z prvé polovice roku, kdy pro každého obchodníka koly nastává potřeba, by se na jarní a letní sezónu zásobil a tím poskytl zákazníkům dostatečnou možnost výběru. Byť by i podnik obžalovaného, provozovaný na vesnici, spočíval na slabých finančních základech, objednal přece obžalovaný za onu dobu osmi měsíců i podle názoru zrušovacího soudu pouze takové množství zboží, o němž mohl vzhledem na zjištěný průměrný roční obrat 80000—100000 Kč čítati netoliko že je prodá, nýbrž i že při prodeji ještě vyzíská. Nezpůsobilost placení u obžalovaného, jenž musel míti nějakou zásobu zboží, měl-li obchod vůbec s úspěchem provozovali, nastala podle přesvědčení soudu nehodami ho stihnuvšími; pokud se zmateční stížnost snaží uvésti ji v příčinnou souvislost s jeho objednávkami na úvěr v částce 58138 Kč 56 h, jež, shodujíce se s ročním obratem obžalovaného, odpovídají řádnému vedení obchodu, nebyla by tím právě proto dovožena ještě §em 486, čís. 1 tr. zák. vyžadovaná nedbalost. Správně zjistil též nalézací soud, což stížnost ostatně nenapadá, že obžalovaný, poznav nezpůsobilost placení v červenci 1926 ze žaloby firmy K. a spol. a firmy S. T. a spol., ničeho více již neobjednával a podnikl kroky k zahájení vyrovnacího řízení, ač ani exekucemi stihán nebyl, že tedy návrh na vyrovnání podán byl včas a věřitele, jimž připadla poměrně vysoká kvóta 45%ní, z čehož obdrželi již část 35%, kdežto zbytek jest splatný teprve koncem září 1927, poškozeni nebyli. Jelikož tato rozsudková zjištění opravňovala nalézací soud již sama o sobě k závěru, že obžalovaný nepoužíval úvěru nepřiměřeně, a že tudíž nezavinil své neschopnosti ku placení z nedbalosti, nelze v tom důvodně spatřovati zmatečnost rozsudku, že se nalézací soud zvláště ještě nezabýval otázkou, zda objednávky obžalovaného odpovídaly jeho majetkovým poměrům.

Citace:

č. 2875. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 600-602.