Čís. 2944.

V případech, v nichž v úvahu přichází zločin podle § 155 a) tr. zák., jest nejen právem, nýbrž přímo povinností soudních znalců lékařů, by podali posudek také v tom směru, zda nástroj a způsob, jíž bylo poranění přivoděno, je takovým, s nímž obyčejně bývá spojeno nebezpečenství života.
Skutková podstata zločinu podle § 155 a) tr. zák. je dána jen tehdy, je-li poranění přivoděno nejen takovým nástrojem, nýbrž zároveň i takovým způsobem, s nímž obyčejně bývá spojeno nebezpečenství života; nevyžaduje se, by poranění určitým nástrojem (uchem sklenice) přinášelo s sebou nebezpečenství života za normálních okolností, stačí, mohlo-li nebezpečí to nastati i jen za zvláštních okolností.
(Rozh. ze dne 22. října 1927, Zm I 468/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 13. května 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého ublížení na těle podle §§ 152, 155 písm. a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., zmateční stížnost především namítá, že bylo věcí soudu posouditi, zda ucho sklenice je takovým nástrojem, se kterým obyčejně bývá spojeno nebezpečenství života, že tudíž znalec, na jehož posudku je zbudováno dotyčné zjištění rozsudkové, vybočil z mezí své působností, vytčených předpisem § 129 tr. ř. a zasáhl tím, vysloviv se ve směru, právě naznačeném, nepřípustně do rozhodování soudu. Námitka, která jako uplatňování důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. vlastně vůbec nepřichází v úvahu, je i věcně bezdůvodná, zejména jako výtka, že pro napadené jí zjištění rozsudkové, založené arci výhradně na onom posudku znalcově, nejsou ve skutečnosti uvedeny důvody (čís. 5 § 281 tr. ř.). Přehlížíť zmateční stížnost, že předpis § 129 tr. ř. vztahuje se pouze na posudky soudních znalců-lékařů v případech smrti a o poraněních, shledaných na mrtvole, kdežto podávání posudků o tělesných poškozeních upraveno je zvláštním předpisem § 132 tr. ř., podle něhož jest se soudním znalcům-lékařům vysloviti zejména i o tom, jakými prostředky nebo nástroji a jakým způsobem byla přivoděna shledaná jimi poškození tělesná. Nemůže tudíž býti nejmenší pochybnosti o tom, že také v případech, v nichž v úvahu přichází zločin podle § 155 a) tr. zák., jest nejen právem, nýbrž přímo povinností soudních znalců lékařů, by podali posudek také v tom směru, zda nástroj a způsob, jímž bylo poranění přivoděno, je takovým, s nímž obyčejné bývá spojeno nebezpečenství života, a že soud jest oprávněn zbudovati dotyčné své rozsudkové zjištění na takovémto znaleckém posudku, jak se tudíž právem stalo i v souzeném případě.
Na omylu je však zmateční stížnost, pokud ve svých dalších vývodech vyslovuje názor, že se ke skutkové podstatě zločinu podle § 155 a) tr. zák. vyžaduje, by poranění určitým nástrojem (v souzeném případě uchem pivní sklenice) přinášelo s sebou nebezpečenství života za normálních okolností a aniž by tu bylo nějakých zvláštních předpokladů, že tedy nestačí, mohlo-li toto nebezpečenství vzniknouti jen za zvláštních okolností. Předpis § 155 a) tr. zák. (slova »takovým nástrojem a takovým způsobem«) nepřipouští jiného výkladu, než že skutková podstata tohoto zločinu je dána pouze a právě jen tehdy, jestliže poranění, byť i o sobě lehké, bylo v tom kterém případě přivoděno nejen takovým nástrojem, nýbrž zároveň i takovým způsobem, s nímž obyčejně bývá spojeno nebezpečenství života. Je na bíledni, že řešení této otázky je přímo nezbytně odvislým od zjištění konkrétních, neboli, jak se praví ve zmateční stížnosti, zvláštních okolností případu, že totiž právě způsob, jakým bylo v konkrétním případě nástroje použito, kvalifikuje teprve čin jako zločin podle § 155 a) tr. zák. Pokud však zmateční stížnost tvrdí, že z úderů uchem pivní sklenice pro poraněného nebezpečenství života téměř nikdy vzejíti nemůže, nejde tu než o nepřípustné brojení proti opačnému skutkovému zjištění rozsudkovému v rozhodovacích důvodech, jak shora dovoděno, nejen formálně, nýbrž i věcně zcela případně a dostatečně opodstatněnému. Bylo proto zavrhnouti zmateční stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2944. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 776-778.