Čís. 2769.»Držbou« ve smyslu § 171 tr. zák. jest skutečný poměr, záležející v tom, že někdo má věc ve své moci, takže s ní může podle libosti nakládati a třetí osoby z toho vyloučiti.Předpokladem dokonané krádeže jest, by věc přešla z moci majitelovy v moc pachatelovu.»Užitkem« jest nejen osobní hmotný prospěch, nýbrž i bezprávné přisvojení si moci nad odcizenou věcí s vůlí nakládati s ní jako s věcí vlastní.(Rozh. ze dne 9. května 1927, Zm I 708/26.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 11. října 1926, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 174 II c), 176 II c) tr. zák., zrušil napadený rozsudek, vyjímajíc jeho sprošťující část, v celém rozsahů, a sprostil obžalovanou podle §u 259 čís. 1. tr. ř. z obžaloby pro krádež konvice na kávu, jinak věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl, mimo jiné z těchtodůvodů:S hlediska důvodu zmatečnosti podle §u 281, čís. 9 a) tr. ř. namítá stížnost, že věci, pro jejichž krádež byla obžalovaná obžalována, nebyly odňaty z držení majitelů; neboť nebyly prý ukryty a nebyla prý majitelům odňata možnost s nimi nakládati. To platí prý zejména o třech mosazných tyčích, dvou konsolkách, stoličce, polštáři a lustru. Tato námitka není odůvodněna. K dokonání krádeže vyžaduje zákon v §u 171 tr. zák. mimo jiné odejmutí věci z cizí držby, jež je v trestně právním smyslu skutečným poměrem, záležejícím v tom, že někdo má věc ve své moci, takže s ní může podle libosti nakládati a třetí osoby z toho vyloučiti (rozh. sb. nejv. s. č. 763). Předpokladem dokonané krádeže je tedy mimo jiné, by věc z moci majitelovy přešila v moc pachatelovu. To se stalo v souzeném případě podle skutkových zjištění rozsudkových tím, že věci, o něž tu jde, byly přeneseny z místnosti manželů K-ových do sklepa obžalované pokud se týče k obžalované, t. j. zřejmě do jejího bytu, tedy do místností moci obžalované podléhajících. Lhostejno jest, zda byly ony věci v těchže místnostech ukryty, čili nic.Dále namítá stížnost se stanoviska téhož důvodu zmatečnosti, že obžalované nelze klásti za vinu, že odcizila věci, o něž tu jde, ve zlém úmyslu ku svému užitku. Má-li tato námitka býti pojímána v tom smyslu, že rozsudek nezjišťuje, že obžalovaný jednala v úmyslu zlodějském, t.. j. že jednala »pro svůj užitek« ve smyslu §u 171 tr. zák., dlužno ji označiti jako odůvodněnou. Ke skutkové podstatě krádeže se vyhledává mimo jiné, by pachatel jednal »pro svůj užitek«. Užitkem ve smyslu §u 171 tr. zák. jest nejen osobní hmotný prospěch, nýbrž i bezprávné přisvojení si disposiční moci nad odcizenou věcí s vůlí nakládati s ní jako s věcí vlastní. Rozsudek však nezjišťuje, že obžalovaná jednala pro svůj užitek ve smyslu právě nastíněném, neuvádí vůbec, za jakým účelem věci tu v úvahu přicházející odcizila, nezjišťuje tedy podstatného znaku skutkové podstaty krádeže a je proto stižen zmatkem mu vytýkaným.