Čís. 2839.

Pod slovní urážku ve smyslu §u 312 tr. zák. dlužno zahrnouti i posuňky, určené k tomu, by nahradily mluvené nebo psané slovo.
(Rozh. ze dne 30. června 1927, Zm II 156/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu v Olomouci jako soudu odvolacího ve věcech přestupkových ze dne 14. října 1926, pokud jím byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přestupek podle §u 312 tr. zák., spáchaný tím, že dne 25. května 1925 v Č. B. urazil slovem četnického strážmistra Karla N-a u výkonu jeho služby, byl porušen zákon v ustanovení §u 312 tr. zák. Důvody:
Okresní soud v Šumperku vzal v rozsudku ze dne 18. června 1925 za zjištěno, že obžalovaný dne 25. března 1925 v Č. B. urazil vrchního četnického strážmistra Karla N-a ve službě se nacházejícího tím způsobem, že se před ním nápadně a ironicky klaněl a křižoval, čímž ho sesměšňoval. Tuto urážku kvalifikoval okresní soud jako urážku slovní podle §u 312 tr. zák., jelikož nečelila proti tělu uraženého a uznal obžalovaného vinným oním přestupkem. Na odvolání obžalovaného rozhodl krajský soud v Olomouci jako soud odvolací ve věcech přestupkových rozsudkem ze dne 14. října 1926, že se odvolání obžalovaného do výroku o vině vyhovuje a napadený rozsudek se změňuje v ten smysl, že se obžalovaný od obžaloby pro přestupek ve smyslu §u 312 tr. zák. podle §u 259 čís. 3 tr. ř. osvobozuje. Odvolací soud, jenž převzal skutková zjištění rozsudku prvního soudu, odůvodňuje své rozhodnutí úvahou, že podle §u 312 tr. zák. jest dána skutková podstata, urazí-li pachatel osobu vrchnostenskou ve službě buď slovem nebo skutkem: že urážky skutkem tu není, vyslovil již první soud, avšak není tu ani urážky slovem, neboť klanění se, třeba ironické, jak bylo zjištěno, a křižováni se není podle přirozeného výkladu slovní urážkou; není-li to ani urážkou proti tělu, není vůbec dána skutková podstata přestupku podle §u 312 tr. zák., jest tu spíše nepřístojné jednání, stihatelné ve smyslu patentu z roku 1854. Rozhodnutím odvolacího soudu byl porušen zákon; spočíváť rozhodnutí to na právně mylném výkladu §u 312 tr. zák. Správně sice odvolací soud ve shodě s názorem prvého soudu neshledal v chování se obžalovaného, jež obě stolice souhlasně zjistily, urážky skutkem, přidržev se v té příčině ustálené judikatury (rozh. býv. vid. nejv., soudu úř. sbírka č. 1105, 1256, 2157, 3786 a č. 1495 sb. n. s.), než pojem urážky slovní podle §u 312 tr. z. vykládá příliš úzce, omezuje jej na urážku slovem, t. j. slovem mluveným nebo proneseným. Zpravidla ovšem slouží k vyjádření myšlenky slovo, než nezřídka lze vyjádřiti myšlenku způsobem pro zevnější svět nepochybně srozumitelným i posuňky, tedy jednáním, které to, co jinak slovem dochází svého nepokrytého výrazu, v jednotlivém případě symbolicky vyjadřuje. Jednání, takové dlužno proto již vzhledem k tomu, že jest určeno nahraditi mluvené nebo psané slovo, se stanoviska §u 312 tr. zák. pojmově zahrnouti mezi projevy slovní. Při správném výkladu a užití zákona bylo obžalovaného uznati vinným přestupkem podle §u 312 tr. zák., ovšem teprve za náležitých zjištění po stránce subjektivní. Sproštění obžalovaného nemohlo tudíž býti za správného výkladu a užití zákona odůvodňováno názorem, že projev obžalovaného nespadá pod pojem slovní urážky ve smyslu §u 312 tr. zák. Bylo proto k návrhu generální prokuratury podle §§ 33, 292 a 479 tr. ř. uznati právem jak se stalo.

Citace:

č. 2839. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 531-532.