Čís. 2926.

Ke skutkové podstatě přestupku podle § 506 tr. zák. náleží nejen svedení za přípovědi manželství, nýbrž i zmrhání (zneuctění); předpokládá se tedy pohlavní zachovalost svedené ženy, a, je-li svobodná, jest podmínkou skutkové podstaty panenství svedené ženy.
(Rozh. ze dne 13. října 1927, Zm I 332/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Plané ze dne 4. února 1927, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 506 tr. zák., jehož se dopustil tím, že ke konci roku 1922 u osady H. Amalii N-ovou, připověděv jí manželství, avšak slibu svého nesplniv, svědí a zmrhal, jakož i rozsudkem krajského soudu v Chebu jako soudu odvolacího ze dne 6. dubna 1927, jímž byl uvedený rozsudek potvrzen, byl porušen zákon v ustanovení § 506 tr. zák.; oba rozsudky se zrušují a obžalovaný se podle § 259 čís. 3 tr. ř. od obžaloby pro onen přestupek osvobozuje.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Plané ze dne 4. února 1927 byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 506 tr. zák., jehož se dopustil tím, ku konci roku 1922 u osady H. Amalii N-ovou, připověděv jí manželství, avšak slibu svého nesplniv, svedl a zmrhal. Za trestního řízení v prvé stolici doznala Amalie N-ová, že v čase první soulože s obžalovaným nebyla již pannou, jelikož před tím měla důvěrné tělesné styky s Janem Sch-em. Rovněž potvrdil Jan Sch. jako svědek, že před souloží obžalovaného s Amalii N-ovou s ní vícekráte tělesně obcoval. Rozsudek okresního soudu také výslovně na základě výpovědi Jana Sch-a zjišťuje, že Amalie N-ová s ním měla asi před 5—6 léty důvěrný poměr, za něhož mezi nimi došlo několikráte k souloži, takže Amalie N-ová v době prvního pohlavního styku s obžalovaným nebyla již pannou. Přes to dospěl prvý soud k rozsudku odsuzujícímu v úvaze, že pojem zmrhání (zneuctění) ve smyslu § 506 tr. zák. předpokládá pouze soulož s bezúhonnou, čestnou osobou ženského pohlaví, aniž by vyžadoval panenské neporušenosti svedené osoby; podle odůvodnění rozsudku plyne tento názor ze zařádění § 506 tr. zák. do systému mravnostních deliktů, v nichž se jedná o ochranu mravnosti vůbec, a nikde není výslovně uvedena panenská neporušenost jako právní statek, jenž má býti chráněn, a dále z úvahy, že tento výklad zákona daleko spíše odpovídá dnes převážně platícím etickým a sociálním názorům. Krajský soud v Chebu jako soud odvolací potvrdil rozsudek ten rozhodnutím ze dne 6. dubna 1927, připojiv se v uvedené otázce k názoru a úvahám rozsudku soudu prvé stolice.
Zmateční stížnosti dlužno přisvědčiti, že jak rozsudkem okresního soudu, tak i rozhodnutím soudu odvolacího byl porušen zákon v ustanovení § 506 tr. zák., neboť: Ke skutkové podstatě přestupku podle § 506 tr. zák. náleží nejen svedení za přípovědi manželství, nýbrž i zmrhání (zneuctění); předpokládá se tedy pohlavní zachovalost svedené ženy, a, je-li svobodná, jest podmínkou skutkové podstaty panenství svedené ženy. Tak uznává judikaturu tohoto nejvyššího soudu (rozhodnutí čís. 248 a 524 sb. n. s.) a budiž tu poukázáno zejména na podrobné odůvodnění rozhodnutí posléze uvedeného. Pozbyla-li dívka panenské neporušenosti již dříve, bylo její pohlavní zneuctění již provedeno a nemůže se opakovati při další souloži. V souzeném případě jest oběma nižšími soudy zjištěno, že Amalie N-ová již před tím, než došlo k pohlavnímu styku s obžalovaným, opětovně dobrovolně souložila s jiným mužem; nelze proto mluviti o tom, že by souloží s obžalovaným byla zneuctěna, když svého panenství již před tím byla pozbyla. Dospěly tedy oba nižší soudy k odsuzujícímu rozsudku jen proto, že vycházely z mylného právního názoru, majíce za to, že panenství svobodné dívky jest pro skutkovou podstatu přestupku podle § 506 tr. zák. bez významu. Poněvadž tato podstatná složka skutkové podstaty uvedeného přestupku schází, bylo i tehdy, když ostatní složky skutkové podstaty jsou dány, vynésti rozsudek osvobozující. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury podle § 33 tr. ř. po rozumu § 292 tr. ř. vyhověti a uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 2926. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 731-732.