Čís. 2771.

Jednání, která vyplynula z téhož společného úmyslu a udála se bez místního a časového přerušení, jest posuzovati jako jediný celek.
Skutková podstata zločinu podle § 93 tr. zák. je založena každým omezováním napadeného v užívání osobní svobody — jmenovitě ve volnosti pohybu a ve výkonu vlastní volby místa pobytu, — které nebylo tak nepatrným, že by překážky napadenému kladené, mohly býti kýmkoli beze všeho překonány a nebylo rázu přechodného, takže by nemohlo býti jako omezování osobní svobody ani pociťováno.
Ideální souběh zločinu § 93 tr. zák. s přestupky podle §§ 411, 516 tr. zák.
Zmatkem čís. 10 § 281 tr. ř. nelze ve zrušovacím řízení uplatňovati ideální souběh soudem nerozpoznaný nebo nesprávně popřený, byl-li skutek podřaděni pod onen z několika souběžných zákonů, který ukládá na čin nejpřísnější trest.
(Rozh. ze dne 9. května 1927, Zm II 52/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčeni zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 30. prosince 1926, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými přestupky podle §§ 516 a 411 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti podle čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. — správně, jak bude níže dolíčeno, podle čís. 5 a 10 — a činí tak v obou směrech právem. Nalézací soud zjistil výpověďmi svědků ve spojení s trestním oznámením, že Ch-ová šla s obžalovanými dobrovolně, ačkoli z těchto průvodních prostředků nic takového nevyplývá. Podle trestního oznámení nabídli se obžalovaní, že Ch-ovou doprovodí domů, což tato odmítla. Oba obžalovaní pak Ch-ovou pronásledovali a během cesty ji chytil každý za jednu ruku. Podle svědectví Františky Ch-ové chytli ji oba pod paždí a, když je žádala, by ji pustili, neučinili tak. Jak dosvědčily Anna a Marie J-ovy, volala napadená stále, by jí pustili. Je tu tedy podstatný rozpor mezi údaji rozhodovacích důvodů a mezi trestním oznámením i svědeckými protokoly, jichž se nalézací soud dovolává. Nalézací soud zjišťuje dále týmiž průvodními prostředky, že obžalovaní zavedli Ch-ovou do uličky mimo silnici, kde ji hodili do příkopu, ačkoli Ch-ová potvrdila, že ji oba až ku příkopu dotáhli, a mimo to zjišťuje, že M. zacpával Ch-ové ústa kapesníkem jen jednou, ačkoli podle výpovědi Ch-ové stalo se tak dvakráte po sobě a to poprvé poblíže stavení J-ových, po druhé v příkopě. Ve směrech tu uvedených jest výrok nalézacího soudu o rozhodných skutečnostech neúplným. Neúplnost téhož výroku ve smyslu právě naznačeném jeví se dále v tom, že nalézací soud v důvodech vůbec neuvedl, proč ve zjištěném jednání obžalovaných, které se událo na silnici, nespatřuje zločin podle §u 93 tr. zák. Pokud pak jde o další jednání obžalovaných, k němuž došlo mimo silnicí v uličce a v příkopě, tu sice nalézací soud odůvodňuje, proč v tomto jednání spatřuje pouze stěžování volného pohybu, avšak příslušné důvody jsou tak nejasný, že z nich nelze seznati, proč nalézací soud v tomto směru skutkovou podstatu zločinu podle § 93 tr. zák. vylučuje. Veškeré vady tuto vylíčené opodstatňují důvod zmatečnosti podle čís. 5 §u 281 tr. ř. Zmateční stížnost poukazuje dále správně na to, že nalézací soud měl jednání obžalovaných na silnici a v uličce posuzovati jako jediný celek, poněvadž to i ono jednání vyplynulo z téhož společného úmyslu a událo se bez místního i časového přerušení. Zmateční stížnosti jest přisvědčiti i v tom, pokud dovozuje, že skutková podstata zločinu podle §u 93 tr. zák. je založena každým omezováním napadeného v užívání osobní svobody — tedy jmenovitě ve volnosti pohybu a ve výkonu vlastní volby místa pobytu —, které nebylo tak nepatrným, že by překážky napadenému kladené mohly býti kýmkoli beze všeho překonány, a nebylo rázu zcela přechodného, takže by nemohlo býti jako omezování osobní svobody ani pociťováno. Zmateční stížnost vytýkajíc, že nalézací soud všeho toho neuvážil a na zločin podle §u 93 tr. zák. neuznal, má za to, že byl porušen zákon po případě, že ho bylo nesprávně použito v otázce, zda je skutek obžalovaným za vinu kladený zločinem, a proto uplatňuje v této příčině důvod zmatečnosti podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Leč vzhledem k tomu, že nalézací soud shledal ve zjištěném jednání obžalovaných skutkovou podstatu přestupku jednak podle §u 516 tr. zák., jednak podle §u 411 tr. zák., jde tu ve skutečnosti o důvod zmatečnosti podle čís. 10 §u 281 tr. ř., který je dán tehdy, když skutek, na němž se rozhodnutí zakládá, byl nesprávným výkladem zákona podřaděn pod zákon, který se naň nevztahuje. Státní zastupitelství důsledkem mylného názoru, že jde o důvod zmatečnosti podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., navrhlo zrušení rozsudku pouze v tom směru, že nalézací soud neuznal na zločin podle §u 93 tr. zák., a předpokládá patrně, že lze výroky nalézacího soudu, jimiž byli obžalovaní uznáni vinnými přestupky podle § 516 a § 411 tr. zák. zachovati v platnosti. Ježto však tu jde o důvod zmatečnosti podle čís. 10 §u 281 tr. ř., nutno zrušiti rozsudek v celém obsahu, neboť touto zmatečnosti je zasažen napadený rozsudek v celém rozsahu. Poněvadž Františka Ch-ová zjištěným jednáním obžalovaných utrpěla tělesné poškození (otekliny pod okem), bude v tom případě, že nalézací soud shledá v jednání obžalovaných, které jest posuzovati jako celek, skutkovou podstatu zločinu podle §u 93 tr. zák., použiti přísnější třeští sazby podle druhé věty §u 94 tr. zák., která postihuje i škodu, již zadržovaný utrpěl. Tím bude vyčerpána i skutková podstata, pro kterou byli obžalovaní uznáni vinnými přestupkem podle §u 411 tr. zák. a proto nelze příslušný výrok o vině ponechati netknutým.
Pokud jde o přestupek podle §u 516 tr. zák., přichází v úvahu i ideální souběh tohoto přestupku se zločinem podle §u 93 tr. zák. je-li však obžalobcem ve skutečnosti uplatňován důvod zmatečnosti podle čís. 10 §u 281 tr. ř., jest pohlížeti na věc takto: Nutno předpokládati, že zákonodárce, učiniv důvodem zmatečnosti podřadění skutku pod zákon, který se naň nevztahuje, uvědomil si též případ, že rozsudek nepodřaďuje skutku pod každý z několika zákonů, které se naň vztahují. Nevyslovil-li přes to stanovením dalšího důvodu zmatečnosti, že rozsudek Je zmatečným i tenkráte, když skutek nesprávným výkladem zákona nebyl podřaděn trestnímu zákonu, který se naň vztahuje, jest oprávněn názor, že opomenul tak učiniti úmyslně, by vyloučil možnost uplatňovati ve zrušovacím řízení ideální souběh rozsudkem nalézacího soudu nerozpoznaný nebo nesprávně popřený. Z toho plyne, že sice může ve prospěch obžalovaného zmatečností podle čís. 10 §u 281 tr. ř. býti napadáno, že rozsudek podřaďuje skutek několika zákonům, z nichž některý se naň nevztahuje, že však nelze v neprospěch obžalovaného napadati rozsudek z důvodu, že nalézací soud nepodřadil skutek všem zákonům, které se naň vztahují, nýbrž jen jednomu nebo některým z nich. To vede nutně k závěru, že obžalobce po zákonu se musí spokojiti tím, že nalézací soud shledal ve skutku jeden z několika trestných činů, jichž podstaty jsou následkem ideálního souběhu skutkem naplněny, a nemůže tedy zmateční stížností uplatnili ideální souběh nalézajícím soudem nerozpoznaný nebo nesprávně popřený. Toto omezení práva obžalobcova však předpokládá, že skutek byl zřetelem ku předpisům §u 34 nebo §u 35 tr. zák. podřaděn pod onen z několika souběžných zákonů, který ukládá na čin nejpřísnější trest. Pak-li skutek byl podřaděn pod jiný — mírnější — z několika souběžných zákonů, nebylo podřadění správným, spočívá na nesprávném výkladu zákona a obžalobce může se uplatňováním zmatku čís. 10 §u 281 tr. ř. domáhati i toho, by rozsudek byl zrušen a skutek podřaděn pod onen zákon, který z několika zákonů naň se vztahujících jest nejpřísnějším (rozh. n. s. č. 2154), To platí i v souzeném případě a podle toho, co právě bylo uvedeno, nelze ani výrok o vině podle §u 516 tr. zák. ponechati netknutým, poněvadž, kdyby nalézací soud podřadil skutek obžalovaných pod § 93 tr. zák. byl by tím obžalobce po zákonu uspokojen a nebylo by přípustno, by skutek obžalovaných byl současně podřaděn také pod § 516 tr. zák. Jak dovoženo, jsou oba uplatňované důvody zmatečnosti čís. 5 a 10 §u 281 tr. ř. opodstatněny, a poněvadž soud zrušovací shledal, že v rozsudku a rozhodovacích důvodech nejsou zjištěny veškeré skutečnosti, které pří správném použití zákona by měly býti základem nálezu, rozhodl podle §u 288 odst. druhý čís. 3 tr. ř. tak, jak se stalo.

Citace:

č. 2771. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 381-384.