Čís. 2708.

S hlediska §u 335 tr. zák. lze není-li vyšší požadavek odůvodněn zvláštními osobními poměry rázu tam naznačeného) požadovati toliko obyčejnou, každému příčetnému člověku vlastní míru rozvahy (soudnosti) o tom, jaké následky mohou z určitého činu (opomenutí) nastati.
Předpis §u 335 tr. zák. staví zvětšení nebezpečí na roven jeho způsobení; nebezpečí se zvětšuje, přidává-li se k příčinám škodného výsledku další nová příčina.
Záměna neškodného nápoje za nápoj zdraví škodlivý.
(Rozh. ze dne 21. března 1927, Zm I 759/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §u 335 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud jde o hmotněprávní námitky stížnosti, jest ovšem správné, že skutková podstata §u 335 tr. zák. předpokládá, přesněji, že s hlediska §u 335 tr. zák. lze (není-li vyšší požadavek odůvodněn; zvláštními osobními poměry rázu tam naznačeného, čemuž v souzeném případě není) požadovati toliko obyčejnou, každému příčetnému člověku vlastní míru rozvahy, přesněji soudnosti o tom, jaké následky mohou z určitého činu (opomenutí) nastati. Avšak větší míry soudnosti ani napadený rozsudek u stěžovatele nepředpokládal. Uvádějíť rozhodovací důvody, že jest všeobecně každému známo, že je to nebezpečno, napije-li se někdo kyseliny octové. Vhodně podotýkají k tomu rozhodovací důvody, že to musil věděti tím spíše stěžovatel, který jako obchodník nakládá okurky a takto má příležitost poznati povahu kyseliny octové a míru nutného jejího zředění. Ostatně se stěžovatel ve směru tom neznalostí nehájil; neudal (jak stížnost uvádí) při hlavním přelíčení pouze, že s povahou kyseliny není obeznámen, nýbrž udal (jak rozsudek správně cituje) dále, že to však věděl, že kdyby se toho někdo napil, že je to nebezpečné, a mimo to, že S., jakmile se napil, řekl, že to není koňak, a on (stěžovatel) již věděl, že je zle. Proto nezáleží pro posouzení, zda mohl stěžovatel poznati, že může nastati nebezpečí rázu v §u 335 předpokládaného, podá-li S-ovi k pití na místě koňaku octovou kyselinu, nikterak na okolnostech stížností zdůrazňovaných, že stěžovatel není chemikem, že ani neprovozuje výčep lihovin a neprodává koňaku, nýbrž byl jen dělníkem při stavbách tunelů. Že možnost onoho poznání, přesněji řečeno, přímo poznání samotné, nebyly rušeny okolnostmi, že stěžovatel jest na jedno oko slepý a na druhé skoro vůbec nevidí a že měl v osudný den rýmu, jest na bíledni. Vady po případě neduhy nerušily však ani závěr, že stěžovatel neosvědčil ostražitosti, jež mu vzhledem k onomu poznání náležela. Naopak měly mu býti důvodem, by se při zkoumání obsahu láhve, z níž S-ovi nalil, neomezil na zkoumání svými vadnými smysly zraku a čichu, nýbrž by při nejmenším upozornil S-a na nespolehlivost svých (stěžovatelových) postřehů. Že podle vlastního doznání k láhvi, než z ní nalil, přičichnul, jest důkazem toho, že sám počítal s nebezpečím, s možností záměny láhví, takže mu náleželo zjednali si jistotu, že taková záměna se nestala, i jinými prostředky než zrakem a čichem, o jejichž vadnosti a tudíž nespolehlivosti věděl, při nejmenším však S-a na možnost mýlky upozorniti. Neučinil-li ani toho, nečelil nebezpečí jím poznanému všemi prostředky, jež mu byly možný a osobní povahou jeho napovězeny, a jednal nedbale po rozumu §u 335 tr. zák., jak nalézací soud správně usoudil z okolností v rozsudku zjištěných. Dalších námitek, že souzený skutek nezakládá skutkové podstaty přečinu podle §u 335 tr. zák., nýbrž jen přestupku podle tohoto §u, pokud se týče podle §u 431 tr. zák., neprovádí stížnost po zákonu, pokud námitky opírá o předpoklad, že ze skutku nenastala smrt S-a, ba že z něho nenastala vůbec žádná škoda. Neboť rozsudek zjišťuje příčinnou souvislost smrti Augustina S-a se zjištěným jednáním stěžovatelovým a stížnost formální vadnosti tohoto zjištění nedokázala, takže tento příčinný vztah zůstal součástkou skutkového děje. který tvoří nezměnitelný podklad nálezu (§ 288 čís. 1 tr. ř.). K vrácení další námitky, že souzený skutek nebyl příčinou smrti S-ovy, jelikož účinek ten nastal v souvislosti s vadnosti srdce zemřelého, stačí poukaz k tomu, co v příčině té správně uvádějí rozhodovací důvody napadeného rozsudku. Projevený tam názor, že pojem příčinné spojitosti v §u 134 tr. zák. vymezený platí také pro delikty kulposní, vyhovuje správnému výkladu zákona tím spíše, že předpis §u 335 tr. zák. staví zvětšení nebezpečí na roven jeho způsobení a nebezpečí se zvětšuje, přidává-li se k příčinám škodného výsledku další nová příčina (§ 129 tr. ř.).

Citace:

č. 2708. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 238-240.