Čís. 2779.

Má-li soud za prokázáno, že padělání veřejné listiny (křestního listu v údaji náboženství) stalo se bez úmyslu směřujícího k oklamání třetí osoby, nemůže pachatele odsouditi pro přestupek § 320 f) tr. zák.
(Rozh. ze dne 14. května 1927, Zm I 108/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Poličce ze dne 13. října 1926, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle §u 320 f) tr. zák., jakož i potvrzujícím rozsudkem krajského soudu v Chrudimi jako soudu odvolacího ze dne 16. listopadu 1926 byl porušen zákon v ustanovení §u 320 f) tr. zák., oba rozsudky se zrušují a obžalovaný se podle §u 259 čís. 3 tr. ř. osvobozuje od obžaloby pro přestupek podle §u 320 f) tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že dne 21. června 1926 v P. křestní list Jany M-ové, vydaný dne 11. června 1926 děkanským úřadem v Čáslavi, padělal bez onoho zlého úmyslu, který jest uveden v §u 197 tr. zák.
Důvody:
Podle trestního spisu okresního soudu v Poličce byl obžalovaný rozsudkem onoho soudu ze dne 13. října 1926 uznán vinným přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením podle §u 320 f) tr. zák. Podle rozsudečných důvodů bylo v souhlase s obsahem trestního spisu vzato za zjištěno a prokázáno, že přestupek podle §u 320 f) tr. zák. byl obžalovaným spáchán paděláním křestního listu, vystaveného dne 11. června 1926 děkanským úřadem v Čáslavi pro dceru obviněného jménem Janu M-ovou, tím, že obviněný v křestním listě ve sloupci »náboženství« škrtl slovo »katolického« a vepsal »bez vyznání«, dále, že ve sloupci »otec« škrtl slova »katolík, krejčí v Č.« a vepsal »bez vyznání«, posléze pak, že ve sloupci »matka« škrtl slovo »katolička« a vepsal »bez vyznání«, vše bez zlého úmyslu uvedeného v §u 197 tr. zák. V souhlase s hájením se obviněného a se zjištěnými okolnostmi bylo vzato dále za prokázáno, že týž takto změněný křestní list dopisem ze dne 21. června 1926 odeslal okresní správě politické v Čáslavi se stížností na udánlivě nesprávné údaje uvedené v něm děkanským úřadem v Č. a se žádostí, by okresní politická správa nařídila děkanskému úřadu v Č. vystavení opisu křestního listu podle skutečnosti, t. j. podle stavu v době vydání jeho opisu. Obviněný byl totiž dříve krejčím v Č., což jest správně uvedeno v křestním listě, dále byl on i jeho manželka až do dne 7. července 1920 náboženství římsko-katolického, kteréhožto dne z církve římsko-katolické i s manželkou a se syny Zdeňkem, Josefem, Norbertem a dcerami Ludmilou a Antonií vystoupil. Vystoupení to vzala okresní politická správa v Č. přípisem zaslaným obviněnému dne 8. července 1920 na vědomí s tím, že se farní úřad v Č. o vystoupení zpravuje. Podle svědectví P. Vincence S-a, kaplana děkanského úřadu v Č., nebyl o vystoupení Jany M-é děkanský úřad v Č. vyrozuměn, a proto ve vyhotovení křestního listu ze dne 11. června 1926 vydaného děkanským úřadem v Č. nebyly změny ty vyznačeny. Nalézacím soudem bylo také vzato za prokázáno, že obviněný padělaného křestního listu u úřadu nepoužil za účelem zapsání nebo klamání, že změna jeho stala se bez jakéhokoliv zlého a podvodného úmyslu, bezelstně jen z ubližované ctižádosti obviněného a ze zlosti pro nesprávné uvedení jeho nynějšího titulu v křestním listu. Obviněný jest totiž nyní správcem okresní nemocenské pojišťovny v P. Nalézací soud ač tedy vyloučil jakýkoliv zlý úmysl obviněného, tedy i úmysl, směřující alespoň k oklamání osoby třetí, uznal, že jednání obviněného zakládá objektivní i subjektivní skutkovou povahu přestupku podle §u 320 f) tr. zák. v úvaze, že ustanovení §u 320 f) tr. zák. poskytuje docela všeobecně ochranu každé veřejné listině v její formě, že proto také jednání obžalovaného obsahuje vzhledem k jeho způsobu a obsahu padělání v úmyslu tohoto ustanovení zákona, neboť jednáním obžalovaného obdržela veřejná listina dílem jiný zevnějšek a vzhled, a dílem jiný doslov a obsah. Odvolání obžalovaného bylo rozsudkem krajského soudu v Chrudimi jako soudu odvolacího ze dne 16. listopadu 1926 zamítnuto jako bezdůvodné s poukazem na rozhodovací důvody prvého soudu. Rozsudky těmi byl porušen zákon v ustanovení §u 320 f) tr. zák. Ke skutkové povaze přestupku podle §u 320 f) tr. zák. se vyžaduje úmysl klamati osobu třetí; tak uznává ustálená judikatura bývalého vídeňského nejvyššího soudu (zejm. rozhodnutí č. 2028 a 3336 sbírky Nowak (i tohoto nejvyššího soudu sb. n. s. čís. 1321 a 1581). Než právě tento úmysl rozsudek soudu prvé stolice výslovně vylučuje, jak shora jest uvedeno, a toto skutkové zjištění přejímá i soud odvolací. Nedostává se tu tedy ke skutkové podstatě přestupku podle §u 320 f) tr. zák. základní známky, a bez této není naplněna skutková podstata onoho přestupku. Při tomto skutkovém zjištění měl býti správně vynesen rozsudek osvobozující, poněvadž skutek obžalovaného nelze podřaditi ani pod jiná ustanovení trestního zákona. Bylo proto podle §§ 33, 479 a 292 tr. ř. o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 2779. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 404-406.