Čís. 2929.

Skutková podstata přečinu podle § 335 tr. zák. vyžaduje příčinnou souvislost nehody s jednáním (opomenutím) pachatele, nikoliv i s tou kterou složkou tohoto jednání (opomenutí).
Požadavek, by pachatel předvídal nebezpečí, dlužno vztahovati na dobu, kdy bylo na něm, by se podle předpisu platného pro jeho jednání zachoval určitým způsobem, nikoliv na dobu pozdější, kdy se nezachováním předpisu již vytvořila nebezpečná situace, jejíž vzniku právě má býti předpisem zabráněno, a kdy jde již jen o to, by se nebezpečná situace nevystupňovala ve škodný výsledek.
(Rozh. ze dne 14. října 1927, Zm I 185/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. ledna 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce právní mají význam jen námitky, že se pro trestnost souzeného skutku podle § 335 tr. zák. nedostává příčinné souvislosti mezi nepřípustnou rychlostí jízdy a nehodou chlapce H-a a že tu není vědomí obžalovaného o nebezpečnosti nepřípustné rychlosti jízdy. Tyto námitky nebuduje stížnost na skutečnostech rozsudkem zjištěných, nýbrž přímo na posudku znaleckém, zejména na domnělých projevech znalce, že se úrazu nedalo zabrániti, ani kdyby rychlost jízdy byla bývala menší než 15 km a že obžalovaný nemohl předpokládati, že mu dítě vkročí do jízdní dráhy, přesněji, že se ve středu ulice obrátí, změníc náhle směr svého pohybu. Než v protokole o hlavním přelíčení není žádný z těchto domnělých projevů znalce zaznamenán. Znalec udal ve směru tom toliko, že osudné vrácení se chlapce zavinilo jeho úraz a že nepadá tu v úvahu ani rychlost auta ani jakákoliv jiná opatření se strany řidiče a že úrazu nedalo se již žádným opatřením zabrániti. S tímto konečným závěrem znalce nemusel se soud zvláště vypořádati, jelikož jest důsledkem znalcova předpokladu, že rychlost 15 km byla přípustná, kdežto rozsudek pokládá za nepřípustnou již rychlost vyšší 6 km. Kdyby byl zachoval tuto hranici, byl by však obžalovaný mohl zabrániti nehodě i podle posudku znalcova. Vždyť znalec udal, že za předpokladu, že v době, kdy chlapec změnil směr svého pohybu a vrátil se k levému chodníku, byla vzdálenost mezi autem a chlapcem 1 m, nesměla býti rychlost jízdy, mělo-li se auto zastaviti ještě před chlapcem, větší než 7.33 po případě 7.67 km. Než, nehledíc k tomu, že podkladem námitek nejsou rozsudečná zjištění, ba nejsou jím ani výsledky hlavního přelíčení, jsou námitky i jinak pochybeny. Skutková podstata přečinu podle § 335 tr. zák. žádá příčinnou souvislost nehody s jednáním (opomenutím) pachatele, nikoliv i s tou kterou složkou tohoto jednání (opomenutí). Zda se pachatelovo jednání příčí v té neb oné složce platným předpisům, nemá významu pro posouzení objektivní známky příčinné souvislosti, nýbrž má význam teprve pro posouzení subjektivní známky pachatelovy nedbalosti v ten smysl, zda platné předpisy sprostředkovaly pachateli poznání, že jeho jednání, nezachová-li se podle předpisů těch, může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí pro právní statky, k jichž ochraně byly předpisy vydány. Požadavek, by pachatel předvídal nebezpečí, dlužno tudíž vztahovati na dobu, kdy bylo na něm, by se podle předpisu platného pro jeho jednání, zachoval určitým způsobem, nikoliv na dobu pozdější, kdy se nezachováním předpisu již vytvořila nebezpečná situace, jejíž vzniku právě má býti předpisem zabráněno, a kdy jde již jen o to, by se nebezpečná situace nevystupňovala ve škodný výsledek. Správnosti tohoto názoru svědčí okolnost, že § 335 tr. zák. předpokládá jen předvídatelnost toho, že může vzejíti nebo zvětšeno býti nebezpečí, nikoliv předvídatelnost nebezpečí skutečného, a že předpokládá ohrožení právních statků jím chráněných povšechně, nikoliv právě v osobě toho, kdo pak v nich doznal újmy. Proto stačí, že obžalovaný mohl — jak rozsudek zjišťuje — v době, kdy bylo na něm, by přizpůsobil rychlost jízdy nepřehlednosti jízdní dráhy, neboli, než a když předjížděl povoz fy P., předvídati povšechnou nebezpečnost jízdy rychlejší 6 km, a nezáleží na tom, zda mohl v době pozdější, když uviděl chlapce na silnici, předvídati i to, že chlapec ten bude autem zasažen. Závěr o nedbalosti obžalovaného není tedy rušen ani jeho důvodným předpokladem, že chlapec vyvázne z nebezpečné situace způsobené rychlou jízdou auta bez nehody tím, že nezmění směr chůze a zůstane mimo část (stranu) silnice, na kterou bylo auto obžalovaným řízeno, kterýžto předpoklad obžalovaného jest zjištěn větou rozhodovacích důvodů, že by měla jen za zachování všech kautel opatrnosti význam okolnost, že obžalovaný nemohl předvídati, že se chlapec obrátí a poběhne zpět.

Citace:

č. 2929. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 738-740.