Čís. 2928.

Telegrafy (zákon ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924).
Podání žádosti o povolení nenahrazuje povolení potřebného podle § 24 (1) zákona.
Omyl, záležející v neznalosti toho, že podle zákona je potřebí zvláštního povolení k přechovávání radiotelefonního zařízení, jest omylem právním podle § 233 tr. zák.
(Rozh. ze dne 14. října 1927, Zm I 139/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 19. ledna 1927, pokud jím byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin podle § 24 odst. prvý zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, zrušil rozsudek nalézacího soudu v napadeném výroku (odst. II.) a důsledkem toho i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice potud, pokud obžalovaný byl jím sproštěn z obžaloby pro přečin podle § 24, odst. prvý zák. ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, spáchaný prý tím, že v červenci 1926 v K. bez povolení přechovával radiotelefonní zařízení. Stížnosti, jež se dovolává číselně důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) a b) tr. ř., nelze upříti oprávnění. Rozsudek uvádí na odůvodněnou sprošťujícího výroku doslovně toto: »Obžalovaný neměl sice povolení (ku přechovávání radiotelefonního zařízení), avšak o toto povolení (poštovním úřadem) žádal více než 14 dní před tím, než mu byla stanice zřízena, a nelze tedy nevyřízení žádosti poštovním úřadem přičítati obžalovanému. Ostatně podání přihlášky — třebas by tato nenahrazovala koncese — zakládalo by u obžalovaného skutkový omyl, jak z jeho hájení je patrno, zrovna tak, jakoby podle § 2 e) tr. zák. trestnost byla vyloučena i tím. že obžalovaný důvěřoval ujištění svědka Františka N-ého, že předváděcí koncese (firmy, jež radiotelefonní aparát obžalovanému prodala) kryje aparát až do opatření koncese definitivní. Rozsudek jest zřejmě na omylu, pokud je právního názoru, že se obžalovaný nedopustil přečinu již proto, že zažádal o povolení k přechovávání radiotelefonního zařízení více než 14 dní před tím, než mu byla radiotelefonní stanice zřízena. Podle jasného doslovu a smyslu § 24, odst. prvý zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, dopustí se přečinu, uvedeného v tomto ustanovení zákona, ten, kdo bez povolení vyrábí, prodává, přechovává nebo z ciziny dováží radiotelegrafní nebo radiotelefonní zařízení. Podání žádosti o povolení k těmto činnostem nenahrazuje potřebného povolení. Z §§ 6 až 8 zákona vysvítá, že povolení, uvedené v § 1 lze uděliti jen za určitých, zákonem stanovených předpokladů, a § 9 téhož zákona ustanovuje, že povolení smí býti odepřeno, dokonce bez udání důvodů, i tenkrát, když byly prokázány všecky náležitosti nutné podle zákona k nabytí povolení. Zmateční stížnost poukazuje v tomto směru právem k tomu, že obžalovaný nemohl vzhledem k ustanovení § 7 zákona vůbec nabýti povolení k přechovávání radiotelefonního zařízení proto, že byl právoplatně odsouzen pro zločin podvodu. Měl-li dále obžalovaný za to, že smí radiotelefonní zařízení přechovávati, protože zažádal již před tím, než mu byla radiotelefonní stanice zřízena, o potřebné povolení, a důvěřoval-li zároveň ujištění svědka Františka N-ého, že předváděcí koncese firmy, jež obžalovanému zřídila radiotelefonní stanici, kryje tuto stanici do té doby, až si obžalovaný opatří zvláštní povolení k přechovávání radiotelefonního zařízení. (Názor svědkem N-ovým v tomto směru vyslovený nemá v zákoně ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, opory, nýbrž odporuje zřejmě ustanovení § 18 zák., podle něhož mohou býti zařízení radiotelegrafní a radiotelefonní prodávána pouze osobám, které prokáží, že jim byla udělena koncese ke zřizování nebo k provozu radiotelegrafních a rádiotelefonních stanic nebo povolení k přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení), jednal sice v omylu, nikoli však v omylu skutkovém ve smyslu § 2 e) tr. zák., o nějž tu šlo podle mylného názoru nalézacího soudu, nýbrž zřejmě v omylu trestně-právním podle § 233 tr. zák., jímž se nikdo nemůže omlouvati; neboť šlo tu jen o omyl, záležející v neznalosti toho, že podle zákona je potřebí zvláštního povolení k přechovávání radiotelefonního zařízení. Bylo tudíž vyhověti zmateční stížnosti, rozsudek v uvedeném sprošťujícím výroku jako zmatečný zrušiti a v důsledku toho zrušiti jej také ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících. Ve věci samé nemůže zrušovací soud ihned rozhodnouti, poněvadž nejsou v rozsudku a jeho důvodech zjištěny všechny skutečnosti, jež jest při správném použití hmotného práva položiti za základ rozhodnutí. Rozsudek zjišťuje sice, že obžalovaný neměl povolení k přechovávání radiotelefonního zařízení, nezjišťuje však, zda obžalovaný vědomě přechovával radiotelefonní zařízení, zda měl je u sebe a věděl o tom. Proto bylo věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl (§ 288 čís. 3 tr. ř.).

Citace:

č. 2928. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 736-738.