Čís. 33 dis.

Zástupce advokátní komory v kárném řízení není obžalobcem ve smyslu trestního řádu; kárná rada může odsouditi obviněného i pro jednání, ohledně něhož vzal zástupce odkazovací usnesení zpět. Pokud převod palmární pohledávky advokátem na jeho manželku (přeměna palmární pohledávky na pohledávku z koupě) zakládá skutkovou podstatu přečinu proti cti a vážnosti stavu.
(Rozh. ze dne 28. května 1927, Ds II 13/26.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl v neveřejném zasedání odvolání obviněného do nálezu kárné rady moravské advokátní komory v Brně ze dne 15. května 1926, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem proti cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Odvolání není opodstatněno. Mylným jest stanovisko obviněného, že neměl býti odsouzen pro činy uvedené v odkazovacím usnesení bod 11. a), b), an zástupce komory vzal obžalobu v dotyčných bodech při přelíčení zpět. Podle §§ 2 a 23 advokátního kárného statutu ze dne 1. dubna 1872, čís. 40 ř. zák. náleží kárné stihání poklesků advokátů a advokátních kandidátů kárné radě a jí podle § 29 kárn. statutu přísluší zejména usnášeti se o tom, zda je důvod ke kárnému stihání či nikoliv. Postavení zástupce advokátní komory v kárném řízení není, jakž plyne z ustanovení kárného statutu §§ 23, 24, 27, 29, 31, 34, 37, 47, 50 a 53 postavením obžalobce ve smyslu trestního řádu a proto prohlášení zástupce komory o zpětvzetí odkazovacího usnesení nevázalo kárnou radu a nebylo na překážku, by obviněný nebyl přes to odsouzen kárnou radou pro jednání, ohledně něhož bylo odkazovací usnesení vzato zpět. V jednání obviněného uvedeném v napadeném nálezu (bod II. a), b) odkazovacího usnesení) shledala kárná rada právem porušení cti a vážnosti advokátního stavu. Jde o to, že obviněný, jak jest prokázáno, dne 10. prosince 1923 s klientem Jindřichem D-em súčtovaný zůstatek své pohledávky za zastupování v částce 16 150 Kč postoupil z rodinných důvodů, jež však blíže neuvedl a jež ani v řízení na jevo nevyšly, své manželce a že tato za souhlasu a vědomí obviněného, týž den koupila za postoupenou jí pohledávku od Jindřicha D-a nářadí a že na to hned téhož dne zase s výhradou vlastnictví do zaplacení kupní ceny nářadí to prodala zpět D-ovi. Pro posouzení tohoto jednání na straně obviněného jest s hlediska kárného nerozhodno a proto obviněný na to marně ke své obhajobě poukazuje, že postup palmární pohledávky na jeho manželku nebyl nepřípustným, a nerozhodno jest, že Jindřich D. postupu a přeměně pohledávky z pohledávky palmární na pohledávku z kupní smlouvy, jakož i jejímu zajištění výhradou vlastnictví neodporoval. S kárného hlediska záleží na tom, zda se ona jednání srovnávají se ctí a vážností advokátního stavu, k němuž obviněný přináleží. Advokátní řád v § 10 ukládá advokátům, by jednali a se chovali poctivě a čestně. Tomuto požadavku řečené jednání obviněného neodpovídá. Postup pohledávky na manželku, prý z rodinných důvodů, když důvody ty blíže neuvedeny a na jevo nevyšly, budí dojem jednání na oko a týž dojem činí také přeměna původní palmární pohledávky na pohledávku z koupě. Potřeba zajistiti pohledávku, jak uvádí obviněný, přeměnu tu nikterak neodůvodňuje. V souvislosti postup pohledávky a její přeměna vyvolává dojem, že mělo býti tímto jednáním něco zastřeno, budí nedůvěru ve správnost těchto jednání, zejména v tom směru, zda jednání ta nesměřovala ke škodě Jindřicha D-a na př., že tento měl býti připraven o námitky a obrany, které po případě měl nebo činiti mohl proti pohledávce obviněného z důvodu zastupování. Jednání obviněného nebylo jednáním otevřeným, nutně vede k pochybnostem o své správnosti a vyvolávajíc tento dojem, neodpovídá požadavku jednání poctivého a čestného, bylo s to ohroziti čest a vážnost advokátního stavu a kárná rada právem proto spatřovala v něm kárné prohřešení se obviněného.

Citace:

č. 33 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 1002-1004.