Čís. 2744.

Předpisu § 222 tr. ř. vyhovuje jen průvodní návrh, čelící k doplnění průvodního řízení v určitém směru a označující skutečnosti a body, o nichž mají býti navržené důkazy provedeny.
Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Podněcování k organisování revoluce ve smyslu Leninismu ( k diktatuře proletariátu) jest podněcováním ve smyslu § 15 čís. 3 zákona (k změně demokraticko-republikánské formy státu). Autentický výklad Leninismu exekutivou komunistické internacionály; pojem »revoluce«.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1927, Zm II 582/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 16. října 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznání vinnými, obžalovaný Jindřich B. zločinem jednak dokonané, jednak nedokonané výzvy, k trestnými činům podle §u 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., pokud se týče podle téhož zákonného ustanovení a §u 8 tr. zák., obžalovaný Hynek K. přečinem zanedbání povinné péče podle článku III. čís. 1. zákona ze dne 15. října 1868, čís. 132 ř. zák. a §u 42 zákona na ochranu republiky, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 4, 5 a 9 — patrně 9 a) — §u 281 tr. ř. Důvod zmatku čís. 4 spatřuje v tom, že byl nalézacím soudem zamítnut při hlavním přelíčení jako zbytečný návrh obhájce obžalovaných na připuštění důkazu prostudováním všech spisů Iljiče Lenina soudem. Než zamítnutí návrhu stalo se právem a nemůže býti podkladem pro uplatňovaný zmatek formálně již proto, že návrh ani nesměřoval k doplnění průvodního řízení v určitém směru, ani neoznačil skutečností a bodů, o nichž mají býti navržené důkazy provedeny, a proto zřejmě nevyhovuje předpisu §u 222 tr. ř., jejž dlužno vztahovati i na tento případ, takže již pro svou povšechnost a neurčitost nebyl vůbec, způsobilým, by mu bylo vyhověno. Než i po věcné stránce jevil se návrh nalézacímu soudu vším právem zbytečným, již v důvodech usnesení, jímž byl zamítnut, se uvádí, že k posouzení trestnosti (činu obžalovaných) stačí obsah závadných článků samotných, a také rozhodovací důvody napadeného rozsudku vycházejí zásadně s téhož hlediska. Rozsudkové důvody dospívají sice současně k závěru, že úmyslem obžalovaných (ze stěžovatelů přichází arci v tom směru nyní v úvahu pouze obžalovaný Jindřich B.) bylo propagovati oněmi články ve čtenářích listů »P.« a »Š.« Leninismus, ale, jak se tamtéž zároveň výslovně zdůrazňuje. Leninismus v onom jeho pojmovém obsahu, v němž byl podle předchozího rozsudkového zjištění vyložen v prohlášení samotné exekutivy komunistické internationály, uveřejněném u příležitosti výročí říjnové revoluce v komunistických časopisech, mimo jiné též v čísle 305 časopisu »R.« ze dne 7. listopadu 1924, Jak rozsudek podrobněji zjišťuje, praví se v onom prohlášení ku konci: »Naplňte dělnickou třídu duchem Leninismu. Leninismus jest organisovaním revoluce, bolševismus jest neohraničená oddanost revolučního předvoje proletariátu, sdružená s neúnavnou tuhou prací pro přípravu revoluce. Sedmé výročí říjnové revoluce jest ve znamení bolševisace západoevropského proletariátu. Ať žije světová revoluce!« Tento výklad Leninismu, pocházející od svrchované představitelky hnutí, hlásajícího a propagujícího Leninismus, označující rozsudkové důvody právem jako autentický. Nebyloť pro soud zajisté příčiny k pochybnostem o tom, že výklad, který přiložil onomu pojmu tak význačný činitel komunistické internationály, jakým je její exekutiva, jest správný, že se totiž shoduje s tím, co Lenin skutečně hlásal a co prohlašoval zejména za cíl svého učení. Než, i kdyby tomu tak nebylo, bylo by pro řešení otázky, zda jednání stěžovatelů zakládá skutkovou podstatu oněch trestných činů, jimiž byli vinnými uznáni, rozhodnými jen to, co zejména i v oblasti republiky Československé bylo za zásady a konečné cíle Leninovy, za Leninismus prohlášeno a v tom smyslu dále propagováno. Že by se rozsudkové zjištění, týkající se onoho výkladu Leninismu v prohlášení exekutivy komunistické internacionály, neshodovalo se skutečností, zmateční stížnost netvrdí a nevyslovuje pochybností ani o autentičnosti výkladu toho. Stížnost ani nenapadá rozsudkové zjištění, podle něhož časopisy »R.«, v němž bylo ono prohlášení otištěno, a »S.«, v němž podle úmyslu obžalovaného B-e měl býti otištěn jeho článek »Iljičův odkaz«, se tisknou v téže tiskárně a sledují tytéž cíle, ani rozsudkový závěr, zbudovaný na tomto zjištění, že totiž ona definice »Leninismu«, podaná v »R.«, platí pro oba řečené tiskopisy, ani posléze rozsudkové zjištění, podle něhož ono prohlášení bylo dobře známo i obžalovanému B-ovi jako čel němu funkcionáři a agitátoru komunistické strany v Československu, pouhé to sekce komunistické internationály, přiznává naopak výslovně, že obžalovaní jsou nejen zjevnými a otevřenými ctiteli a vyznávači učení Leninova, nýbrž že učení to také propagují. V rámci oněch svých vývodů, jimiž provádí zmateční stížnost formální námitku důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., snaží se sice dovoditi, že organisování revoluce není ještě činností trestnou a, že revoluce sama neznamená nikterak útok na republiku, která prý je ideálem komunistů i základem Leninismu, tak, že prý »republikou zůstane i po vítězství Leninismu«. Sama však zároveň připouští, že kromě nápravy křivd znamená revoluce také změnu a přeměnu společenských řádů a změnu poměrů mezi občany, ač ovšem podle jejího tvrzení jen k tomu cíli, by »se vyhovělo lidskému poslání a plné svobodě a rovnosti lidské.«
Rozsudkové důvody, opírající se, jak shora dovoděno, právem o onen výklad v prohlášení exekutivy, definují pojem Leninismu i pojmy revoluce a jejího organisování i práce pro její přípravu způsobem zásadně odlišnými. Majíce při tom na zřeteli již skutkovou podstatu onoho trestného činu, na který zněla obžaloba, zločin podle §u 15 čís. 3. zákona na ochranu republiky, dospívají k závěru, že podněcování k organisování revoluce ve smyslu Leninismu není ničím jiným,, než podněcováním ke konečnému cíli komunistické internationály, totiž k diktatuře proletariátu a že, mluví-li se v prohlášení o bolševisaci západoevropského proletariátu, definuje-li se v něm bolševismus jako neohraničená oddanost revolučního předvoje proletariátu, sdružená s neúnavnou tuhou prací pro přípravu revoluce a oslavuje-li se tam světová revoluce, je tím dokázáno, že se zamýšlí a je zároveň podle předchozího rozsudkového závěru takto podněcováno k pokusu o násilnou změnu ústavy republiky. Způsobem, jejž při nejmenším přímo zmateční stížnost ani nenapadá, zjišťuje se mimo to, že Leninismus postupoval skutečně násilně. Na odůvodněnou přesvědčení nalézacího soudu, že propagací Leninismu v jeho právě nastíněném smyslu včetně bolševismu, jímž jest v prohlášení exekutivy zřejmě míněn Leninismus uváděný ve skutek, je nejen článek »Rok po smrti Leninově«, nýbrž, že táž tendence je zdůrazněna i v ostatních třech závadných článcích, »Iljičův odkaz«, »Lenin a mládež« a »odmítnutí soudruha Trockého«, citují se v rozsudkových důvodech některé v tom směru zvlášť výmluvné výňatky z těchto jednotlivých článků, v nichž nachází ono přesvědčení nalézacího soudu plnou oporu. Pojem revoluce vykládají arci rozsudkové důvody v naprosto jiném smyslu, než jaký mu při svém výkladu Leninismu snaží se dáti zmateční stížnost. Přikládají mu onen význam, který mu s výjimkou oněch případů, v nichž okolnosti poukazují na jiný výklad (na př. pouhé revoluce myšlenkové, duchovní a pod.), bývá zpravidla přisuzován, totiž, pokud jde zejména o revoluci v oboru života a vývoje státního, jako hnutí, směřující k tomu, by ústavní zřízení, platné v tom kterém státě, bylo cestou násilí buď vůbec odstraněno, nebo bylo nahraženo jiným ústavními zřízením, v němž by však posavadní samostatnost, jednotnost neb aspoň vládní forma státu buď zcela vzala za své, nebo by na její místo vstoupila forma zásadně jiná, značící změnu posavadní ústavy státní. Jako cíl revoluce a jejího organisování ve smyslu hořejšího výkladu Leninismu označují rozsudkové důvody konečný cíl komunistické internationály, diktaturu proletariátu. Činí tak způsobem, jemuž vzhledem k předpisům §§ 258 a 288 čís. 3. tr. ř. lze vůbec ztěží odporovati a možno důvodně za to míti, že o správnosti tohoto rozsudkového zjištění nepochybuje ani zmateční stížnost. Samovláda jediné třídy obyvatelstva, která by jako nezbytný důsledek přinášela s sebou podrobení všech ostatních vrstev občanstva oné podle pojmu svého neomezené moci pouhého zlomku obyvatel státu, příčí se však pojmu zásadní rovnosti všech obyvatel států, zaručené zejména i ústavou republiky československé (§ 106 úst. listiny) tou měrou, že by se nastolení diktatury proletariátu neobešlo především bez současné změny demokraticko-republikánské formy státu, v níž ona stěžejní zásada ústavy dochází vnějšího výrazu a svého uplatnění. Jelikož pak tato diktatura proletariátu má býti jak tomu nasvědčuje i závěrečné oslavné heslo prohlášení exekutivy, »ať žije světová revoluce«, uskutečněna v rámci revoluce světové, je na bíledni dále, že by její zavedení nezůstalo bez dalekosáhlého účinku na ústavu republiky ani, pokud jde o její samostatnost a jednotnost státní. Diktatura proletariátu je však dále zejména, pokud jde o republiku Československou, cílem přání a snah právě jen této jediné vrstvy obyvatelstva a to jen oné její části, která je sdružena ve straně komunistické; se smýšlením; a zájmy převážné většiny občanstva nedá se již samo hlásání a propagace diktatury proletariátu uvésti v soulad. Za tohoto stavu věcí je zjevno, že by každý pokus o její nastolení narazil nejen na odpor organisovaný k jeho potlačení s použitím branné moci a aparátu bezpečnostního představiteli a činiteli ústavní moci státní, nýbrž i na činnou obranu se strany ostatního občanstva. Představa událostí, k nimž by tu došlo, je však přímo nemyslitelná bez současné představy skutků, které by odpovídaly pojmu násilí ve smyslu §§ 1 a 39 čís. 1 zák. na ochr. rep. Z oněch úvah je patrno, že návrhu v jehož zamítnutí spatřuje zmateční stížnost důvod zmatku čís. 4 §u 281 tr. ř., nebylo nalézacím soudem vyhověno právem a bez porušení práv stěžovatelů na obhajobu.

Citace:

č. 2744. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 319-323.